Také krásne šaty

Takové nudné cosi, co ani samo neví o čem chce vyprávět a o co vůbec chce sdělit. Teda jo, v první polovině se tam rozjel celkem zajímavý děj, který mě aspoň trochu zaujal, i když jsem se u toho nudil, bohužel v druhé polovině to po jednom hodně blbém "zvratu" šlo celé do kelu a v tom filmu se začalo dít něco jiného, než doposud. Je tu pár zajímavých scén a sem tam je něco i vtipné, kameru to má dobrou a herecké výkony taky, ale pak už mě to nijak víc nezaujalo a jak už jsem psal, dost mě to celé nudilo. Dvě hodiny jsou na takový film strašně moc a podle mě se ta režisérova bezradnost projevila pal v druhé polovině. Hlavně mi ale vadí, že nevím, co mi film chtěl říct. Asi to celé byla jenom jakási lartpourlartistická přehlídka bez žádného hlubšího významu, jenže ani ta vizuální stránka mě zas tolik nezaujala. EDIT: Po druhém zhlédnutí jsem to víc bral vizuálně a v tomto ohledu musím uznat, že to vypadá nesmírně působivě a atmosféricky, zvlášť když to míchá prvky gialla s otevřeným surrealismem. Bohužel stejně jako u giall mi vadí, že ta mysteriózní atmosféra k ničemu zásadnímu nevede, prostě jen je a prostě nějak skončí. A čím delší takový film je, tím hůř se sleduje, když negraduje. I po druhém zhlédnutí mi vadí, že fakt, že hlavní postavou jsou červené šaty, se dozvím až lehce za polovinou, kde už přilnu k osudu (do té doby) hlavní hrdinky, které jsem zase držel palce, ale zase jsem se musel smířit s tím, že rychle umře. A pak už se vše jen opakuje, až do nijakého konce. Za perfektní formu ty tři hvězdy dám, ale ta scénáristická mnohovýznamovost, ve které lze najít naprosto všechno a zároveň nic, mi přijde vyloženě odfláklá. 3* (07.03.2020)

Absurdně mluvící pracovníci respektovaného oděvního domu, graficky násilné sny, figuríny s ochlupením, létající cákance spermatu, hypnotické popisy fungování pračky a jedny krásné červené šaty s vlastní hlavou. Nový snímek režiséra Petera Stricklanda Takové krásné šaty je naprosto ujetá hororově komediální podívaná, která asi nejvíc stylisticky připomíná Argentovu Suspirii. Funguje to na výbornou. (KVIFF) (04.07.2019)

Takový měl film potenciál a stejně si po shlédnutí říkám, že bych byl radši kdybych ho nikdy neviděl. Hororové prvky filmu jsou předvídatelné a divné, zápletka velmi slabá a komediální prvky nedostačují na jakékoli zlepšení kvality. Navíc je film přehnaně dlouhý a tak se zde většinu času ani nic neděje. Pak když to vypadá, že nám osvětlí něco o majitelích obchodu nebo proč se tohle děje, tak nám jen nabídnou pošetilou scénu kdy nesmyslně dlouze a detailně umývají figuríny a starý dědek se u toho sexuálně ukájí. Bída 40% podle mě odpovídající hodnocení (druhá polovina byla lepší) (10.11.2019)

Vnímať In Fabric ako ľahko čitateľnú vtipnú metaforu na konzumerizmus posledných dekád vás asi plne neuspokojí. In Fabric treba preto skôr emocionálne prežiť, do čoho patrí aj svojrázny humor a hororové prvky. Obe poviedky majú jasné styčné prvky, ale nie sú to ani zďaleka len ústredné šaty. Samozrejme ide o husto postmoderné dielo odkazujúce na všeličo možné, určite vás napadne vďaka krvavo červenej farbe nejedno dielo Daria Argenta. Mne osobne aj nejednu časť pôvodného seriálu Twilight Zone, čo mi urobilo asi najväčšiu radosť. Inak ide o film, ktorý asi viac doceníte na druhýkrát. (30.09.2019)

Módní peklo trochu jinak. To, co film dělá výlučným, je současně jeho největší slabinou. Události se nevyvíjejí, ale s pravidelností rituálů (které mají surrealisté tak rádi) opakují. Sheila se vrací do obchodního domu, jejíž personál se ji snaží očarovat barokně načančanými frázemi. Chodí na schůzky přes inzerát. Dozvídá se podrobnosti o milostném životě svého syna. Zas a znovu, bez toho, aby se věci někam posunuly nebo abychom lépe poznali minulost šatů, kvůli kterým pračky páchají sebevraždy, případně pochopili prapodivné zákonitosti fikčního světa, který působí současně moderně i archaicky. Díky taktilnímu snímání povrchů, důmyslné práci s barvami a využívání avantgardních stylistických prostředků (např. překrývající se záběry během milostné scény, kdy se tak prolínají nejen těla, ale i vrstvy obrazu) je to sice svůdné a opojné, ale na celovečerák to nestačí. Proto v půlce filmu přichází nečekaná obměna a následuje variace nikoliv určité situace, ale celé první hodiny příběhu (stylisticky připomínající spíše britská sociální dramata než giallo filmy). Namísto posilování atmosféry přichází její rozmělňování. Film ztrácí spád i soudržnost a k ústřednímu tématu kapitalistické fetišizace zboží, kterému pod vlivem marketingu přisuzujeme až magické vlastnosti, už nedokáže sdělit moc nového. Po celou dobu jde o velmi stylovou, sympaticky nadsazenou záležitost, těžko připodobnitelnou k čemukoliv jinému v současné artové kinematografii, ale příště bych raději než dvě obstojné povídky viděl jeden výborný film. 70% (17.07.2019)