Heavy Trip

Řekněme si to na rovinu - na komedii o symphonic post-apocalyptic reindeer grinding christ abusing extreme war pagan Fennoscandian metalové kapele je to sakra vyměklý a potenciál na nějakou kultovnost tu není ani trochu, takže na metalově komediální klasiky jako Metalocalypse, Spinal Tap, Tenacious D a novější Deathgasm to nemá ty pravé koule. Hlavně ze začátku, který se od obyč melodramatické řachandy o outsiderovi co chce sbalit buchtu největšího kokota v okolí liší fakt jen tím že ten outsider hraje metal na jatkách. Buchta se ale pak dál naštěstí až na vyjímky už moc neřeší a kokot na plátně moc neoxiduje, takže se film začne věnovat spíš těm jatkám a metalu - a hlavně road tripu do Norska, při kterém to konečně začne mít i docela solidní grády. Ale pořád je to film víc pro mainstream než pro metloše. 7/10 (13.05.2020)

„Chlapci, smysl života je jako klitoris. Pořád chodíte okolo, ale nikdy nevíte, jestli jste ho našli.“ Anebo jak by vám řekl 1 z chovanců ústavu, radši se posrat, než mít celej život zácpu, no zkrátka film plný životních pravd, že…Je to bez diskuze strašně ujetá hovadina, ale také naprosto svá a často i zábavná! Kytarista hledající ten správný riff, bubeník, nad jehož špionážním kouskem by se i Ethan Hunt zastyděl, basák s neuvěřitelnou pamětí a zpěvák dávající za pravdu těm, pro něž je metalový zpěv zvracením. Tedy čtyřka politováníhodných individuí, kterým ovšem nelze nefandit. Humor filmu je mnohdy absurdní a hodně černý, nadsázka diktuje dění…Plný počet nedám kvůli kolísavosti tempa a občasným hluchým místům, přesto na některé skvostné momenty nezapomenete, ať už jde třeba o souboj s rosomákem (připomínající ikonickou scénu z Ed Wooda), nástup Delty (těch nejostřejších norských pohraničníků), focení na promo či geniální „stage diving“. „To znělo hrozně! Jako by někdo mordoval prase!“ - „Ne, to nebylo prase…ale koza.“ (28.07.2019)

Heavy trip je taková rodinná komedie, kterou by většina rodin vypnulo po prvním songu. Tento film je dělán s láskou k tomu nejtvrdšímu metalu. Film se pomalu rozjíždí a pak hrozně rychle skončí, ale ten pocit po skončení filmu je naprosto úžasnej. Hrozně feels good film a ten debilní úsměv z mojí tváře ještě nějakou tu minutu nesundám. (21.02.2019)

Symphonic Postapocalyptic Reindeer-Grinding Christ-Abusing Extreme War Pagan Fennoscandian Metal! A to v té nejvíc True podobě! Například takové oficiální focení kapely! Nic nemůže být víc True! Jasný, několik tichých míst tam je, také platí to, že čím blíže závěru, tím šílenější děj, ale proč ne? Vždyť ono to k tomuto jedinečnému filmu neskutečně sedne. Humor je výborný, obzvlášť ten metalový a řádně černý. Impaled Rektum jsou sympaťáci, kteří navíc mají štěstí na jedinečné bubeníky. První by snad zastínil i Ethana Hunta a ten druhý? Ten je tak trochu cvok, hold klasický Laponec... naštěstí muzikoterapie dělá divy! 80% (08.04.2020)

Jak správně píše, kolega, soudruh Verbal k napsaní velikého hudebního hitu stačí někdy opravdu málo. V tomhle případě jeden mrtvý sob a drtička na maso, nebo co, to vlastně bylo, do které se tenhle kdysi statný paroháč již v naporcované podobě zasekne a vyloudí zvuk v podobě metalové megapecky, která udělá ze čtyř neznámých, dlouhovlasých, finských buranů hvězdy skoro první velikosti. A tohle vše funguje skoro perfektně. Včetně tupého, béčkového humoru, několika zcela šílených situací, které gradují v Norsku, kam se tahle skupina se svým hitem ke konci vydá. Je to hodně ulítlé, místy totálně přehnané, ale když to vezmu kolem a kolem je to jediná metalová komedie, co jsem za posledních hodně let viděl. A navíc po čertech povedená. (30.03.2019)