Studená vojna

A zatímco my do nekonečna vzpomínáme na "zlatá šedesátá" a velebíme Miloše Formana, Poláci si dávno vychovali další generaci nástupců svých kinematografických ikon. Studená válka je režisérský balzám, pro každýho kdo chce vnímat silný příběh lásky plný kotrmelců s perfektně drsně poetickým zakončením. Film má vždy nedovyprávěnou scénu, která se dokončí až v další scéně, ono to může působit zmatečně, ale ve filmu to má dobrou návaznost a vtahuje diváka do příběhu. Šetří se dialogy, ale vyprávění kamerou jede na plný plyn. Scény z baru budu mít v hlavě dlouho, bohémskost a touha po svobodě versus osudová láska. Je vyslovená radost sledovat tenhle film na plátně a užívat si mistrovské režie, kvalitních hereckých výkonů hlavních představitelů a skvělé hudební složky filmu. Hodnocení to tady má všelijaký, ale pro mě je tohle dlouho neviděná filmová dokonalost. (11.07.2018)

Film o lásce dvou lidí, která se pohybuje ode zdi ke zdi a zmítá se neustále v emocích. Nemohli žít ani spolu ani bez sebe. Mohla za to těžká doba nebo jen jejich povahy? Toť otázka. Filmem se line celou dobu hezká hudba, jednou lidová spolu s tancem a folklórem, jednou zazní svižný jazz. Za mně určitě nadprůměr. (25.01.2019)

KVIFF 2018 - Moc se mi líbila kompozice filmu a zvolení černo-bílé kamery, dodávalo to filmu jisté kouzlo. Začátek se mi moc líbil, hlavní herečka i herec mi byli velmi sympatičtí, ale klidně tam mohlo být více té romantiky, nebo rozvinutí jejich vztahu. Příběh mi přišel až moc strohý a stručný. Žádné emoce, občas nějaké drama, ale čekala jsem od toho daleko více. (04.07.2018)

Vášnivému vztahu zahořklého muzikanta a mladičké zpěvačku folklorního souboru v podání Joanny Kuligové a Tomasze Kota jsem neuvěřil ani náhodou. Plní totiž stejně poddajnou úlohu jako ostatní složky, slouží vysoce estetické stylizaci. Ta je moc hezká, vypráví se obrazem a hudbou. Film také stojí na náladě železné opony. Lidové písně se mi líbili. Do toku vyprávění zapadají s přirozenou nevtíravostí v čele s původní verzí i šansonovou úpravou teskné písně Černé oči, proč pláčete. Ona je pokušitelská lolitka, on zasmušilý šarmér typu Gregoryho Pecka. Studená válka je v podstatě souborem nostalgických pohlednic. (15.12.2019)

"Hodně jsem přemýšlela o vašem textu k mé písni. 'Kyvadlo zabilo čas.' je pěkný, ale nerozumím tomu." "Je to metafora." "A co to znamená?" "Že když někoho milujete, nezáleží na čase." ___________ Ojojooooooj! Slovanský lidový písničky ještě nikdy nezněly tak sexy. Polský snímek Studená válka přitom není žádný muzikál, jelikož vypráví relativně jednoduchý melodramatický PŘÍBĚH. PŘÍBĚH lemující životní radosti i strasti romantického vztahu dvou osamocených duší, kteří si onu samotu kompenzují jazzem, folklorem, tancem, alkoholem, sexem, a časem, který tráví spolu. PŘÍBĚH dvou milenců, jež spolu nemohou být ať již z osobních či politických důvodů - a divák tak sleduje nejen pomyslnou studenou válku mezi oběma milenci, ale také dobové reálie skutečné studené války mezi Východem a Západem. PŘÍBĚH, který je velkou tragickou lovestory, rozklenutou v prostoru a čase na pozadí ideologického marasmu. PŘÍBĚH, který je narativně strukturován do častokrát atemporálních epizodických fragmentů jež symbolizují jakousi těžko definovatelnou mozaiku o pomíjivosti a disharmonii lásky........ Aneb slovy klasika: "Všechny filmové cesty vedou do Polska, kurwa mať!" Snímek Studená válka totiž dokazuje, že poláci točí nejlepší filmy v evropských končinách. Tak intenzivní cinefilní orgasmus jsem doopravdy nezažil dlouhý roky. Ta jemnost a unikátní pečlivost, s kterou Lukasz Źal vede kameru anebo na milimetr přesně rámuje dílčí kompoziční prvky mizanscény nemá sebemenší obdoby. Primární devizou snímku je tak VYPRÁVĚNÍ OBRAZEM a celkově absolutní výhra FORMY NAD OBSAHEM - což je aspekt, který se mi perfektně trefil do gusta. No a rejža Pawel Pawlikovski u mě má do budoucna blowjob zadara. Pawlikowski totiž příběhové peripetie nevysvětluje, pojednává o nich intertextuálně, v náznacích či jemných nuancích, a divák tak musí číst mezi řádky. Naprosto unikátní je zejména ta režijní sebejistota, s jakou Pawlikowski pracuje se syžetem a rozměrem filmového času – tedy skrze LEITMOVITY, jež jsou nejdůležitějším elementem celého příběhu, protože ačkoliv se děj odehrává v rozmezí cca 15 let, nezáleží, co se odehrálo mezi tím - záleží pouze na čase, který Viktor a Zula strávili spolu..... A přestože tenhle film nemá ani 90 minut, čím víc o něm přemýšlím, tím víc si uvědomuju, jak neuvěřitelně komplexní vlastně je. Fakt nekecám, ještě nikdy jsem nejen v rámci pranostik evropský artový filmotéky neviděl tak esteticky opojnou, emocionálně působivou, vizuálně jímavou, lyricky subtilní a formálně nekonvenční filmovou epopej.... Etalon středoevropský artový kinematografie, jeden z vizuálně/esteticky nejúchvatnějších filmů za poslední roky. A pakliže vznikne o stupínek kvalitnější, nejspíš vyletím do luftu blahem, takže si ihned předobjednávám sametem vystlanou rakev. Joanna Kulig je femme fatale těch nejpodmanivějších snů a fantazií. (02.01.2020)