Tři spory
Réžia:
Ludvík RážaScenár:
Jaroslav DietlHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Jaromír Hanzlík, Libuše Havelková, Josef Kemr, Rudolf Jelínek, Jiří Štěpnička, Vladimír Brabec, Zdena Hadrbolcová, František Němec, Jiří Klem, Ladislav Pešek, Ljuba Krbová, Václav Voska (viac)Obsahy(1)
Druhá ze tří životopisných her o osobnostech, které svůj umělecký i osobní život svázaly s Národním divadlem, je věnována prvnímu dramaturgovi Zlaté kapličky Ladislavu Stroupežnickému. Jeho vysoké nároky na repertoár první scény, spolu s jeho nekompromisní povahou a svérázným vystupováním, mu vynesly řadu nepřátel. Je autorem první původní české realistické hry z venkovského prostředí Naši furianti, která při premiéře v Národním divadle sice totálně propadla, ale dodnes na našich jevištích září jako stálice. V hlavní roli uvidíte Jaromíra Hanzlíka, jeho rodiče hrají Josef Kemr a Libuše Havelková, další postavy hry ztvárňují herci Vladimír Brabec, František Němec, Ljuba Krbová, Ladislav Pešek a Václav Voska. (Česká televize)
(viac)Recenzie (14)
Úžasný film, úžasný Hanzlík. Klobouk dolů před prací Dietla i Ráži. Celý film, o zdánlivě neatraktivním tématu, běží slušným kvapíkem. Ani vteřinu jsem se nenudil. Při scéně ze zkoušky mi běhal mráz po zádech a scény s Libuší Havelkovou jsou pohlazením po duši všech, jenž mají v úctě své maminky. Dal bych i šest hvězd, pokud by to bylo možné. ()
Krbová zaujala nejvíc... Stroupežnický (Jaromír Hanzlík) byl v inscenaci bez části nosu o který přišel po nezdařeném pokusu o sebevraždu. Ve skutečnosti to ale bylo horší, po výstřelu z pušky totiž přišel i o spodní patro úst a muselo mu být lékařsky rekonstruováno. ()
Další hezká věc a další zaťatý a neústupný člověk. Díky za ně. Jsou to nositelé evoluce. Popravdě řečeno, i když se snažil, hodně se snažil, tak na toho zatvrzelce se pan Jaromír příliš nehodil. Je to typově člověk zcela jiného ražení a i když je velký herec a roli ztvárnil skvěle, přece jenom tam něco... ()
Existuje ve světě mnoho případů, kdy geniální umělecké dílo zůstává za života jeho autora odmítáno, nepochopeno a zatracováno (častokrát stejně jako autor samotný) a mnoho let po jeho smrti se stane klasikou daného žánru. Jedním z takových případů je i hra Naši furianti Ladislava Stroupežnického. První českou realistickou hru zobrazující mezilidské vztahy z domácého prostředí venkovské obce napsal Stroupežnický na základě slyšených historek i svých vlastních zážitků a zkušeností. Proto v ní mnozí diváci spoznávali sebe nebo své bližné, což se samozřejmě nemuselo líbit. Historie je holt někdy neúprosná, tak tady (jak sám žádal v tomhle filmu ředitel divadla F.A.Šubert) dopadla šťastně po neblahých chvilkách alespoň ta milostná linie příběhu... aneb pohádka jak se stal z cholerika a fanatika Stroupežnického zdvořilý, zamilovaný pán. :-) Vedle Jaromíra Hanzlíka v jedném z nejlepších svých hereckých výkonů si z hereckého obsazení zaslouží vyzdvihnout i Vladimír Brabec coby první ředitel ND František Alois Šubert. Dále potěšila celá řada herců v epizodních roličkách (včetně humorného stvárnění malíře - kumpána Mikoláše Alše v podání Rudolfa Jelínka) a zaujaly flashbacky v podobě ukázek z inscenací Macháčkovych Furiantů (celé natočené pro televizi o dva roky později). ()
Dietl - Ráža - Hanzlík. Snad díky téhle trojici vzniklo tak pěkné a svěží dílko! Mám ráda Stroupežnického Furianty, to české "rodinné stříbro". Ale jeho nejlepší nastudování jsem neviděla na prknech ND, ale na festivalu ochotnických souborů v podání českého ochotnického divadla z Daruvaru v Chorvatsku. S takovou vervou ti lidé hráli! Přála bych Stroupežnickému, aby byl býval viděl tohle tohle strhující provedení. Určitě by měl velkou radost! ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (1)
- Stroupežnický (Jaromír Hanzlík) byl v inscenaci bez části nosu, o který přišel po nezdařeném pokusu o sebevraždu. Ve skutečnosti to ale bylo horší, po výstřelu z pušky totiž přišel i o spodní patro úst a muselo mu být lékařsky rekonstruováno. (sator)
Reklama