Hviezdne vojny: Epizóda I - Skrytá hrozba

Jestliže tahle sága měla někdy nějaké charisma a kouzlo (kouzlo sci-fi pohádky pro dospělé), tak v nových dílech ho definitivně ztratila - respektive bylo nahrazeno dokonalými počítačovými efekty a filmovými triky. Z dospělácké pohádky se stala vizuálně dokonalá filmová infantilnost... (10.07.2007)

Je to nepochybne zklamani, i kdyz v kontextu s epizodou II uz i Skryta hrozba vypada jinak, nez se na prvni pohled zdalo. Tezko rict, co se podelalo. Co mi na ep. I vylozene vadi, je Jar-Jar Binks, diky kteremu TPM vypada jeste vice jako pohadka pro deti, nez pohadkova saga s emocionalni hloubkou pro dospele, jak tomu drive bylo. (27.03.2003)

Nedustojny pokracovatel nejlepsi sci-fi sagy co kdy byla vytvorena. Spatny scenar, odporne kulisy a animace, nesnesitelny tupy Jar Jar Binks a vubec do nebe volajici kycovitost. Cloveku je skoro do breku. Po presne 10i letech, kdy to vidim asi po pate, dne 12.11.2013, jsem jeste vice znechucen a "jednicku" odmitam uznat jako radny dil serie. jedna hvezda jen za to, ze se tim SW restartovaly.. (04.09.2003)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)

Se starými díly prakticky neporovnávatelné. Mnohem rychlejší, barevnější a povětšinou i infantilnější. Pro moderního diváka, potažmo pro člověka nijak nezainteresovaného v původní sérii to však bude fantasticky dravá popkornovka plná užasných vizuálních efektů a výtečně nasnímaných soubojů. Ten nejlepší je samozřejmě na konci a troufám si tvrdit, že lepší v celé saze Star Wars nenajdeme. Na démoničnosti přidává ještě k tomu geniální hudební podkres Johna Williamse. Jar Jar je trapný, stejně jako většina scén s Gungany. Proč do osudového příběhu zakomponoval režisér takovéhoto šaška je mi záhadou, nicméně jiná možnost, nežli akceptování, tu není. S chutí do toho. (01.11.2003)