Jeden den velkokněžny (útržek ruský) (E03)

po tížívějších útržcích jeden oddychový, žertovný. I když jen zdánlivě, ono být tehdy v kůži velkovévodkyně rozhodně moc oddychové natož žertovné být nemohlo. Ostatně ono nemohlo být snadné být kýmkoli na carském dvoře neboť každá pozice, včetně obyčejného komorníka, se mohla velice rychle ukázat jako velice vratká. Jak je tradiční v Daňkově cyklu, všichni zúčastnění herci jsou výborní. Jen jeden drobný detail - mezi skokem z okna na schodiště a do záchranné plachty je sakra rozdíl. Skok po zádech na schody by myslím nerozchodili ani bratři Orlovové. (28.02.2016)

Hříčky jsou ve svých špičkách velmi vydařený (byť ne vyrovnaně dobrý) projekt a ruský útržek je podle mne jedním z nejlepších, jakkoli špičkou je Královnina smečka psů. Je to Tv produkce bez i středních investic, nejde o dekorace a mohutné jízdy krajinou, ale o herecký koncert. Skoro celé to stojí na Zuzaně Bydžovské, která je podle mne úžasná, ono přesazení z poměrně malého a chudého německého rodu do ruských poměrů (navíc ke zcela nemožnému manželovi následníku trůnu) musel být neskutečný problém. Potenciál osobnosti Kateřiny Veliké je zde ukázán i na malé ploše a v místy mírně komediálních souvislostech perfektně, skvěle sekunduje Jaromír Hanzlík, velmi dobře i Václav Postránecký v době kdy hlavně hrál a méně se snažil dělat komedii. Nechci polemizovat s žádným měsícem žádné planety, ale podle mne očekával něco jiného a pak už nevzal linii Oldřicha Daňka. Děj podle mne vůbec není nudný, naopak velmi pěkně (i když nikoli akčně) ukazuje poměry u dvora, složitost orientace, problém v tom komu a zda vůbec někomu věřit a i onen kulturní šok mladé dívky při přesunu. Dekorace mi nechyběly, i když souhlasím, že jsou velmi velmi úsporné. A jako výuka dějepisu je tohle podle mne mnohem lepší než mluvící hlavy ve stadardních dokumentech, na které se ostatně dívá málokdo. (08.06.2011)

Tentokrát mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na styl vyprávění a humoru, ale pak to stálo opět za to. Útržky jsou krásné právě tím, že je každý jiný. A ten ruský je především o absurditě carského dvora. Stěžovat si na ubytování ve dřevěném domě? Podle papírů je přece z kamene, není tedy důvod ke stížnostem! A konec konců, film je přece o začátcích Kateřiny Veliké! 90% (10.01.2012)

Neprotestuji, nikdy a ze zásady neprotestuji … Čí to je sklenice ? Moje. Já jen, aby z ní nepil nějaký komorník. (Komorník pil rovnou z karafy) Já bych vás za taková slova hnala na Sibiř. Ale vy nejste carevna . Ale budu !! Dějiny mohou býti někdy fraška bohužel, nebo bohu dík ? (18.08.2011)

Neskonalá báseň ironie, to je Jeden den velkokněžny. Čtyři roky před skonem Kateřiny I. to budoucí Kateřina II. neměla věru lehké. Ke kontextu velice dobře vypomůže předchozí znalost alespoň jednoho filmového životopisu Sofie ze Zerbstu a Anhaltu, divák (a potažmo čtenář) si pak mnohem lépe vychutná paradoxy a paraboly všech těch okatých narážek, jakoby nedokončených dialogů, které tak jasně a přímočaře končí zkratkou na venkovním schodišti. Doporučit přirozeně mohu klasickou verzi s Marlene Dietrichovou (1934) nebo televizní s Julií Ormondovou (1991) "Tady jsou krysy?" "Ale krysy jsou v každém dřevěném domě." "To je kamenný dům." "No vidíte, i tady jsou krysy. Váňa má nařízeno tu jistou chytit a uspořádáme s ní soud." (23.08.2011)