Reklama

Reklama

Epizódy(3)

Obsahy(1)

Nastěhují se lidem do života, vysávají ho a baví se neštěstím svých „hostitelů“. I když své oběti mohou zničit – psychicky i fyzicky -, jejich činy jsou těžko dokazatelné, a tedy i nepotrestatelné. Skutečné případy kriminálních parazitů zpracoval novinář Josef Klíma ve scénáři k triptychu Vetřelci a lovci. Každý díl triptychu je samostatným příběhem, spojuje je ale téma, tedy „vetřelecká“ kriminalita, inspirace skutečnými událostmi a herecká dvojice Juraj Kukura a Simona Stašová. Věra Podlipná, sestřička na psychiatrii, byla v první části (Zrozen bez porodu) obětí „vetřelců“ a tak se seznámila s jejich „lovcem“, tajemným soukromým detektivem Zahálkou. Oba sehrávají podstatnou roli i v dalších dvou příbězích. Spolu s nimi se ve všech dílech objeví také Jiří Dvořák coby kriminalista, který Zahálkovi pomáhá „vetřelce“ předat spravedlnosti. (Česká televize)

(viac)

Recenzie používateľa rogerkint k tomuto seriálu (3)

Zrozen bez porodu (2009) (E01) 

Nevím, nakolik je fér dělit tuhle minisérii na tři samostatné filmy, moje hodnocení i komentář se nicméně vztahuje k celé "trilogii" jako celku. Vetřelci a lovci jsou takovým pokusem navázat na seriály typu Pomsta s.r.n. nebo Status: Nežádoucí. Přitom dojíždí právě na to, na čem oba tyto seriály stojí - inteligence scénáře. Zatímco narušený Chapelle z Pomsty a bývalý CIA Michael Westen ze Statusu vymýšleli komplikované manévry k dosažení svého, lovec vetřelců Zahálka se spokojí s anonymním telefonátem, oznamující postavě A, že postava B se jí chystá zradit. Postavu A nezajímá, kdo a proč jí volá, informaci přijme a rozhodne se jednat (zkušený agent Westen přitom dobře věděl, že soupeřem manipulujete nejlépe tak, že mu dáte pocit, že se k informaci dostal vlastní zásluhou a nyní má navrch, čímž byly epizody zajímavější). Navíc jeho plány nemají žádný zádrhel, nepotká je žádná komplikace, vše jde jako po másle (Chapellovi a Westenovi se plány vždy zkomplikovaly v cca 35. minutě, takže epizoda dostala nový spád tím, že byli nuceni improvizovat). Zahálka si zkrátka s ničím nedává moc velkou práci a ve všem spoléhá na to, že protřelí mafiáni, vyděrači a obchodníci se zbraněmi jsou nepochopitelně naivní a uvěří prakticky všemu (jako vážně, jak se ke své pozici dostali? pomocí loterie? dědictvím po choromyslné tetě? kouzla?), případně sami ve vypjaté hádce mezi sebou popíšou celou tu zločinnou konspiraci, na jejímž utajení si dávali tak záležet. Na vině je možná to, že série se více než nějakému scénáři věnuje Renčově posedlosti stylizací, která sice místy vypadá dobře, ale většinou zdržuje děj a proto nejspíš úvod do problému trvá skoro déle, než jeho řešení. Takže na komplikaci, větší interakci postav a chytřejší manipulaci se záporáky zkrátka nezbývá čas. Epizody Pomsty s.r.n. a Statusu: Nežádoucí mají téměř poloviční stopáž a tohle všechno v ní zvládají bravurně. Poslední ranou do koulí je poslední díl Užij si se psem, reflektující známý případ vraždy letušky stalkerem, jehož jediným smyslem bylo zřejmě představit v jednom směšném flashbacku minulost Zahálky. Jinak se zde pro změnu neřeší vůbec nic, kromě toho, že se tu Renč formálně nejvíce vyhoní. ()

Krutá nevěra (2012) (E02) 

