John Wick 2

„VRAZIL JSI ĎÁBLOVI KUDLU DO ZAD!…“ /// Jonathan je zpátky a podstatný je, že za sebou nechává hromady mrtvol. Nejde jen vo akci, baví mě i ty povídavý pasáže. Zřejmě jsem Johna přijal za svýho geroje, takže zlo spáchaný na něm… A vo to jim jde! Donutit mě furt mu fandit! A já kretén fandím… Příběh má dobře položenej základ, takže dál rozvíjí pravidla z „jedničky“. Film se stejně bude hodnotit podle akce. Je jí dost. Vobčas baví parádně, místy „jen“ vyplňuje děj, protože do něj patří. Nesralo mě žádný vykecávání. Reeves to kosí na počkání a mě mrzí, že to nemá vyšší rating (PG+15). Auta, pistole, nože. Tohle by klíďo mohla bejt kniha! Asi budu mít trochu strach z pokračování. Z prostýho důvodu – aby to nedokurvili! Já tady našel akci, zábavu i emoce. A to je v poslední (filmový akční) době nedostatkový zboží. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se porušit assassinský pravidla. 2.) Jedu jen filmy o pomstě. 3.) Je na mě vypsaná odměna. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (22.02.2017)

Bobtnající kopie nefungující jedničky, ve které ze sebe většina zúčastněných dělá blbce a místní hodnocení ho pak dělají ze mě. Hromada ladných zásahů do oblasti hlavy pro mě nezapomenutelnou akci nedělá a nebýt úvodní neobvyklé destrukce auta, tedy jediné scény, kdy si Wick drží pozici poctivého dříče, střílím hodnocení ještě níž. Hloupých rozhodnutí totiž Derek Kolstad udělal tentokrát neúnosně moc, do mytologie cpe střípky kopírované z Kingsman a nechává hlavní postavy předříkávat směšně polopatická životní motta. Vrchol všeho zmatku přichází s Laurencem Fishburnem, jehož výkon a vůbec smysl celé vedlejší linky směle dosahuje odpadových vod. Záchrana přichází v samém závěru, který dlouhodobou nekompromisnost konečně opodstatní, ale otevřený konec je risk, koledující si v případě nedotaženého pokračování o slušnou ránu do vazu. (07.06.2017)

Po jedničce jsem příliš natěšený nebyl. Ovšem přívětivé recenze, které hodnotily dvojku dokonce ještě výš, mě přece jen zlákaly. Pokračování se rychle vrhne do zajetých kolejí a svojí přímočarostí dává divákovi tušit, co přesně se stane a jakým způsobem. Znovu jde o maximálně efektní, rychle odsýpající akční podívanou, kde je naprosto vše „cool“. Od kostýmů přes honičky, souboje, vypiplané exteriéry i interiéry, hudbu až po drsně tvářící se a mluvící herce. John je se svou buldočí zarputilostí (bez ohledu na vážnost zranění či počet nepřátel) naprostý suverén a prostě nic ho nezastaví, což se samozřejmě nesmí obejít bez řádné okázalosti, se kterou se producíruje všem na očích. Zase nechybí humor, avšak problém obou dílů je ten, že scény, jež mají působit vtipně, tak sice působí, jenže to i momentky, které by neměly (např. směšné kutálení se po schodech vs. následné opravdu zábavné posezení na baru). Znovu tak jde o nevyrovnanou podívanou, která se mi sice líbila o něco více než ta předchozí, ale výš než na slabší 4* to nevidím. (04.07.2017)

Druhý John Wick je lepší než jednička, protože je mnohem absurdnější. Některé scény zcela navážno zabíhají do surreálna, když svět nájemných vrahů koliduje s apatickou "každodenností". Což není myšleno jako výtka. Vlastně by to mohlo zajít ještě dál a byl bych rád. Navíc to krásně vypadá, byť trhavá kamera občas naplno nezužitkuje Reevesovo fyzické herectví (Tom Cruise by rozhodně trval na tom, aby mu během akce bylo aspoň vidět do obličeje). Jediný opravdový problém je stejný jako u jedničky - graduje opačně. Od nejlepších scén po ty slabší, což je samozřejmě poněkud nepříjemné. Ale bavilo mě to a překvapivě to uteklo. Zatímco po jedničce mi ta série byla tak jako jedno, teď chci kapitolu tři, která to všechno posune ještě o kus dál. Rozhodně se neobejdu bez souboje se světelnými meči mezi Johnem Wickem a Wernerem Herzogem na popředí explodujícího panorámatu Manhattanu... nebo tak. (18.02.2017)

Something wicked this way comes! V jedničce měli čokla, ve dvojce umělecké ambice. A tváří se při tom stejně smrtelně vážně... a já jim to tentokrát žeru. Důkaz toho, že headshoty patří do galerií a pozdní bondovky jsou možná přežité, ale svým důrazem na stále troufalejší sety ovlivňují i filmy, od kterých byste to úplně nečekali. Zároveň se Stahelski otrkává jako režisér a ještě víc si hraje s timingem akce, který, na rozdíl od mnoha kolegů, považuju za podstatně vymazlenější než v jedničce (už ani nevím, kdy jsem se tak přiblble usmíval při vyzbrojovací scéně). Wick se chytil přesně toho, co mě v jedničce bavilo nejvíc – zvláštní mytologie bratrstva zabijáků – a doplňuje další zajímavé střípky. Hlavní ingrediencí vedle vymazleného vizuálu, bláznivě pompézní scénografie a fantastických choreografií je pochopitelně Keanu. Ten jde proti módě osvalených bijců a zabíjí stále stejným a stále stejně průrazným pohledem. Reeves se vrací mezi elitu dveřmi, od kterých to ještě před třemi lety nikdo nečekal. A já nemůžu než konstatovat, že na trojku ve stylu "him vs the world" se prostě těším. Velmi, velmi milé překvapení, které se stejnými figurkami zahrálo ještě lepší partii. (17.02.2017)