Zelig

Jeden z nejlepších dokumentů všech dob, díky němuž nezůstane podivuhodná postava Leonarda Zeliga navždy zapomenuta, a to i přesto, že Zelig může svojí do absurdnosti dovedenou konformností mnohého pohněvat, pracujícím bere alespoň pět platů a z Žida se bezostyšně mění v černochy i indiány, čímž zamotá hlavu nejednomu příznivci Ku-Klux-Klanu. Jen škoda, že jsme nemohli pozorovat, jak by si Zelig počínal na norimberské lavici obžalovaných. (08.11.2005)

Nápad s pseudodokumentem o fiktivní postavičce je zajisté velice originální a přiznám se, že jsem se na tento snímek velmi těšil. Zbytečně! Drtivá většina vtípků kolem mě totálně projížděla, protože zřejmě neznám dostatečně historické souvislosti, či Bůh ví co. Asi 2× jsem se pousmál. Celé je to takové těžce o ničem. Pokud se u tohoto filmu člověk nebaví, tak předpokládám, že se mu prostě nelíbí. Neshledávám v něm totiž žádné vyšší poslání. Od Woody Allena jsem toho doposud moc neviděl. Jeden snímek se mi moc líbil, dva (s tímhle tři) naopak ne. Takže jeho pravý fanda rozhodně nebudu, ba dokonce bych se snad už i troufl zařadit na opačný konec barikády. Je s podivem, kolik se zde sešlo Zeligů. Jinak si zdejších 81 % nedovedu racionálně vysvětlit. Marně přemýšlím, zač zde nějakou tu hvězdičku zanechat. Nic mě bohužel nenpadá, takže i tohle bude pěknější odpádek. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele ytheri. (31.08.2015)

Zeligem se Allen vrací trochu ke svým groteskně komickým experimentálním začátkům, což završuje snad až překombinovanou formou vyprávění. Krása Zeliga spočívá v tom, že sám o sobě neobsahuje moc zábavných a komických prvků, je ale zábavný a komický trochu z odstupu, jako celek, ucelený nápad, který by možná mohl být zpracován i trochu jinak. Druhou věcí je, že Zelig vlastně ani tak není o Zeligovi ale o lidech ho obklopujících, lidech jako takových, ani ne nutně jen sevřených v úzké časové výseči dvacátých let. A k nim Zelig není moc lichotivý. Naštěstí. Protože to je na tom celém to nejzábavnější, nejkomičtější a nejzajímavější. (23.01.2016)

Zamyšlení nad vlivem společnosti na jedince. Zelig byl od mládí bit svým otcem, otce byla matka, celou rodinu bili sousedé atd. Společnost se obrací zády ke svým vlastním plodům. To vedlo u Zeliga k permanentní přetvářce. Dokáže vyjít s každým, jelikož se změnil v jakéhosi chameleóna. Psychické strádání ho dovedlo až k fyzickým transformacím. Zelig je schopen změnit se v černocha, tlouštíka, Ira i rabína. Je schopen budit zdání, že rozumí tajům psychologie i medicíny. Jeho vlastní osobnost se ztrácí ve snaze zalíbit se, stát se přijímaným členem společnosti. To ho dovede až do nacistického Berlína, a to i přes to, že je ve skutečnosti demokratem. G.B.Shaw řekl: „Rozumný člověk se přizpůsobí světu; nerozumný se naopak tvrdošíjně snaží přizpůsobit svět sobě. Veškerý pokrok proto závisí na nerozumných lidech.“ Zelig je extrémním příkladem Shawova „rozumného člověka“. Je příkladem současného člověka, který přejímá informace pouze z komerční televize, nemá si vlastní názor, je částí davu. Není individualitou. Nevytváří nové hodnoty. Přizpůsobuje se. V Zeligovi Woody Allen varuje před celospolečenskou otupělostí (a to byla teprve 80.léta!!!), a je tedy asi jeho nejzávažnějším filmem. I přesto je tu humor, na který jsem od Woodyho zvyklí, dokonce bych řekl, že někteří lidé si ten závažnější tón ani neuvědomíNa filmu překvapí forma jakéhosi pseudokumentu, střídají se tu hrané pasáže, fotky i dobové týdeníky. Tedy trochu neallenovský Allen v nejlepší formě! (23.01.2006)

Woody je mistr na svém filmovém poli. Je originální, jak to potvrzuje i tenhle film. Když se objevila skulinka, kde jsem zaváhala, tak mě vzápětí dostal a já byla mrtvá smíchy. Namátkou....... jak v hypnóze vypráví, kdo koho bil, to jsem myslela, že nebudu a to nemluvím o jeho úprku letadlem před Hitlerovými letadly a mohla bych pokračovat. Hned zkraje mě hodil udičku, když tam bylo řečeno, že je jen málo slov s koncovkou, jakou má jméno Zelig. Okamžitě mně to začalo šrotovat v hlavě. Takže opět skvělá podívaná (21.09.2016)