Green Book

Od Farrellyho jsem teda čekal rozhodně větší srandu. Tady občas nějakou zábavnou hlášku pronesl Viggo Mortensen a to bylo všechno. Většinu času jsem se u toho spíš nudil. To snad i u Řidiče slečny Daisy jsem se zasmál víc. Jestli se mi něco na filmu opravdu líbilo, tak to byl ten Cadillac. Jinak vánoční konec byl teda kýč jak bič. 40% (26.02.2020)

Přes už tak propraný a (věčně) vděčně oscarový téma rasismu je to překvapivě lehký a vtipný lidský příběh “na cestě” pozdně segregovaným Jihovýchodem USA, kde je spousta srdce a charisma - hlavně v podání a kontrastu dvou hlavních postav. Když vážený svéprávný černoch z New Yorku se svým držkatým bílým řidičem (Viggo top) dorazí do kraje, kde strhané potomstvo otroků pořád ještě okopává něčí políčka, tak to (a bez otravnýho prvoplánu) velmi dobře ukazuje, jak je “mezi svými” vlastně relativní, zároveň co se během sta let po příměří a zapsání 13. dodatku k Ústavě ve státech bývalé Konfederace vlastně reálně změnilo... (čtivo a video na téma) A ano, “Green Book’s 1962 Cadillac DeVille is a star in its own right.” Tak za mě nej vítěz od Birdmana a prostě film pro radost. (24.02.2019)

Tradice že Oscara nevyhrál nejlepší film úspěčně pokračuje. Jsem zvědavý kdo se k těmto filmům bez vůně a bez zápachu, se silnými tématy (tady navíc dosti umírněně podávanými) bude po letech vracet. Herecké duo ovšem hraje jako z partesu. Netřeba pochybovat o jejich kvalitách. Farrellyho nejlepším kouskem zůstavá i nadále Blbý a blbější. 70% (18.03.2019)

Poctivý mainstream drámo, bez jedinýho zaváhání, s nevtíravým poselstvím. Překvapení nula nula nic a vše je samozřejmě politicky opatrně korektní, nicméně vypráví se dynamicky, obrazy jsou krásný a chemie / dialogy / obsazení ústřední dvojky jsou za všech okolností skvělý - dík, užil jsem si to, bavil jsem se. Největším zvratem je tu fakt, že film natočil dosavadní autor pošahaných komedií pochybný kvality... 7/10 (13.01.2020)

Jak to říci, jak to jen říci? Sterilní. Film, který nedojme, i když je o utiskování niggyho, film, u kterého se pořádně nezasmějete, ačkoli v něm pupkatý Viggo říká slůvko "shit", film, u něhož se vám hrdlo nestáhne, byť je o samotě. A když víte, s čím se vytasí filmaři o scénu dál, je skoro zbytečné na něco takového čumět. Zlomová scéna, kdy v dešti propadá Shirley závanu sebelítosti, byla o ničem. A to se neodpouští. To měla být TA scéna, která dá filmu náboj a konci smysl. Nebyla. Vybavil jsem si podobnou scénu z Kupce benátského, kde sebelítosti propadá Al Pacino. A jeho Shylock byl v této scéně tak mimořádně dojemný a působivý, že jsem chtěl vstát a tleskat. V případě Zelené knihy jsem chtěl vstát a odejít. (08.03.2020)