Prodaná nevěsta aneb Pojď domů, ona brečí
Obsahy(1)
Národní opera trochu jinak. Kultovní inscenace Studia Ypsilon. Jeníkův dobrý původ jako kapitál čili jak výhodně a včas prodat nevěstu a ještě se stát správcem. Všechno se sice trochu poplete, jelikož se hraje s Antonínem Dvořákem v patách, ale nakonec to dopadne, jak má v Prodance být. Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale premiéru měla tato inscenace v červnu roku 1996. Od té doby se hraje a o diváky není nouze. A je to logické, protože představení si zachovávají pořád svoji hravost, vtip a úžasnou energii. Prodaná nevěsta v Ypsilonce patří k inscenacím, kterou všechny těší hrát a rádi se při ní každý večer setkávají. (Česká televize)
(viac)Recenzie (11)
Oproti nastudování z roku 1996 (KTERÉ BY BYLO NA 5 HVĚZD) je tu mnoho změn. Původní hravost zeslábla, přirozené nadšení tehdy mladých či mladších herců zesláblo, všem (kromě nestárnoucí Kretschmerové) to hůř zpívá. Vše nahradil větší počet individuálních, vybočujících a méně zábavných či dokonce podbízivých hereckých výstupů. Zábavná parodie národní opery je prostoupena větší skepsí a kritickým podtextem k současným poměrům. Původní verze 90%, nyní tak 60%. ()
Skvělá koláž Ypsilonky na téma Prodanky. Hraje se už od roku 1996 a doufám, že ještě dlouho bude. Protože tohle je přesně ta cesta, která pomáhá zlidšťovat přístup k národním ikonám. A samozřejmě Kretschmerku nelze v kroji nemilovat. ()
Smrtící kombinace skvělých melodií a brilantní Ypsilonky. 1) Představení je očividným důkazem platnosti úsloví, že mládí není období života, ale duševní stav (že prý Goethe tak pravil). Někteří na svůj věk i vypadají: 65letý Jiří Lábus, 50letý Petr Vacek (nicméně v záviděníhodné fyzické formě), 58letý Marek Eben, jiní tu jsou jakoby z jiného vesmíru: mladistvě vyhlížející 60letá (!) Jaroslava Kretschmerová nebo neskutečný 79letý (!) režisér Jan Schmid. Ale všichni jsou mladší, než mnozí středoškolští študenti, které jsem v životě poznal. 2) Ypsilonka převzala roli Semaforu ze šedesátých let jako líhně - hnízdiště talentů v létech reálně-socialistických. 3) Za zmínku stojí i parádní ozvučení scény, kdy bylo rozumět každému slovu, což u divadelních přenosů nebývá vždy zvykem. 4) Nějak si neumím představit, že inscenace postrádá 90 % živočišnosti a autentičnosti divadla, jak uvádí komentátor Toxin*****. Zprostředkovává-li televizní záznam pouhých deset procent živočišnosti, pak jsem šťastný, že jsem v divadle nebyl, zřejmě bych dostal z nadšení infarkt. ()
Po shlédnutí tohoto paskvilu pochopí i cizinec český výraz slátanina. Jestli jsem dosud měl aspoň trochu pochopení pro moderní adaptace klasických děl, dneškem to padlo. Buďto ať divadelníci dělají inscenace her či oper tak, jak byly napsány, nebo ať si vytvoří něco původního. Jediné, co bych u klasického díla toleroval navíc, jsou řekněme některé "vsuvky", repliky pro pobavení, které jsou jen nějakým ozvláštněním a nenaruší dílo samotné. Ale tohle... Druhá polovina byla ještě horší než první. Nechápu, jak se k tomuhle mohl propůjčit i Marek Eben, o kterém jsem si doposud myslel, že je to kulturní člověk. ()
Hry divadla Ypsilon jsou taková zvláštní, tentokrát si utahují z národní opery. Nelze říct, že by neměla hra povedené momenty a úsměvné poznámky. Celkově ale na mě působí spíše průměrně. Nejvíc se mi ale líbí po hudební stránce. Zajímavé také je, že ve jejich hrách se zapojují obvykle všichni, včetně hudebníků. Někteří herci snad nestárnou. ()
Galéria (17)
Fotka © Archiv Studia Ypsilon
Reklama