Zvláštní znamení touha

Poměrně vyčerpávající dokument o osadách vzniklých za první republiky, jejich osudech za komunismu a trochu i o devadesátkách, kdy tramping dostal citelnou ránu. Zacíleno je ale na začátky trampingu a léta padesátá. Až poslední dva tři díly jsou věnované trampské písni Ryvolů a Portě. Chybí skoro úplně Pacifik a Linhart, folkové osmdesátky, Daněk se jen objevuje jako průvodce. To by holt zasloužilo samostatný dokument. 80% (29.04.2018)

Jako trampovi je mi sympatické, že se někdo do zpracování trampského fenoménu pustil, ale seriál je dramaturgicky roztěkaný. Jednotlivé díly se tváří, že sledují nějakou konkrétní linku, ale přesto si z ní často odskočí k úplně nesouvisejícím vyprávěním, aniž by pro to existovalo rozumné zdůvodnění. A zatímco starší historie 20. a 30. let je zmapovaná poměrně dobře, období 60. let a normalizaci je věnovan spíš okrajový prostor. (14.08.2021)

Název cyklu odkazuje na stejnojmennou píseň Wabi Ryvoly. Její název původně zněl Zvláštní znamení Woodcraft, ale americké slovo před rokem 89 vadilo. Woodcraft je slovo pocházející z americké angličtiny a je úzce spojen se zálesáckou tradicí osídlování východního pobřeží Ameriky. Obsahuje čtyři pravidla: Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu. Mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě podle pravidel. Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej. Buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně. (24.09.2015)

Pokud nekdo ma k tomuhle blizko, nebo aspon k te muzice, dostane se mu mnoho informaci, hudby, historie a znamych tvari. Skvele provedene, dokument s dusi, ktery se venuje systematicky trampingu od jeho zacatku. Za tohle velmi rad platim koncesionarske poplatky. A u Ceske televize se mi to stava casto. (30.05.2016)

Východ slunce, kdy první hřejivé paprsky dopadnou na prochladlou tvář, cáry mlhy válející se ráno u země, tiché ševelení větví, plameny, do kterých člověk vydrží hledět hodiny a neomrzí to. Svým způsobem si při sledování Touhy připadám jako dinosaurus, ale kupodivu mi to nevadí. Trampsky pohodový dokument, který se nad nikoho nepovyšuje a před nikým se neponižuje. Spíše vzpomínkový než zaostřený na současnost, připomíná legendy, "obyčejné" vzpomínky i některé překvapivé méně známé souvislosti. Příjemně evokuje ty správné trampské pocity a je evidentě dělaný lidmi, kteří vědí a rozumí. Navíc titulní Křesťanova verze Touhy i Wabiho průvodní slovo to vše ještě o stupeň povyšují. Mě osobně nejen donutil občas hodit okem z okna jestli už konečně nastal čas vyrazit, ale také probudil řadu vzpomínek, byť jsem vlastně nikdy do toho, ani ne tak organizovaného, jako spíš hromadného trampingu nezapadl. (20.03.2016)