Tři spory
Réžia:
Ludvík RážaScenár:
Jaroslav DietlHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Jaromír Hanzlík, Libuše Havelková, Josef Kemr, Rudolf Jelínek, Jiří Štěpnička, Vladimír Brabec, Zdena Hadrbolcová, František Němec, Jiří Klem, Ladislav Pešek, Ljuba Krbová, Václav Voska (viac)Obsahy(1)
Druhá ze tří životopisných her o osobnostech, které svůj umělecký i osobní život svázaly s Národním divadlem, je věnována prvnímu dramaturgovi Zlaté kapličky Ladislavu Stroupežnickému. Jeho vysoké nároky na repertoár první scény, spolu s jeho nekompromisní povahou a svérázným vystupováním, mu vynesly řadu nepřátel. Je autorem první původní české realistické hry z venkovského prostředí Naši furianti, která při premiéře v Národním divadle sice totálně propadla, ale dodnes na našich jevištích září jako stálice. V hlavní roli uvidíte Jaromíra Hanzlíka, jeho rodiče hrají Josef Kemr a Libuše Havelková, další postavy hry ztvárňují herci Vladimír Brabec, František Němec, Ljuba Krbová, Ladislav Pešek a Václav Voska. (Česká televize)
(viac)Recenzie (14)
Další hezká věc a další zaťatý a neústupný člověk. Díky za ně. Jsou to nositelé evoluce. Popravdě řečeno, i když se snažil, hodně se snažil, tak na toho zatvrzelce se pan Jaromír příliš nehodil. Je to typově člověk zcela jiného ražení a i když je velký herec a roli ztvárnil skvěle, přece jenom tam něco... ()
Pěkně nerudnej byl ten Stroupežnický..... No asi nejen když mu posílal jednu hru za druhou Jára Cimrmman... :D Jaromíru Hanzlíkovi jsem tu nerudnost i věřil. Jen škoda, že nám autoři nedopřáli se podívat na to, jakou proměnu se Stroupežnickým udělala láska. To jiskření s Ljubou Krbovou alias herečkou Annou Turkovou v samotném závěru snímku bylo každopádně kouzelné. Taky by mě zajímalo bylo vyústění vztahu Stroupežnický/Vrchlický. Bylo zajímavé vidět, jak uznalou kritiku Vrchlický napsal na Naše furianty ač asi musel vědět jak Stroupežnický smýšlí o jeho tvorbě. Docela frajer. Jaroslav Dietl byl taky frajer a tento televizní počin to jen dokazuje. ()
Složitá a dodnes fascinující osobnost Ladislava Stroupežnického (1850 – 1892), prvního dramaturga pražského Národního divadla, tvoří jeden z nosných pilířů této mimořádné televizní série, tím spíš, že ukazuje tohoto nesmlouvavého fanatika jako člověka nepochopeného a vysmívaného. Poté, co Stroupežnický díky neuváženému činu z mládí přišel o svou největší zbraň, přirozenou krásu a charisma, musel najít jiný způsob, jak ukojit svou touhu po obdivu. Odpověď našel v umělecké tvorbě. A protože všichni podvědomě toužíme po nějaké formě obdivu, jde o univerzálně platné téma, na které se dokážeme napojit i dnes, po mnoha letech, která od událostí kolem premiéry Našich furiantů uplynula. Hanzlíkova mistrovská psychologická studie zásadového sršatce ovšem nezůstává osamocena, neméně skvělé jsou herecké výkony dalších zúčastněných – Libuše Havelkové, Josefa Kemra či Vladimíra Brabce v roli Františka Adolfa Šuberta, prvního ředitele Národního divadla, muže nadmíru diplomatického a vlídného. ()
Dietl - Ráža - Hanzlík. Snad díky téhle trojici vzniklo tak pěkné a svěží dílko! Mám ráda Stroupežnického Furianty, to české "rodinné stříbro". Ale jeho nejlepší nastudování jsem neviděla na prknech ND, ale na festivalu ochotnických souborů v podání českého ochotnického divadla z Daruvaru v Chorvatsku. S takovou vervou ti lidé hráli! Přála bych Stroupežnickému, aby byl býval viděl tohle tohle strhující provedení. Určitě by měl velkou radost! ()
Krbová zaujala nejvíc... Stroupežnický (Jaromír Hanzlík) byl v inscenaci bez části nosu o který přišel po nezdařeném pokusu o sebevraždu. Ve skutečnosti to ale bylo horší, po výstřelu z pušky totiž přišel i o spodní patro úst a muselo mu být lékařsky rekonstruováno. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (1)
- Stroupežnický (Jaromír Hanzlík) byl v inscenaci bez části nosu, o který přišel po nezdařeném pokusu o sebevraždu. Ve skutečnosti to ale bylo horší, po výstřelu z pušky totiž přišel i o spodní patro úst a muselo mu být lékařsky rekonstruováno. (sator)
Reklama