Réžia:
Paweł PawlikowskiKamera:
Łukasz ŻalHrajú:
Joanna Kulig, Tomasz Kot, Borys Szyc, Agata Kulesza, Cédric Kahn, Jeanne Balibar, Adam Woronowicz, Adam Ferency, Dražen Šivak, Slavko Sobin, Aloïse Sauvage (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
V období budovania stalinského Poľska, ale tiež modernej Európy sa odohráva príbeh veľkej osudovej lásky – speváčky Zuly a skladateľa Wiktora. Nedokážu spolu byť, ale zároveň sa neuveriteľne priťahujú a nevedia byť ani od seba. V kulisách Varšavy, Berlína a Paríža znie jazzová a folklórna hudba a Zula s Wiktorom rozohrávajú nádhernú, ale trpkú baladu, svoju vlastnú studenú vojnu. (ASFK)
(viac)Videá (5)
Recenzie (177)
Vizuálně Pawlikowski exceluje ještě víc než v oscarové Idě, po níž si zopakoval černobílý obraz i poměr stran, a přinejmenším v první půlhodině jeho snímek dokáže učarovat dravou a dynamickou režií i příběhem lidového pěvecko-tanečního sboru, který se musí podvolovat přáním režimu. Na něj navazující hlavní dějová rovina, melodrama o dvou nesympatických hlavních hrdinech, kteří by hrozně moc chtěli být spolu, ale dělají přitom všechno proto, aby spolu být nemohli, se však omrzí rychleji než dokolečka omílaný popěvek ojojoj. ()
KVIFF 2018 - Moc se mi líbila kompozice filmu a zvolení černo-bílé kamery, dodávalo to filmu jisté kouzlo. Začátek se mi moc líbil, hlavní herečka i herec mi byli velmi sympatičtí, ale klidně tam mohlo být více té romantiky, nebo rozvinutí jejich vztahu. Příběh mi přišel až moc strohý a stručný. Žádné emoce, občas nějaké drama, ale čekala jsem od toho daleko více. ()
Celý svý mládí jsem prožil v komunistickým hnusu, ale dneska už na to koukám jako na nějaké exotické zvířátko kdesi v ZOO. Foldyna a Kateřina Konečná asi při pohledu na sovětskou častušku, oslavující Stalina, zamáčkli nostalgickou slzu, nám ostatním ale naštěstí vzpomínky nenávratně odvál čas. Film se v té politice naštěstí moc nehnípe a je esteticky naprosto překrásný, dlouho jsem neviděl tak úžasnou černobílou kameru, to je v dnešní době poklad. Love story je jednoduchá, ale jímavá, hlavní hrdinka mi typově přišla jako Léa Seydoux, charismatická a netuctově krásná. A krásně zpívala, jedno jestli polské lidovky, které mají také cosi do sebe, nebo šanson. Konec je ve své strohosti o to drtivější, žádné laciné ždímání slz. ()
Rádoby artové melodrama, ve kterém ústřední duo opakovaně a DOBROVOLNĚ volí jiné životní cesty než být spolu, aby to pak mohli olitovat. A jen se tak v průběhu let občas potkávají, aby se jeden druhého zeptali, jak jsou na tom. Navíc film bez emocí, který snad NECHCE abyste jejich lásku prožili a NEPOTŘEBUJE abyste pochopili ta jejich všechna rozhodnutí. Melodrama o dvojici stejně černobílé, jako je jeho hezká obrazová 4:3 kompozice. Za ní třetí hvězda. Studený film. [Cannes] ()
Uz dlhodobo tvrdim, ze ceske umelohmotne sracky od Wievegha sa nedaju citat a co je este horsie, par rozumbradickych hajzlov to aj sfilmovalo. Takze kedze ceske a i ceskoslovenske filmy stoja za hovno, taxom sa poobzeral po Europe, ze co tam. Lars von Trier je u nas notoricky znamy, tak volba padla na polskeho rezisera Pawlikowskeho- a dobre som urobil. Film je to artovy, odohrava sa tu pribeh velkej lasky na pozadi komunistickeho totalitneho rezimu v Polsku. Osobne nechapem, co bolo akoze "kultove a mimoriadne uspesne" na predchadzajucom Pawlikowskeho filme Ida 2013- a ani to pochopit nechcem. Tu uz bol filmovy jazyk pre mna zrozumitelnejsi, Pawlikowski nechce aby divaci prezili tu lasku rovnako ako ta dvojka a rozhodne netreba pochopit kazde rozhodnutie dotycnej dvojky. 89 % ()
Reklama