Zlodeji

V něčem se Koreeda vrací k temnější, sociálně realistické notě svých starších filmů, ale mistrovsky ji mixuje s vřelou melancholií Naši malé sestry a Po bouři. Shoplifters jsou brilantním prolnutím Jaký otec, takový syn a Nobody Knows. Film o tom, že láska mezi rodičem a dítětem není předurčená a rodina je, jako téměř každý sociální útvar, věcí společenské dohody (nebo jejího radikálního porušení). Precizně vystavěné, emocionálně uměřené, vrstevnaté a v něčem strašně skličující i plné naděje. Koreeda totiž ukazuje, že rozpad tradičních rodinných modelů nemusí znamenat konec. Ve světě inklinujícím k úplně jiným hodnotám se může vztah dospělých a dětí přerodit v něco docela jiného. Víc než co jiného jsou Shoplifters oslavou empatie a bezpodmínečné lásky nezávislé na genetických vazbách. Mistr na vrcholu. (17.05.2018)

"Shoplifters" je pre mňa v jadre dobrým filmom. No súčasne mám pocit, že je to film, ktorý má bavil a nebavil súčasne. Ako to najlepšie vysvetliť? Miestami ma film trošku nudil svojim tempom, no súčasne som mal pocit, že som chcel týchto ľudí sledovať od začiatku do konca. Bol som zvedavý, kam sa film posunie, chcel som ich poznať a súčasne som mal pocit, že napriek všetkému kým sú, tak sú to v jadre šťastná rodina, kde srdce má svoje miesto. A mám pocit, že viacerí robili nesprávne rozhodnutia zo správnych dôvodov. Pre mnohých ten pojem síce neexistuje a nemá žiadny reálny význam, no to sú moje pocity. Keď do ich sveta vstúpi malá Juri (alebo Džuri), tak som mal pocit, že urobili dobre. Je dobré predsa zobrať dievča, ktoré sa hrá na balkóne vo februári ľahko oblečená a určite jej musí byť zima. Ja osobne by som nemal to srdce nechať také dievča zmrznúť. No keď ju chcú vrátiť domov a počujeme hádku rodičov, tak rozhodnutie, ktoré vykoná Osamuva žena je nesprávne. Nie je správne predsa dievča nevrátiť jej pravým rodičom. Lenže čo si má myslieť o žene, ktorá svoje dievča bije, a ktorá sa rozčuľuje, že ju vlastne ani nikdy nechcela a len ju dostala zo svojho tela von? To sú otázky, ktoré skutočne zapracujú a dajú filmu filmu svoj dej. A potom je fakt zaujímavé, že zmiznutie Juri sa ukáže až o 2 mesiace. A neurobia to oni, ale príde na to sociálka. Čo si človek môže myslieť o takých rodičoch? Sú tu skvelé scénky, na ktoré budem ešte nejaký čas spomínať, no nemyslím si, že by som si film niekedy pozrel znovu. Je dosť pomalý, plynutie času vo filme mi často unikalo a plus sú tam tie vypočúvacie scénky na konci, ktoré skutočne nemám v týchto filmoch rád. Hodnotím pozitívne, no rozhodne mám pocit, že som sledoval skutočne život tejto rodiny, ich problémy a ich radosti. Takže v tomto musím film pochváliť. Málokedy človek nadobudne pocit, že nepozerá film, ale skutočných ľudí. Hodnotenie: B (10.10.2018)

Kore'eda možno nie je najinovatívnejším, ale vzácne miesi ľudovú úprimnosť, emócie a ťažké skúšky osudom. Je takým japonským Satyajit Rayom. Kladie dôraz na vyváženú psychologickú zložku aspektom prítomného momentu prežívania a spracovávania podnetov a je nekompromisný v dôsledkových rozuzleniach príčinnosti týchto sporov. Filmu dominuje minimalistický formalizmus, ale mimoriadne citlivo ho rozvetvuje do ďaleko dôslednejších detailov. Medziľudské väzby poníma ako istý ekvivalent bližšie nešpecifikovaného pocitu bezpečia napriek zlej sociálnej situácii, ale nevyvoláva v divákovi lacný efekt spolupatričnosti nižšej triedy "bojujúcej" o svoje šťastie. Ono to nie je vykalkulovaný efekt, ale proces širokospektrálneho pochopenia situácie. A to je dôležité vo filmoch, ktoré majú globálnu relevanciu. (30.09.2018)

PAN Koreeda je v mých očích bůh pro přirozená dramata a dokazuje to dalším filmem z jeho mnoha skvělých, na které se příjemně kouká, nenudí a mnoho scén v sobě ukrývá úžasné nenásilné přenášení emocí. Např. při komunikaci mezi maličkou Rin a její novou mamčou, která ji vypráví o tom, že není její chyba, když jí pravá máma ubližuje. V těchto scénách jim prostě vše věříte. Hercům není co vytknout, protože z nich Koreeda opět udělal žijící lidi a ne jen postavy v nějakém filmu. Za mě absolutní spokojenost a doporučuji všem kdo dramatům ze života holdují. (16.12.2018)

Japonsko vnímáme jako bohatou ekonomiku, která je nepříjemným konkurentem západních firem. Každá, i ta sebebohatší země, ale produkuje i neúspěšné outsidery, kteří se pohybuje ve stínu pečlivě budované elegantní fasády. Sociálních dramat, jako je Kore'edův snímek, se k nám z Japonska dostává jako šafránu, tak jen na vysvětlenou: zloděj má v japonské společnosti jiný význam a postavení než u nás. Je to nejopovrhovanější sorta lidí, kteří jsou na tom nejnižším stupínku společenské hierarchie. Před pár lety proběhla Japonskem zpráva o dvou starých členech Jakuzzy, kteří byli přistiženi při krádeži v obchodě. Bylo to prezentováno jako známka neuvěřitelného úpadku této větve organizovaného zločinu. Jakuzza se totiž zabývá tradičními cnostnými formami zločinnosti, jako je vydírání, prostituce, korupce a hazard. Režisér přistupuje ke svým antihrdinům nezaujatě, citlivě mapuje jejich pohnutky a vzájemné vztahy. Zloději představují vzácný případ dobře natočeného filmu, kteří přichází s originálním přístupem a pohledem na nějaký sociální jev a segment společnosti. Po formální stránce se tomu snímku nic podstatného vytknout nedá. Festivalovka, jak má být, resp. jak si ji já představuji. Celkový dojem: 85 %. (12.03.2021)