Stockholmský syndróm

Další příklad toho, jak je česká produkce rozporuplná. Do kin se serou sračky, které jsem pouhým product placementem a ostudou všech přítomných, ale TV filmy čas od času přinesou dílo, které je nejen zábavné, ale hlavně po všech směrech kvalitní. Stockholmský syndrom, mě nestrhl tolik jako Metanol, ale jasně ukázal, že i my pořád umíme kvalitní filmy. Vznikla tam výborná kombinace dramatu, thrilleru a detektivky, která je chytrá a ukazuje, že i herci z pitomých seriálů, opravdu umějí hrát. (17.06.2021)

Miroslav Sovják, scénárista vynikajících Obětí nebo zajímavé Occamovy břitvy, se po letech vrátil dost razantně. První díl má odpich, šokující scény, vymazlený vizuál a výborné herce. Problém s druhým dílem je v tom, že většina jeho stopáže vypráví o stejných věcech, jako první a katarze je dost rychlá. Oceňuju pravdivé zobrazení mravenčí práce policie a to, že onen stokholmský syndrom se nemusí vždy týkat jen obětí zločinu. Snímek mi byl hodně sympatický, přidávám. 70%. (20.01.2020)

Na dnešní produkci kriminálek je tohle vážně pecka, která se s přehledem vyrovná zahraniční výrobě. Dynamické tempo, kamera, herci - to vše na vysoké technické úrovni bez nějakých trapných serepetiček. Dramaturgie sílící a rostoucí, závěrečná scéna a věta totálně vygradovaná. Pokud se to ve druhém díle nezvrtne scénářem na špatnou stranu (což se klidně může stát) bude to v televizní tvorbě příjemná událost, podobně jako naposledy dvoudílná minisérie Metanol. Druhé pokračování dopadlo bohužel přesně tak, jak jsem předpokládal. Do popředí se dostávají milostné vztahy, přičemž hlavní téma je jaksi v pozadí, scénář začíná fantazírovat, náhody se obstojně kupí a vše vrcholí úplně přestřeleným finálem, za který by se nemusela stydět jakákoliv parodie na mafiánské téma. Ještě ke všemu posledních 15 minut je na sebe tak narychle nalepených, že celá gradace je v čudu. Připadá mě, jakoby každý díl psal jiný scénárista, jinak si to nedokážu vysvětlit. První díl fakt parádní práce i zápletka a druhý díl nesmyslná a nepřesvědčivá taškařice. Jsem z toho zklamán a snižuji hodnocení. (13.01.2020)

Po dlouhé době fakt dobrý a koukatelný český napínavý TV film, který si nehraje na Kobru 11, neodehrává se ve filmovém studiu nebo Praze (jakožto většina), jeho dění je bohužel reálné a příliš se o něm nemluví. Až na postelovou zápletku ve druhém díle, co nesměla samozřejmě v českém krimi filmu chybět (hlavně se držme žánru), to bylo fajn. Na české poměry dobře natočené, skvělé obsazení, nechybělo napětí, psychologie postav a vše to podtrhla raw atmosféra. (22.01.2020)

Promyšlený a stylově vyprávěný žánr s psychologickým přesahem. Promyšlený, napínavý, dobře zahraný a vyprávěný filmovým jazykem, Stockholmský syndrom nestojí na akci ani na kresbě podsvětí, která náleží spíše k jeho slabinám, protože svůdné slečny u tyče a snědí poskokové obchodníků s bílým masem zosobňují otřepané klišé. Překvapivě výbušně účinkuje vztahový trojúhelník mezi postavou Švehlíka a rodiči poznamenané dcery v podání Martina Fingera a Zuzany Mauréry. Dokonce milostný akt, jindy doplňková banalita románových zločinů, je tady spíše výrazem zoufalství osamělých, navíc motivem svým ztvárněním uměřeným a z logické podstaty bezvýchodným. Bohužel zrovna logiku příběhu podrývá fakt, že ač uprchlá školačka představuje pro gang nebezpečnou svědkyni, policie jí neposkytuje ochranu – teprve těsně před závěrem a ještě nedbale. Pocitový strach se od triku s výtahem po vpád do nemocnice náležitě stupňuje a především silně zabírá takřka hmatatelná, přitom střízlivě vykreslená bezmoc rodičů. Až ve finále se dostaví tradiční úlitba žánrovému modelu, kdy hrdina musí jít proti přesile sám. Švehlík je ideální typ pro detektiva drsné školy; vedle uniformity domácích krimiseriálů má totiž Stockholmský syndrom jednu velkou výhodu, jíž se říká osobitost. (01.04.2020)