Maniak

Jedinečnej příběh chaosu a řádu! Netradiční, krásně podivný, nedivácký, nekomerční, atmosferický, skvěle zahraný, parádně napsaný, perfektně zrežírovaný, podpořený výborným soundtrackem. Přesně ten typ seriálu, jenž by nikdy nevzniknul, kdyby nebylo Netflixu, kterej dává ambiciózním tvůrcům možnost točit to, co chtějí a přesně tak, jak to chtějí. (23.09.2018)

Už pár týdnů před premiérou, jsem se na seriál těšil a doufal, že mě Netflix nezklame. Hlavním lákadlem pro mě byla Emma Stone, i když Jonah Hill mi taky není úplně protivný. Navíc to bude tak trochu i sci-fi, takže u mě se spousta boxíků odškrtla ještě předtím, než jsem viděl jedinou minutu. A trailer určitě neodradil. Jak už je u projektů na Netflixu zvykem, tak ani Maniac neprozradí v prvním dílu skoro nic a k jejímu plnému užití je třeba celá série. Nehledě na to, že Maniac mění své vyznění (či žánr) nejen každý dílem, ale mnohdy každou scénou. Seriál je totiž úplně jiný než je zvykem a nabízí spoustu zmatení, chaosu a snahy o nápravu, což ho dělá svým způsobem jedinečným. Ač někdy bizarním. Osobně se mi zamlouvala výprava seriálu, která je laděná do takové pochmurné retro budoucnosti. Líbí se mi použití takových věcí, jako jsou ty staré počítače atd. Maniac určitě nesedne každému, ale mě bavil a jsem rád, že jsem se na něj podíval. (10.10.2018)

Jen škoda, že je třeba se doslova protrpět prvními třemi díly. A to myslím doslova, ten první lze doporučit jen někomu, kdo hodně nenávidí sebe sama. Akorát se v nich odehrává základ, z kterého zbytek čerpá. Pak však seriál dostane spád a temně komediální nádech, jenž nepřebíjí vážnost situace, kde nemá. Rozhodně lze souhlasit, že seriál není pro každého. Mimochodem, to o té dominantní japonské kultuře v USA nevysvětlí. (22.09.2018)

Bizarní, vtipné, retro, dojemné, prostě nádhera. Příběh o tom, že se v životě všichni někdy cítíme sami a cestu ven z temnoty, v které se někdy ocitneme, najdeme především s pomocí přátel a vzájemné touze si pomoci, místo toho, abychom si pomáhali doktory a prášky. Takhle už mě dlouho žádné finále neudělalo šťastnou a zároveň jsem si dlouho takhle nepobrečela. Mnoho bylo řečeno kritiky o dokonalosti Emmy Stone a Justina Therouxa. Hill má možná roli nejtěžší, co se týče balancování mezi dramatem a komedií, ale na konci mě jeho Owen dojal úplně nejvíce. Hudba je nezapomenutelná a bez ní by Maniac nefungoval. V dnešní Peak TV éře je někdy těžké najít něco, co mě takhle chytí za srdce, ale Maniacovi se to podařilo. "Because you're my friend." (05.10.2018)

První tak tři nebo čtyři díly jsou super, potom to začne být zbytečně natahované, ale poslední dva díly jsou zase skvělý. Naštěstí to hodně zachraňuje kratší délka některých dílů. Některé světy jsou zajímavé, vtipné, ale nějaké zas naopak. Chyběly mi v tom větší zvraty. Nějaké by se sice našly, ale minimálně. Nezačal jsem se na to koukat kvůli Hillovi, ani kvůli Emmičce Stone (ale zas přiznám, že díky nim jsem se občas dokonale pobavil), celkově mě zaujal příběh a zpracování. Líbila se mi hudba, ta má také něco do sebe. Doteď nevím, jestli jsem spokojený se závěrem. Ne, že by měl kdejakou chybu, ale nevypadal podle mých představ… (28.10.2018)