Nevím, nakolik je fér dělit tuhle minisérii na tři samostatné filmy, moje hodnocení i komentář se nicméně vztahuje k celé "trilogii" jako celku. Vetřelci a lovci jsou takovým pokusem navázat na seriály typu Pomsta s.r.n. nebo Status: Nežádoucí. Přitom dojíždí právě na to, na čem oba tyto seriály stojí - inteligence scénáře. Zatímco narušený Chapelle z Pomsty a bývalý CIA Michael Westen ze Statusu vymýšleli komplikované manévry k dosažení svého, lovec vetřelců Zahálka se spokojí s anonymním telefonátem, oznamující postavě A, že postava B se jí chystá zradit. Postavu A nezajímá, kdo a proč jí volá, informaci přijme a rozhodne se jednat (zkušený agent Westen přitom dobře věděl, že soupeřem manipulujete nejlépe tak, že mu dáte pocit, že se k informaci dostal vlastní zásluhou a nyní má navrch, čímž byly epizody zajímavější). Navíc jeho plány nemají žádný zádrhel, nepotká je žádná komplikace, vše jde jako po másle (Chapellovi a Westenovi se plány vždy zkomplikovaly v cca 35. minutě, takže epizoda dostala nový spád tím, že byli nuceni improvizovat). Zahálka si zkrátka s ničím nedává moc velkou práci a ve všem spoléhá na to, že protřelí mafiáni, vyděrači a obchodníci se zbraněmi jsou nepochopitelně naivní a uvěří prakticky všemu (jako vážně, jak se ke své pozici dostali? pomocí loterie? dědictvím po choromyslné tetě? kouzla?), případně sami ve vypjaté hádce mezi sebou popíšou celou tu zločinnou konspiraci, na jejímž utajení si dávali tak záležet. Na vině je možná to, že série se více než nějakému scénáři věnuje Renčově posedlosti stylizací, která sice místy vypadá dobře, ale většinou zdržuje děj a proto nejspíš úvod do problému trvá skoro déle, než jeho řešení. Takže na komplikaci, větší interakci postav a chytřejší manipulaci se záporáky zkrátka nezbývá čas. Epizody Pomsty s.r.n. a Statusu: Nežádoucí mají téměř poloviční stopáž a tohle všechno v ní zvládají bravurně. Poslední ranou do koulí je poslední díl Užij si se psem, reflektující známý případ vraždy letušky stalkerem, jehož jediným smyslem bylo zřejmě představit v jednom směšném flashbacku minulost Zahálky. Jinak se zde pro změnu neřeší vůbec nic, kromě toho, že se tu Renč formálně nejvíce vyhoní. ()

Užij si se psem (2012) (E03) 

Nevím, nakolik je fér dělit tuhle minisérii na tři samostatné filmy, moje hodnocení i komentář se nicméně vztahuje k celé "trilogii" jako celku. Vetřelci a lovci jsou takovým pokusem navázat na seriály typu Pomsta s.r.n. nebo Status: Nežádoucí. Přitom dojíždí právě na to, na čem oba tyto seriály stojí - inteligence scénáře. Zatímco narušený Chapelle z Pomsty a bývalý CIA Michael Westen ze Statusu vymýšleli komplikované manévry k dosažení svého, lovec vetřelců Zahálka se spokojí s anonymním telefonátem, oznamující postavě A, že postava B se jí chystá zradit. Postavu A nezajímá, kdo a proč jí volá, informaci přijme a rozhodne se jednat (zkušený agent Westen přitom dobře věděl, že soupeřem manipulujete nejlépe tak, že mu dáte pocit, že se k informaci dostal vlastní zásluhou a nyní má navrch, čímž byly epizody zajímavější). Navíc jeho plány nemají žádný zádrhel, nepotká je žádná komplikace, vše jde jako po másle (Chapellovi a Westenovi se plány vždy zkomplikovaly v cca 35. minutě, takže epizoda dostala nový spád tím, že byli nuceni improvizovat). Zahálka si zkrátka s ničím nedává moc velkou práci a ve všem spoléhá na to, že protřelí mafiáni, vyděrači a obchodníci se zbraněmi jsou nepochopitelně naivní a uvěří prakticky všemu (jako vážně, jak se ke své pozici dostali? pomocí loterie? dědictvím po choromyslné tetě? kouzla?), případně sami ve vypjaté hádce mezi sebou popíšou celou tu zločinnou konspiraci, na jejímž utajení si dávali tak záležet. Na vině je možná to, že série se více než nějakému scénáři věnuje Renčově posedlosti stylizací, která sice místy vypadá dobře, ale většinou zdržuje děj a proto nejspíš úvod do problému trvá skoro déle, než jeho řešení. Takže na komplikaci, větší interakci postav a chytřejší manipulaci se záporáky zkrátka nezbývá čas. Epizody Pomsty s.r.n. a Statusu: Nežádoucí mají téměř poloviční stopáž a tohle všechno v ní zvládají bravurně. Poslední ranou do koulí je poslední díl Užij si se psem, reflektující známý případ vraždy letušky stalkerem, jehož jediným smyslem bylo zřejmě představit v jednom směšném flashbacku minulost Zahálky. Jinak se zde pro změnu neřeší vůbec nic, kromě toho, že se tu Renč formálně nejvíce vyhoní. ()

Reklama

Reklama