Stockholmský syndróm

Miroslav Sovják, scénárista vynikajících Obětí nebo zajímavé Occamovy břitvy, se po letech vrátil dost razantně. První díl má odpich, šokující scény, vymazlený vizuál a výborné herce. Problém s druhým dílem je v tom, že většina jeho stopáže vypráví o stejných věcech, jako první a katarze je dost rychlá. Oceňuju pravdivé zobrazení mravenčí práce policie a to, že onen stokholmský syndrom se nemusí vždy týkat jen obětí zločinu. Snímek mi byl hodně sympatický, přidávám. 70%. (20.01.2020)

Téma stále aktuální, zpracování upachtěné. Policajti jsou u nás neschopní, tak musí být neschopní i zločinci, jinak se kýženého výsledku nedočkáme. A tolik spoléhání se na náhodu a jiné náhlé deus ex machiny se do tohoto žánru také nehodí. Takže tu máme narychlo slátaný scénář, který jakž takž zachraňují herci. Hlavně to vždycky roztáhnout aspoň na dva díly, vždyť těch ostravských panoramat není nikdy dost, že? (22.01.2020)

Přiznávám, že chvilkami jsem zlehka ztrácel pozornost a říkal si, zda je film to, co jsem očekával dle publikovaného obsahu. Děj mě ale vtáhl a závěr mě doslova zmrazil. Obsazení je celkem slušné, především záporáci jsou doslova hnusní. Těším se, jak tento propletenec osudů dopadne. Edit po druhé části: Tak napínavý film jsem od našich tvůrců dlouho neviděl. Až na pár drobných nesrovnalostí jsem byl skutečně spokojený. Edit po druhém dílu: Tak napínavý dramatický thriller, kde do sebe dokonale zapadaly osudy protagonistů, jsem od našich tvůrců nečekal. Až na pár drobných nesrovnalostí jsem spokojen. (12.01.2020)

Vzhledem k tomu, že paní Spáčilová se o tomto snímku vyjádřila celkem pozitivně, což u ní není častým jevem, čekal jsem rozhodně lepší podívanou, než se mi dostalo. Stockholmský syndrom sice boduje v popisu veskrze odporného prostředí obchodu s bílým masem a je silný zejména ve zobrazení devastujících účinků degradace lidské bytosti na zboží, selhává však paradoxně tamtéž v podobně až karikaturně vyznívajících členů gangu. Když k tomu přidáme jejich ne příliš zdatné herecké dovednosti i dost přehnaný závěr, vychází ze Stockholmského syndromu až podprůměrná záležitost, aspirující na zahozenou šanci roku. Škoda, protože ústřední čtveřice Švehlík, Finger, Mauréry a Maximová byla celkem dobrá .... (01.02.2020)

Mám pochybnosti o tom, že se stockholmský syndrom vztahuje na pouto, které mezi sebou měli Klára Osecká s Lukim. O tomto jevu se obvykle mluví v souvislosti s únosci a jejich rukojmími poté, co spolu strávili nepřetržitě dlouhou dobu. Tihle dva to spolu ale měli jinak, Klára Lukiho nemusela vidět možná roky. Stačil jsem si taky všimnout chybek, které mi kazily celkový dojem. Například Osečtí se rozhodnou prodat chatu. Kláře se ještě ani nestačily vstřebat modřiny a chata už je prodaná- Osečtí vytahují před Mojžíšem z igelitky balík bankovek. Jindy zvoní vrah u dveří a paraplegik Osecký, který do té doby sledoval z pohovky televizi, najednou sedí v kolečkovém křesle v předsíni. Nebylo to špatné, bavilo mě to, ale kriminálky, které považuji za výborné, jsou kvalitativně trochu někde jinde. (19.01.2020)