BlacKkKlansman

Ač bych film všem doporučila ke zhlédnutí, Spike Lee prostě není můj šálek kávy. John David Wahington, Adam Driver i další podávají brilantní herecké výkony, humorná i vážná stránka děje do sebe výborně zapadají, příběh hladce ubíhá... Stejně jsem však z kina odcházela bez jakéhokoliv nadšení, či hlubšího zážitku. Závěrečné scény ze současných Spojených států navíc považuji za trapně vyděračské, i když chápu, že pro vybuzení aktivity v masovějším diváckém okruhu asi mají určité odůvodnění. I tak prostě nevím a mým zážitkem léta BlackKlansman prostě nebude. (25.08.2018)

Uznám tomu chytře zvolený retro/ aktuálně relevantní téma, ale osobně jsem čekal něco ještě peprnější, vtipnější, silnější herecky, divně působí tak nedecentní tečka s Charlottesville. Beru i cením, že Spike Lee poutá pozornost, mně to ale nesedlo ani jako současný sociopolitický komentář, ani po čistě zábavní filmový stránce. Patrná pachuť: samoúčelnost. (20.08.2018)

Amerika se bude tak intenzivně kát z rasového útlaku černochů, až se dokaje k úplné sebedestrukci. Nic se nemá přehánět ani na jednu stranu. Scény, kdy se bílí kolegové za břicho popadají, kterak to ten vychytralý černoušek skoulel s bílým rasistou po telefonu, už zavání parodií. Spike Lee by se měl vrátit k točení filmů s převážně černošskými protagonisty, to mu jde. Tenhle film je bohužel příliš hysterický, než abych ho mohla brát vážně. (24.06.2023)

Zrození národa je bolestivý proces.. Spike Lee už od počátku kariéry vysílá v pravidelných intervalech svůj „distress signal“ a protože tak činí inteligentně a s nadhledem, mám ho rád. Jako správný vypravěč sice nenechal pravdu, aby zkřížila cestu dobré historce, ale to vůbec není na škodu, když příběh Rona Stallwortha, černého rytíře bílé kamélie, je jen prostředkem k reflexi dnešní doby plné rukojmích strachu a názorových extrémů. V tomto ohledu mi přijde nejlepší scéna ještě někdy před půlkou, když seržant Trapp zmiňuje Archieho Bunkera ze seriálu All in the Family a „předpovídá“ budoucí vývoj směrem k obsazení Bílého domu. Polopatičnost Leeovi nevyčítám, naopak oceňuji, že se problém snaží nabídnout tak širokému publiku, že se nad ním zamyslí třeba i ti, co ctí „holy white Protestant values“ a přitom nejsou schopni kritického myšlení.. (09.11.2018)

Spike Lee přesně ví, jak divákovi podat příběh tak, aby ho zaujal (a zároveň si o daném tématu zjistil mnohem více). To poslední platí hlavně v případě, že o situaci v zahraničí nejste nikterak informováni, a strejdu Trumpa považujete za spasitele světa. Ústřední příběh, který stojí na Johnu Davidu Washingtonovi a Adamu Driverovi má totiž koule. I přes pomalejší začátek, který stojí spíše na zajímavě podaném dramatu navíc servíruje jednu libovou černo-humornou scénu za druhou (díky tomu zaujme širší masy). Mezi nejlepší scény filmu tak nepochybně patří Ronovo telefonování do klanu, či Davidu Dukeovi, pořízení klubové kartičky, nebo Flipovi návštěvy v ústředí. BlacKkKlansman tak věrohodně podává působivou kritiku lidské osobnosti plné předsudků a nenávisti. Když navíc na začátek a konec doplní i nějaké ty reálné záběry (se kterými se nijak nemazlí, ale předhodí je před vás náhle a surově), většina diváků mu to bez problémů "sežere". Proto jdu na jasných pět hvězd... (14.09.2018)