Vstup do prázdnoty (E01)

Líbilo hodně, Viktor Tauš se pro mě stává sázkou na jistotu kvalitní televizní zábavy. To zní jako protimluv - kvalitní tv zábava, ale není tomu tak, třeba právě díky Taušovi a jemu podobným tvůrcům se to spojení nebojím použít. Příběh mě do sebe vtáhnul, baví mě ty sondy do soukromí hlavních aktérů. Jedna pecka navíc na vyvážení těch absurdních hejtů. (24.02.2020)

Co to bylo? Cvičení prvního semestru FAMU? Pan profesor ještě nestačil kameramanovi říct něco o gradaci obrazu, kompozici, ostrosti, pohybu kamery? Profesor na scenáristice zatím nestihl promluvit o stavbě a logice příběhu, natož o psaní dialogů? Herci Dejvického divadla se hodí do komediální nadsázky, nikoli do věci, která by měla zachovat snahu o nějakou skutečnou věrohodnost příběhu. ČT není dobrá platforma pro podobné pokusy, v hlavním vysílacím čase už vůbec ne. (23.02.2020)

Lze pochopit, když někteří recenzenti oceňují Taušovu snahu rozvířit zatuchlou hladinu českého televizního rybníka. Méně pochopitelné ale je, když ho považují za novátora. Těžko lze dnes za experiment pokládat to, co Godard, Fellini a další dělali už před 60 lety. Tito obdivovatelé by si měli doplnit vzdělání v oblasti vývoje filmové řeči. Navíc u Tauše je především patrná úporná snaha dělat to za každou cenu a hlavně jinak, šokovat, bez ohledu na realitu, smysl a věrohodnost. Viz laciné a přitom absurdní atrakce typu "sídlo protidrogové centrály v opuštěném kostele". To, že řada tvůrců podobné postupy nepoužívá není dáno tím, že by neměli takovou invenci jako Tauš, ale zkrátka proto, že by jim to připadalo trapné. (24.02.2020)

Už opravdu nechci zmiňovat všechno, co mě na tom bavilo a řekl bych až okouzlilo. Tým okolo režiséra Viktora Tauše, kameramana Martina Douby a střihače Aloise Fišárka dokáže v naší audiovizuálně tvorbě asi nejlépe a nejgeniálněji sestavit výsledný produkt tak, aby každá scéna fungovala sama o sobě intenzivně a mrazivě. Vytvoření atmosféry scény a prostřihy mimo jádro scény (funguje i v dokonalém souladu nálad hudby Petra Ostrouchova), virtuální zapojení diváka do děje a přenos aktuálních emocí a tenze mezi herci na diváka funguje v Taušově a Doubově podání neuvěřitelně silně. Kompaktní celek je ale i díky scénáři, nejenom formě. Miro Šifra se připomněl už Rédlem a jak vidno máme talent světového měřítka (srovnání má snad jen ve Štěpánu Hulíkovi). Šifra nemilosrdně ukazuje svým kolegům jak vytvořit dokonalou expozici a vyložit výborně karty na stůl, a zároveň si dovolit v českých podmínkách i pár poměrně překvapivých zvratů. Nelze hodnotit něco po první části, ale pro mě jako obdivovatele Viktora Tauše, který ví, jak konzistentní režisérem je, s ohromnou vlastností empatie a darem působivosti a prácí s herci u nás málokdy vídaným (třeba Václav Neužil u Tauše hraje ještě o dost lépe než jinde), si dovoluji tvrdit, že Viktor Tauš je naším nejlepším režisérem posledních let a kdo ví, zda vůbec nejlepším po revoluci. Opravdu tohle je moje gusto a pouze tyto minisérie, které překračují a co víc pokořují současnou českou kinematografii, mi způsobují stav plnohodnotného a intenzivního audiovizuálního zážitku. 100% (23.02.2020)

Na začiatku som sa zľakol, že pôjde o kópiu nemeckej netflixovskej série "How to Sell Drugs Online (Fast)", ale potom seriál dostal svoju dospelú tvár a ukázalo sa, že ide o veľmi dobre napísanú a zahranú krimi-psychologickú sériu. Miro Šifra sa vypracoval na dobrého scenáristu, jedine kamera Martina Doubu mi v niektorých momentoch moc nesedí. Potešil track od Gleba a teším sa na ďalšie diely. (23.02.2020)