Tajemství hradu v Karpatech

„No, zatiaľ niet dôvodu na sťažnosti...“ Krásna verneovsko-švankmajerovsko-montypythonská atmosférická čachtická jazda s parádnymi nápadmi, originálnymi hláškami („Hrabě? Tajtrlik.“; Evakuace provedena.“; „Kapituloval před sílou mého talentu.“) a parádnymi „preháňajúcimi“ hercami (Dočolomanský mi vždy svojím suchopárnym „cnostným“ herectvom pripomínal preceňovaného Chudíka, ale na rozdiel od neho mal šťastie na kvalitných režisérov, ako Jakubisko, Lettrich - alebo Lipský). (28.05.2011)

Asi je trochu problém v tom, že narozdíl od spousty jiných českých klasik jsem neshlédla v dětství, takže pro mě není tím bezelstně obdivovaným českým filmem, jako ve spoustě jiných případů. Takhle vidím "jen" výtvarně skvěle zpracovanou poctu Julesi Verneovi ve formě ztřeštěné parodie s poměrně hustou koncentrací výborných hlášek. Bohužel se neubráním srovnání s ostatními (nejen) Lipského filmy a třeba "Limonádovému Joemu" bohužel "Tajemství hradu v Karpatech" nesahá ani po kotníky. Momentálně dávám 3*, i když třeba jsem jen na tenhle styl zrovna neměla náladu (přitom viděla jsem jistou podobnost s třeba mím oblíbeným Terry Gilliamem) takže ještě nad hrabětem Teleke z Tölökö nelámu hůl... (24.07.2010)

Řekla bych velmi blízký film Adéle, co se týče herců, scén, vynálezů, dialogů a vůbec všeho...až na to že Adéla je mnohem lepší. Nebylo to špatné, ale zároveň to nebylo bůhvíjak skvělé. Ano herecké výkony vynikající, jak jinak. Vynálezy překvapující i děj byl zajímavý, ale neustálý zpěv té operní pěvkyně, jejíž jméno si nepamatuju, už mě začínal štvát a taky ten konec byl takový nemastný neslaný. Bylo mi to blízké svým tož a nářečím, ale necítíla jsem se jako v Karpatech. Tož bitvu jsem presrál, ale dobro se vyspál. (05.01.2013)

Láska z raného dětství, u které teprve teď začínám oceňovat ladné tvary gagů a křepké křivky nadsázky. Herecký úlet pánů Hrušínského a Kopeckého. Nádherné brdečkovské štěky, které svou stylizací jasně odkazují k limonádovému přízraku české kinematografie. Fantastické jsou parodie operního patosu, bodrých lidových archetypů (ach ti chrabří horalé!) i klišé filmových dobrodružství. Výtečné je i to, že Tajemství hradu v Karpatech má v sobě kousek verneovské atmosféry (jakoby filtrované dětinským nadšením, jaké známe třeba ze Zemanových filmů). Příklad filmu, který věkěm nestárne, ale získává. Takže vzhůru na čórtův hrád, gde sa ďáli strášní skutkové! (03.10.2006)

Hned po Adéle jsem si naočkoval Tajemný hrad v Karpatech. A bylo to hořké zklamání. Vše, co fungovalo tam, nefunguje zde. Místo skvělého detektiva Ledviny hraje Hrušínský pro mne zcela nepřitažlivého Orfanika. Místo charismatického Cartera je operní zpěvák Teleke se stupidní parukou. Horácký dialekt mne přestal bavit (a začal iritovat) tak po patnácti minutách, Kopeckého nechutný plnovous se mi příčil už od počátku. Operní čísla mi spíše rvala uši, udělátka, která mne tak bavila v Carterových rukách, mne zde nebrala vůbec. Ženský faktor, v Adéle ztvárněný rozkošnou Naďou Konvalinkovou, zde chyběl zcela. Salsu nepočítám. Bohužel, vše špatně... 20% (09.07.2012)