BlacKkKlansman

Spike Lee, coby bezmezný podporovatel černé herecké kultury, má často svoje filmy plné menšinových názorů, které mně, coby Evropanovi, nic moc neříkají. Zbývá tedy filmařská kvalita a tu on bezesporu má. V tomto filmu dokonce bravůrně sladil white power a black power do jednoho uceleného příběhu, který se ještě, jak absurdně vypadá, opravdu stal. A jak říkám, v Americe je toto zřejmě stále aktuální, ale mně to, coby Evropanovi, přijde dost neuvěřitelné. Možná i proto mě film tak zaujal. Pravda tedy, že v prvních dvaceti minutách se neubránil, pro mě, zbytečným černošským scénám. Po chvíli se ale rozjede slušný herecký koncert mladého Washingtona a Adama Drivera. který je chvíli absurdní, ironicky vtipný, ale i napínavý a zakončí to slušnou politickou vsuvkou a letmým útočkem na Trumpa. Za mě rozhodně dobrý a jeden z nejzajímavějších filmů na téma utlačování černošské populace v USA. (14.01.2019)

Rasistický afroamerickohumorný snímek o neuvěřitelné skutečné události. Spike Lee sice malinko nezvládl dramaturgii a zahrnuje diváka detaily, které jsou pro příběh nadbytečné, ale je to stále v rámci únosných mezí. Výborné herecké výkony, kterým vévodí Driverův, krk nasazující, polda a skvělý mladý Washington, který dokáže být zdvořilý i nasraný zároveň. (09.11.2020)

Zrození národa je bolestivý proces.. Spike Lee už od počátku kariéry vysílá v pravidelných intervalech svůj „distress signal“ a protože tak činí inteligentně a s nadhledem, mám ho rád. Jako správný vypravěč sice nenechal pravdu, aby zkřížila cestu dobré historce, ale to vůbec není na škodu, když příběh Rona Stallwortha, černého rytíře bílé kamélie, je jen prostředkem k reflexi dnešní doby plné rukojmích strachu a názorových extrémů. V tomto ohledu mi přijde nejlepší scéna ještě někdy před půlkou, když seržant Trapp zmiňuje Archieho Bunkera ze seriálu All in the Family a „předpovídá“ budoucí vývoj směrem k obsazení Bílého domu. Polopatičnost Leeovi nevyčítám, naopak oceňuji, že se problém snaží nabídnout tak širokému publiku, že se nad ním zamyslí třeba i ti, co ctí „holy white Protestant values“ a přitom nejsou schopni kritického myšlení.. (09.11.2018)

Spike Lee to má u mě většinou hodně dobrý. Je ale pravdou že jsem z jeho filmografie vyhledával spíše odpočinkovější a přístupnější filmy jako Spojenec, 25. hodina nebo Oldboy. Že se jedná o režiséra, který se rád věnuje rasismu v USA jsem dobře věděl, nicméně se mě daří tyto filmy, s čestnou vyjímkou Kultu hákového kříže, tak nějak ignorovat. Je pravděpodobné že si v budoucnu doplním filmové vzdělání a Spikea Leehosi sjedu celého sakum prdum. Takže zde máme případ BlacKkKlansman. Místy vážné až běda, jindy s nádechem satiry, pouze dvě až tři vygradovanější scény. Nejlepší je samozřejmě domácí detektor lži. Filmu něco jakoby chybělo. Závěrečné minuty nám ukazují že tady šlo přecejen do tuhého a režisér bral jako své poslání natočit film s rasistickou tématikou. Herci přesní (menší roličku Paula Waltera Hausera je radost sledovat). Přestože se jedná o kvalitní řemeslo, bez dalších repríz se zřejmě obejdu. 65% (26.11.2018)

Spike Lee zase jednou po delší době natočil něco, o čem se bude mluvit ještě hodně dlouho a co jistě zanechá v divácích hlubokou stopu. Takový impakt jako 25th Hour to na mě nakonec nemělo, ale i tak jde o zásadní snímek. Už z traileru jsem prostě věděl, že půjde o kvalitní záležitost, která bude stát zejména na dialozích, a to se mi také potvrdilo. Film si nebere servítky a sype do vás kulometnou palbou tuny urážek – zejména na konto černochů a židů – a zároveň si dokáže udržet vážnou tvář silného příběhu. I když by mě za to sám Lee asi zabil, tak některé dialogy mi připomněly scenáristický styl Quentina Tarantina, od kterého jsem právě na takovýto mix absurdního humoru, perfektně vypointovaných keců a dramatu zvyklý. Už dopředu jsem se bál, že film mi může zkazit pouze jedna jediná věc – a to přílišná snaha Spikea Leeho vyjadřovat se k aktuálnímu dění v dnešní trumpovské éře USA. A když už jsem si myslel, že byl v tomto ohledu dost mírný a trefný – menší špíčky a vtipné narážky uvnitř některých dialogů –, tak mi uštědřil direkt v podobě epilogu seskládaného z reálných záběrů z událostí v Charlotte, apod. Ano, chápu, že je pro Spikea důležité vytesat do kamene prohlášení o tom, proč film vznikl právě dnes a na co chtěl svým dílem poukázat, ale mě to tam prostě přišlo vtlačené na sílu a z mého pohledu to kazí integritu jinak skvěle vypointovaného snímku. To téma je samo o sobě silné a vševypovídající a je jedno, jaký má rok výroby. Scéna, kdy černošský pamětník hovoří o souvislostech lynčování pochybně odsouzeného černocha v roce 1916 – jehož byl svědkem – a přímého dopadu v té době vydaného nechvalně proslulého rasistického filmu Birth of a Nation, je dostatečně mrazivá a natolik působivá, že každému člověku musí dojít, co se Spike Lee snaží sdělit. Přílišná politická agitka tomu spíš škodí – takový už holt je Spike Lee... #ZdravýRozumMatters (01.07.2018)