Nepredstaviteľné

Jestli si Švédové za něco zaslouží pochvalu, tak jsou to efektní bouračky aut či vrtulníků a jistá měřítka snesou i nějaké ty přestřelky. Jenže všechno ostatní je špatně. Záměr přiblížit diváka co nejvíc postavám a nechávat ho společně s nimi v nevědomosti tady jistě vyšel, ale mě to občas strašně štvalo. Alespoň nějakou nápovědu bych uvítal. Nepovedly se ani osobní linky hlavního hrdiny. Pokud by se jednalo o rodinné a partnerské drama s katastrofou v pozadí, tak by to bylo OK, ale to by obě linie musely dostat větší prostor. No a nakonec mi lezl na nervy i Nordenrot v titulní roli, který buď čuměl jak vyoraná myš, nebo se tvářil jak kdyby mu uletěly včely. Zklamání. 30% (18.11.2018)

"Rusáci - hnusáci". Nejen mráz, ale i déšť přichází z Kremlu. Pětihvězdičková, nejrealističtější chaotická apokalypsa, jakou jsem kdy viděl, smekám. Tím ovšem vystavuji svou pleš kontaminovanému dešti, sbohem má paměti a zdravý rozume... Všudypřítomný strach z neznámého ohrožení plus polojasno, místy nejasno, zejména když deštivo, to vše действительно хорошо. Bohužel, mezi všemi postavami ani jedna alespoň trochu sympatická, o kterou bych se mohl bát. Samej studenej nordickej čumák a kyselé, depresivní ksichty, nudné maso z nuceného výseku. A co hůř, realisticky vykreslená apokalypsa zde hrála jen druhé housle. Oprava, až třetí housle, za kytarou, klavírem a za (ne)řešenými rodinnými problémy. Škoda. Proto jen za čtyři. Edit 2022: Rusáci - hnusáci! Bohužel potvrzeno. Po druhém zhlédnutí mráz z Kremlu běží po celém těle. A za tu přesnou předpověď zvyšuji hodnocení na maximum. (06.03.2022)

Film doplácí na první třetinu, která se táhne a v podstatě je rodinným dramatem, které od filmu nečekáte. Akční a katastrofické scény jsou vsak velmi realistické a až excelentní. A finální hrozba, byť trochu přitažená za vlasy, de facto velmi dobře znázorňuje a správně upozorňuje, proti komu politicky stojíme a kam by to v nejhorších scénářích mohlo zajít. Nebýt startu a zvláštně propojených světů dramatu a akce, Den Blomstertid by byla pecka. (21.08.2021)

Ojojoj! Když někdo náhodou zdejším satanžel většinovým, mentálně atrofovaným a neurovegetativně tolik komplikovaným homixovým funouškům vykloubí film z žánrových ramen, je zle. Tudíž toto chytře bizarní pyré, a chytře bizarním myslím přesný opak té právě tolik protěžované a přeceňované odporné, hloupé a perverzně přiteplené lysohlávkové smaženice Vybliju všechno, všude a najednou, končí v nezaslouženě v modrých číslech a LIVINGDEADKOVI dokonce zjevně způsobilo zánět plovacích blan. A ono asi není divu, když s palcem zabořeným v rozštěpu a s intelektuální výbavou na úrovni bakterie tetanu jdete do anotačně proklamovaného akčně - katastrofického napínače, a první hodinu musíte čumět na psychotýrání slizkého švédského retarda jeho zmrdce despotickým otcem. Psychotýrání sice parádní a dramaticky i odborně namakané, ale když já předtím přeslabikoval AK-ČŇÝ, na což jsem vyplýtval veškerou svoji míšní kapacitu, tak chci, kurva, AK-ČŇÝ, bo jinak jsem si místo toho mohl pustil třeba kovadlinu na nohu, nebo tak… A když na to AK-ČŇÝ ve druhé polovině přece jen dojde, a je to s minimálními prostředky AK-ČŇÝ opět skvělé, tísnivé a strhující, mám hlavu už tak hluboko zaraženou v prdeli, že vidím jen tmu. Opravdu svěží a příjemně divně originální kousek, který je nyní i docela aktuální, když už v roce 2018 hezky pranýřovitě predickoval, co by se dělo ve Švédsku, kdyby se car Vladimír vydal na sever místo na západ. Švédové by prostě okamžitě upadli do sluníčkového neomarxistického šoku, benevolentně lomili rukama, bezradně, avšak tolerantně! naráželi do nábytku z IKEA, polemizovali by, jestli si tu jejich rodnou hroudu ti Rusáci přeci jen náhodou nezaslouží, a pasivně levicově lkali, přičemž vlast by se vydala bránit pouze hrstka společensky vyšinutých, civilizačně nezhýčkaných nebolševických anomálií, autistů, zmrdů a jiných „charakterových hovad“. (25.05.2022)

Až na tři čtyři wtf momenty spojené s činností Alexova otce, který by klidně mohl být angažován v hollywoodském akčním velkofilmu (dvacet takových by patrně ušetřilo práci švédské armádě a zahraniční invazi zastavilo samo), po zralé úvaze hodnotím snímek vysoko. Má nepopiratelnou atmosféru, pracuje s reálným scénářem vzniku válečného konfliktu v evropském prostoru 21. století a nemá ošizenou výpravu. Rafinovaně dávkuje informace, od popisu všední práce a lidských vztahů přes znepokojivé náznaky neznámé hrozby, aby posléze přešel v hektický boj o život. Disponuje i kvalitní kamerou, sugestivní temnou zvukovou stopou, režisér ví, co chce a jak toho dosáhnout. Pravda, otec je paranoidní magor (film konec konců dokazuje, že když jste paranoidní, rozhodně to neznamená, že po vás nejdou) a syn zakomplexovaný introvert, ale na první pohled těžko akceptovatelné hlavní postavy mi nepřekáží. Mainstreamová komerční filmařina by pochopitelně pracovala s hrdiny, které si snadno ztotožníte a zamilujete, ale tato sázka na outsidery jen vedle odvážného námětu zvýrazňuje netuctovost a nepředvídatelnost Danellova snímku. Mám přece jen připomínku k závěru filmu. Světová kinematografie obvykle řeší podobné simulace střetů ve stylu: v pátek nás napadli a dostali jsme nakládačku, v sobotu jsme odvrátili úder a splatili ztráty i s úroky, abychom v neděli chvatně zapojili elektřinu, obnovili televizní vysílání a večer usedli ke sledování oblíbené telenovely. Tady by to ale nefungovalo a znamenalo by to jen začátek velmi temného krvavého období. Celkový dojem: 85 %. (05.02.2022)