Climax

Nejlepší taneční film od Dirty Dancing! Nasnímané je to neuvěřitelně. Kamera krouží kolem postav, dělá dlouhé nájezdy, kotrmelce, salta, plazí se vzhůru nohama, shlíží vertikálně dolů - až se vám z toho chvílemi točí hlava. Noé si hravě dělá z diváka srandu, ať už pomocí závěrečných titulků, co nejsou vůbec v závěru, nebo třeba díky střihu - v jednu chvíli ukazuje opravdu dlouhé scény na jeden záběr, aby poté kontrastně ukázal sled scének s velkým množstvím zcela okatých a agresivních střihů. Struktura tohoto snímku je zkrátka naprosto polymorfní a úplně se vymyká zažitým konvencím. A rozhodně to dokáže diváka strhnout, pobavit, znechutit, znepokojit a vyděsit - tedy jistě vše, co Noé zamýšlel. [KVIFF 2018] (07.07.2018)

Takhle nějak mohl vypadat poslední akt Sněženek a machrů, kdyby je točil Gaspar Noé. :-) Tentokrát žádné nesnesitelné explicitní násilí (z hasičáku ve Zvráceném mam dodnes lehké trauma), detailní záběry ejakulace (Love) a další podobné Noého typické šokantní chuťovky. A vlastně ani žádné (hlubší) významy. "Pouze" atmosféra. Zpočátku střídavě poklidná (představovací monology a dialogy) a opojná (choreograficky úžasné úvodní jednozáběrové taneční číslo, které chci co nejdříve vidět znovu), zhruba od poloviny čím dál tím více vyšinutá, halucinogenní, hororová, celkově po všech stránkách nepříjemná. "Rudé" finále s totálně "vykloubenou" kamerou už evokuje doslova peklo. Totální filmový trip, na který není snadné se dívat (natož, aby ho snad dokonce někdo chtěl zažít na vlastní kůži). Nevzpomínám si, kdy naposled jsem viděl film, jenž by tak nekompromisně a přitom neškolometsky svým vyzněním odrazoval od braní drog. Noého je snadné osočovat z (vy)užívání samoúčelných a prvoplánových "uměleckých" propriet (závěrečné titulky na začátku filmu), ale já osobně mu nedokážu nepřiznat vysoce osobitý a specifický styl a obvykle i dotažené (někdy až přetažené) autorské vize. 70 % (07.11.2018)

Teplí, sjetý tanečníci a ještě k tomu Francouzi... Můžu si za to sám, že na to koukám. Zrůdně dokonale natočený film, nekompromisní tvůrčí vize a výsledek, který vypadá určitě tak, jak mistr chtěl. To nic nemění na tom, že pro mě osobně to byl jeden z nejnepříjemnějších filmů na sledování vůbec. Měl jsem chuť na ten barák hodit atomovku. (24.02.2019)

Nejsem si vůbec jist, zda se mi to líbilo. Nejsem si vůbec jist, kolik kvalit film vlastně má. Nejsem si jist, zda všechny symboly jsou vlastně symboly - hned na úvod, kdy v televizi sledujeme představení jednotlivých tanečníků, je možné si všimnout knížek kolem. Dobře jsou vidět tituly o Fritzi Langovi, Murnauovi, knihy s názvy Suspiria a podobně... ale nejsem si vůbec jist, zda to mělo nějaký reálný dopad ve filmu a šlo o inspirační zdroje, nebo se jednalo jen o náhodu. Dost se mi totiž při sledování Climaxu vybavoval dialog ze Simpsonových, když si Vočko změnil hospodu a dal třeba židle na strop: "To je PM, dobrý, ne?" - "Co?" - "Postmoderna!" - "?" - "No dobře, samoúčelná úchylárna." A přesně tak na mě Climax působí. Jak jinak si vysvětlit závěrečné (?) titulky, které proletí filmem zhruba uprostřed stopáže? Nepochybuju o tom, že jinde než v kině se na to dívat nedá. Už první půle, kdy se střídaly jednotlivý dialogy, jak by kdo koho chtěl ojet, se táhla. Druhá půle, kdy všichni byli sjetí, se sice netáhla, ale v počítači bych ji nedal, taky by mě nudila. Paranoie a šílenství jsem nějak nemohl uvěřit. A filozofickýmu podtextu, ujasňovanýmu na průběžných rádoby hlubokomyslných citátech, už vůbec.I navzdory účasti Sofie Boutelly, kterou jsem si dosud jako blondýnu neuměl představit, a taková je z ní kočka. Gaspar Noé mým oblíbencem ale fakt nebude. Pokud tento film tak moc ohromil Cannes i - co tak čtu ve zdejších komentářích - Karlovy Vary, je to další doklad toho, proč se podobným akcím vyhýbám a vyhýbat vždy budu. (25.10.2018)

Takmer úvodná dance scéna vás hneď totálne pohltí, pretože je natočená absolútne famózne. Zhruba 20 tanečníkov predvádza na parkete tanečnú dokonalosť, pričom každý jeden z nich je osobitý nie len svojou povahou, ale aj svojim tanečným štýlom. Napriek tomu jeden do druhého k sebe zapadajú ako skladačka. Ale poďme k pointe. Climax nemá žiadnu dejovú líniu, zachytáva poslednú žúrku tanečníkov v chate uprostred ničoho pred ich celosvetovým turné. Party sa začína nevinne, iba kvalitným tancom, techno hudbou a pár misami sangrie. Po nejakom čase však tanečníci zistia, že ich nápoj niekto obohatil kvalitnou dávkou LSD. Postupne začínate sledovať ich zmeny nálad, či už pôjde o sexuálne orgie, záchvaty paniky, násilnosť alebo iba nekonečný únik do tanečného sveta. A to všetko podčiarknuté techno hudbou a hypnotickými svetlami, s ktorými Gaspar Noé, ako vieme, pracuje veľmi rád. Každá z postáv prežíva svoje pocity úplne inak, no väčšina z nich uviazne na veľmi veľmi zlom tripe. A vy si to poctivo odtrpíte s nimi. Každopádne, po filmovej stránke je Climax natočený výborne, neprekáža mi absencia deja, pretože práca s emóciami ju nahrádza a vykompenzuje. Téma drog a sexu môže pripadať mnohým lákavo a preto je dosť možné, že do kín priláka aj popcornových divákov. Treba však myslieť na to, že Climax je artová a psychicky náročná záležitosť. A verte mi, že nepôjde o párty, ktorej by ste sa chceli zúčastniť. *Videné na MFF Cinematik, 2018. (01.10.2018)