BlacKkKlansman

Ač bych film všem doporučila ke zhlédnutí, Spike Lee prostě není můj šálek kávy. John David Wahington, Adam Driver i další podávají brilantní herecké výkony, humorná i vážná stránka děje do sebe výborně zapadají, příběh hladce ubíhá... Stejně jsem však z kina odcházela bez jakéhokoliv nadšení, či hlubšího zážitku. Závěrečné scény ze současných Spojených států navíc považuji za trapně vyděračské, i když chápu, že pro vybuzení aktivity v masovějším diváckém okruhu asi mají určité odůvodnění. I tak prostě nevím a mým zážitkem léta BlackKlansman prostě nebude. (25.08.2018)

Parádní comeback Spikea Lee. Látka pro něj jako stvořená a její podání je (nejen) z jeho strany bez zásadních chyb. Velmi divácká (a chvílemi opravdu hodně vtipná) retro krimikomedie a skvěle fungující socio-politický komentář dlouhodobě se angažujícího významného tvůrce (přál bych to vidět všem "slušnolidem", ale k těm se to zřejmě nikdy nedostane). Výborně napsané, natočené, brilantně obsazené - Jasper Pääkkönen (seriál Vikingové) je vynikající psychopatický fanatik a navíc vypadá úplně jak Michael Biehn zamlada. Spolu s Detroitem patrně nejvýraznější film o rasismu v Americe za poslední roky. 80 % (18.09.2018)

Spike Lee je extrémista. A navrch hrozný hovado. BlacKkKlansman je film s tak černým humorem, že by mohl na zahradě Zrození národa sbírat bavlnu, politickou nekorektnost dotahuje až na hranu a velmi chytře pracuje s vývojem dvou titulních postav, které se nejprve musí vydávat za jednu, aby se nakonec jednou skutečně staly. Chvílemi je to narvané nápady a satirickým vtipem, někdy však formálně vyumělkované a postrádající věrohodnost, kterou si Spike kompenzuje přidáním archivních záběrů a explicitními narážkami na Trumpa. Tak jako tak těžká kvalitka, která hlavně díky dynamickému vyprávění a špičkovým hercům nikdy neupadá do sterility, jíž se očividně bojí jak čert kříže. 80% (08.11.2018)

(1001) Co si tak vzpomínám, tak to nejspíš bude nejlepší film o lidských právech v Americe, jaký jsem kdy viděla. Je chytrý, citlivý, vyrovnaný, hraje si s formou a žánrovými pravidly a hlavně, hlavně: nenechává se ovládat emocemi jako jiné filmy (a tvůrci) ze stejné kategorie (12 let v řetězech, Zrození národa 2016). Spike Lee zůstává klidný a pečlivý, ujede to pouze v doušce o současnosti, která je hodně nasáklá zeitgeistem a racionální tvůrčí filtr jde stranou. Herci jsou přesní, přirození a uvěřitelní, jsem prostě strašně ráda, že jsem našla film, který se tak drží při zemi a zároveň (a hlavně díky proto, měla bych říct) je maximálně působivý. Soundtrack Terence Blancharda představuje absolutní blaho pro moje uši. (11.11.2018)

Kdy, když ne teď? Loňský útok v Charlottesville, vzestup afroamerických sil v Hollywoodu a samozřejmě zase jednou Trump. Spike Lee si vybírá vhodnou dobu k pojmenování stále přetrvávajího rasismu ve Spojených státech a k odvyprávění angažovaného příběhů volí své typicky silné zbraně - nenápadnou, místy až ledabyle působící režii, dialogy na hranici absurdity a humor. V několika scénách běhá mráz po zádech a Lee nikoho nenechává na pochybách, že tohle prostě umí. Charismatický John David Washington v hlavní roli ukazuje potenciál a rozhodně o něm ještě uslyšíme. Se standardně dobrým Adamem Driverem tvoří sympatickou dvojici, kterou si okamžitě zamilujete. Stejně jako fakt, že Spike lee je neskutečně chytrý filmař a drží se o krok před divákem. Po všech stránkách fungující lahůdka. (05.07.2018)