Heavy Trip

Tématika metalu je mi snad po všech stránkách velmi blízká. Možná i proto dávám Heavy Tripu tak vysoké hodnocení, ale upřímně si myslím, že u tohoto filmu se bude smát i člověk, který s metalem nic společného nemá. Hlavní aktéři jsou velmi sympatičtí. Dát každému členu kapely úplně jiné charakterové vlastnosti by asi napadlo většinu scénáristů, ovšem tady si s tím pohráli téměř dokonale. Většina vtipů tu funguje na jedničku. V jednom případě je tu dokonce porušeno pravidlo opakovaného vtipu (jistý vtip tu zazní v různých situacích celkem třikrát a pokaždé mi připadal o něco lepší než posledně). Ději toho nemám moc co vytknout. Občas se sice poněkud zasekne, ale jen aby se pak zase rozjel na plnou rychlost. Mnoho situací, především ve druhé polovině, tu mohou vypadat absurdně (i když je to komedie, komu by to vlastně mělo vadit?), nicméně by mě ani moc nepřekvapilo, kdyby byl tento příběh inspirován skutečnými událostmi. Když bych to měl shrnout: Heavy Trip je skvělá komediální jízda s příchutí symfonického post-apokalyptického soby ojíždějícího Krista znásilňujícího extrémního válečného pohanského fennoskandinávského metalu. (06.05.2019)

Schéma zůstává stejné. Kluci z neznámé kapely sní o tom, že budou slavní a po překonání množství překážek se ji to povede. Takových filmů je hodně. Tady ovšem podobnost končí. Nevím, co šňupal scénárista, ale muselo to být hodně silné! Hudba, kterou Impaled rektum produkuje je trochu za hranicí mého zájmu o rockovou muziku, ikdyž přiznávám, že si tu a tam Cannibal Corpse pustím (ale jen tak dvě skladby, více nelze). I takové grupy mají právo na existenci, ikdyž se mnohým bude zdát jejich hudba nesmyslná. Pár dobrých vtipů + muzika příbuzná mým zájmům. Vychází mi z toho opět jedno neobjektivní hodnocení. (07.02.2019)

Nejčistší ugrofinský raindeer grinding blackmetal vyloudí jen drtička na soby! A pak už stačí, aby kluci nastartovali cirkulárky a tentokrát hustě mastňácky ořepovaný Neznámý vojín naladil pekelně nízké C na své rakovině hlasivek a dávivě k tomu zablil do kovové roury. Na světě je kultovní hit Řev porcovaného soba na cestě do sobího pekla (Hirveen poro on poron helvettiin matkalla) a kultovní film o tom, jak se čtyři Děti Bodomu vydaly ve jménu Satanleinena z finských vildlí udělat díru do Norska na slavný festival motorových pil Husqarna damnation, a v rakvi na hagusech tentokrát neměly lyže, nýbrž mrtvého bubeníka (Vikernes si to určitě koupí na Blúreji). Prostě svěží letní komedie Slunce, seno a Nabodnutá prdel, či chcete-li Svéráz národního Blackmetalu, která prostě musí potěšit každého vkusného nešosáckého renesančního filosofa se zálibou v procítěných melodických vokálech, vyluzovaných z hloubi obracejícího se žaludku do staccata rozbrušovačky, řezající ocelový nosník. Lyrika se trochu ztrácí, ale to je možná dobře, protože ugrofinský kov může být někdy fuckt úsměvně jazykolamný a plný koitů . (07.02.2019)

No, jako metalový fanoušek a účastník festivalů, kde se dělo, co ani nejde popsat (protože si to ani nikdo nepamatuje), jsem docela zklamán. Hudba zrovna není můj styl (ta uřvaná), ale k námětu by se hodila. Před cestou není film moc zajímavý a když už se hrdinové na cestu vydají, je to už jen bláznivě ujeté, ale ne moc vtipné (pár slušných momentů mi vykecal bratra, takže žádné překvapení). U dost fórků jsem si i říkal, že je mi až lehce trapně. bylo by fajn vidět film v jiném osazenstvu a v jiném opojnějším rozpoložení. Potom by se možná jedna hvězda dala přidat. (04.12.2019)

Jsem presvedceny o tom, ze kdyby z filmu zmizely vsechny napisy a jmena, netrvalo by dlouho, abych poznal, ze se jedna o finsky snimek. Ve filmu je cela rada finskych obyceju. Je zde dostatek zajimavych a vtipnych momentu. Ja ale na takove blaznive komedie nikdy moc nebyl, abych dal lepsi hodnoceni. I kdyz si to mozna zaslouzi... (01.05.2020)