Z hříček o královnách
Réžia:
Oldřich DaněkScenár:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerHrajú:
Hana Igonda Ševčíková, Ivana Chýlková, Jiří Bartoška, Bronislav Poloczek, Alena Vránová, Libuše Švormová, Jiřina JiráskováObsahy(1)
Jsme ve Versailles, píše se rok 1771. Je to čas vlády Ludvíka XV. (J. Bartoška) a jeho konkubín, doba, kdy se králův vnuk a následník trůnu Ludvík XVI. oženil s Marií Antoinettou (H. Ševčíková), dcerou rakousko-uherské královny a císařovny římské Marie Terezie (A. Vránová). Mladičká princezna Marie Antoinetta je u francouzského dvora krátce a ocitla se v prostředí, které si z lesku časů Krále slunce zachovalo přísný dvorský ceremoniál. Mládí a temperament ale brání princezně se všem těm předpisům trpně podřizovat. Postavila si hlavu a odmítá uznat jako sobě rovnou milenku krále Ludvíka XV. paní Dubarryovou (I. Chýlková). Rozhodla se prostě, že ji před dvorem neosloví. A nebude-li paní Dubarryová oslovena, nesmí – podle ceremoniálu – ani ona oslovit princeznu... (Česká televize)
(viac)Recenzie (14)
Díky této inscenaci vím, jak se česky řekne "afektovanost", zní to Hana Ševčíková. Daněk opět napsal výborný scénář s velmi vybroušenými dialogy. Jenže potom se dopustil životní chyby. K skvěle hrají dvojici Chýlková, Bartoška přilepil něco neuvěřitelného, co zničilo celkový dojem. Tak si říkám, jak by to bylo hezké, kdyby paní Ševčíková prodávala třeba v květinářství. Třeba by to zvládla a mohla by dělat lidem i radost. Ale ať již se neoddává cupování filmů svým břídilským výkonem. Poučení do budoucna, kdekoliv se tato dáma objeví, zakazuji si se dívat. ()
Tak osloví Marie Antoinetta madam Dubarry nebo ne ? Báječné rozhovory, některé hlášky cituji *** Madam Dubarry : „Já to přece musím vědět !“ Ludvík XV : „Já taky a líp, protože jsem král !“ *** Ludvík XV hodnotí své dcery : „Ale kdyby alespon ty babice nebyly tři, tři je moc“. *** Manželství nebylo konzumováno *** Pan Dubarry byl ke dvoru vstřícný ()
"Jde o Polsko." je sice opravdu půvabná zápletka, ale nemohu zamlčet zklamání z výkonu Ševčíkové a marnosti Vránové a Švormové. Kdyby bylo možné nechat zahrát Antoinettu ve vyšším věku právě Chýlkovou, která zde načrtla s jistými rezervami DuBarry, královskou metresu, byla by výraznější šance vytvořit lepší, nadčasovější obraz francouzských dějin. ()
Změnilo se něco? Neničí snad zmrdi s těžkými poruchami osobnosti svět kolem sebe stejně jako tehdy? Neštěstí spočívá pouze v tom, že za to už nedojdou spravedlivé odplaty, tak jako tomu bylo u aktérů tohoto příběhu. Chvála historie a těch, kteří v ní dokážou číst. Píše se tu o nevýkonu Ševčíkové. Patrně to souvisí s nesympatickou postavou M. A. To jako že měla být ještě nechutnější, marnivější a afektovanější, aby to lépe odpovídalo dané osobě? To už by pak ale bylo z dnešního pohledu přehrávání. :-) Až na tu poslední větu... ()
K této filmově-divadelní inscenaci mám přezvláštní vztah, neboť nám byla na gymplu v dějepisu pouštěna s železnou pravidelností každý rok a celá naše třída doslova trpěla. Děj je totiž neuvěřitelně nudný, nezáživný a troufám si říct, že i stupidní, tohle je přímo výsměch historii. Hlavní vinu nesou patetické a nechtěně směšné herecké výkony, nebo spíše projevy, které však nepramení ani tak z neschopnosti herců, jako ze stupidních dialogů ve scénáři. V naší třídě se po několika zhlédnutích stabilně ujaly hlášky: "Jde o Polsko" a "Vy musíte oslovit královnu", používali jsme je v běžném životě i tam, kde to nedávalo vůbec smysl, protože nám to evokovalo vtipné vzpomínky na strašně hloupé a trapné výjevy v tomto filmu... Dva bodíky za dvě nesmrtelné hlášky - 2/10 ()
Reklama