Climax

Jeden z mála snímku od Noého, který mi nezpůsobil vyloženě erekci. Po audiovizuální stránce opět vybroušený diamant, ovšem tentokrát mi zde chybělo nějaké zajímavější sdělení. Dokonce bych si zde malinko postěžoval, že měl celý snímek trošku přiškrcené koule - a to zejména na Noého poměry. Čekal jsem mnohem větší odvaz, než chlastačku, která se mírně zvrhla. Atmosféricky je to ovšem dokonalé. Divák musí být buď slepý a hluchý, nebo snímek sledovat s hodně ztlumeným zvukem a snad i bez obrazu, aby nedocenil naprosto skvělou atmosféru, kterou se znovu Noému povedlo navodit a skvěle diváka vtáhnout do děje. Pokud jste hrdým uživatelem halucinogenních drog, váš zážitek z tohoto filmu bude zcela jistě mnohonásobně umocněn. Osobně bych ale zrovna s tímto snímkem s halucinogeny moc experimentovat nedoporučoval. Mohl by to být výlet, ze kterého nebude návratu. [80 %] (07.05.2021)

,,SMRT JE MIMOŘÁDNÁ ZKUŠENOST.…“ /// BACHA! Je to plný spoilerů, protože je to píčovina! V poslední době mám dojem, že jde vo to světu ukázat, komu víc filmařsky jebe. Gaspar Noé má našlápnuto na hódně dobrý umístění… Ale k filmu - čekám… čekám… půl hodiny čekám… co jako se bude dít. Úvodní dlouhý video z konkurzu na tanečníka. Pak dlouhej (beru – celkem zajímavej) extravagantní tanec. Pak volná zábava. Hraje debilní (ňáký techno) hudba a oni (jako voni všichni – je jich nevím… 15? 20?) pro změnu tančej a chlastaj. A kecaj. Jen tak… a pak vo píchání. A dlouho… dlouho… (nebo se mi to aspoň zdá). A furt hraje ta sračka. Pak zase tančej – teď jedou sólo… (tak holkám to celkem sluší. Je v tom kus erotiky – což má tanec dávat, ale … prostě rychloposuv!). Naštěstí se pak jedna vymočí na stojáka, takže by se mohla zábava rozjet. Jelikož furt hraje ta debilní hudba, postupně jim začíná mrdat v kebuli ( - že by měli půlhoďku na to, aby chcípli?). Někdy hezky, většinou ale teatrálně. A furt hraje ta sračka. Ozývaj se šílený výkřiky, vobčas nějakej záchvat a pak – zásadní věc – JE TICHO!. Kurva… jen na chvíli… Navíc těch mrtvejch nepřibejvá. Lesbická scéna – tak kolik na ni máme času? Aha… tak zase nic (ale nějaký prcání tady je. Ale stejně je vidět piču. Teda vlastně není…)…. Další hororovej art. Lehce erotickej, magorskej a úchylnej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vod prdele se držím dál. Smrdí hovnama. 2.) Čekal jsem, kdy a koho napadne dát závěrečný titulky na začátek, úvodní doprostřed…. 3.) Thx za titule „doummais“ a „Kasparov“. /// PŘÍBĚH ne HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.02.2019)

Nejsem si vůbec jist, zda se mi to líbilo. Nejsem si vůbec jist, kolik kvalit film vlastně má. Nejsem si jist, zda všechny symboly jsou vlastně symboly - hned na úvod, kdy v televizi sledujeme představení jednotlivých tanečníků, je možné si všimnout knížek kolem. Dobře jsou vidět tituly o Fritzi Langovi, Murnauovi, knihy s názvy Suspiria a podobně... ale nejsem si vůbec jist, zda to mělo nějaký reálný dopad ve filmu a šlo o inspirační zdroje, nebo se jednalo jen o náhodu. Dost se mi totiž při sledování Climaxu vybavoval dialog ze Simpsonových, když si Vočko změnil hospodu a dal třeba židle na strop: "To je PM, dobrý, ne?" - "Co?" - "Postmoderna!" - "?" - "No dobře, samoúčelná úchylárna." A přesně tak na mě Climax působí. Jak jinak si vysvětlit závěrečné (?) titulky, které proletí filmem zhruba uprostřed stopáže? Nepochybuju o tom, že jinde než v kině se na to dívat nedá. Už první půle, kdy se střídaly jednotlivý dialogy, jak by kdo koho chtěl ojet, se táhla. Druhá půle, kdy všichni byli sjetí, se sice netáhla, ale v počítači bych ji nedal, taky by mě nudila. Paranoie a šílenství jsem nějak nemohl uvěřit. A filozofickýmu podtextu, ujasňovanýmu na průběžných rádoby hlubokomyslných citátech, už vůbec.I navzdory účasti Sofie Boutelly, kterou jsem si dosud jako blondýnu neuměl představit, a taková je z ní kočka. Gaspar Noé mým oblíbencem ale fakt nebude. Pokud tento film tak moc ohromil Cannes i - co tak čtu ve zdejších komentářích - Karlovy Vary, je to další doklad toho, proč se podobným akcím vyhýbám a vyhýbat vždy budu. (25.10.2018)

Gasparova osnova je stejně ďábelská jako sebestředná. Začne se závěrečnými titulky, protože je autor nenávidí. Pak přijde na řadu interview s tanečníky, u kterého si máme hlavně všimnout, co je v knihovně a videotéce a následuje climax Climaxu v podobě bravurního čísla, v němž se perfomeři svíjí jako posednutí zlými silami. Improvizační scéna konverzací ve dvojicích je jen stafáž před krumping sólo výstupy a opožděnými úvodními titulky. No a druhá acid půle se věnuje úpadku babylonských stříknutým Danteho Peklem a kamera při ní hledá takové úhly, aby nám to v tom diskomfortu bylo jasné.. Kritici i kolegové to vesměs chválí, nicméně Noé je trochu špatný z toho, že se to týká filmu, kterému se ve své kariéře nejméně věnoval. Upřímně, jde to vidět. Připadalo mi to, jako kdyby se hoši z Partičky trochu sjeli a sehráli kombinaci her „Ptačí perspektiva“ a „Nespokojený režisér“. Než snahu šokovat publikum přehazovat na jiné, měl raději potlačit ego a vzít tu reklamu na parfém.. (10.05.2019)

Tanec - pěkný. Rozhovory po tanci - geniální. Drogy - špatný. Gaspar Noé opět jako samoúčelný onanista, kterému se prostě nepodařilo vymyslet příběh, a tak aspoň rotuje kameru, nechá herce improvizovat LSD záchvaty, a v nepřerušených záběrech kolem nich radostně krouží. Někomu to možná stačí, a jako studentské filmové cvičení by to asi bylo na zápočet, ale do kina? Dík ne. (30.10.2018)