Pásky z Nagana

"Zde leží Mike Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy." A já budu mít na hrobě nápis: Ten, který na vzdálenost 12.491 kilometrů mentálně přinutil Mikea Crawforda, aby nevybral Gretzkého na nájezdy. Ano, byl jsem to já. Stejně si myslím, že ani Great One by Dominátorovu branku neodemkl, ale jistota je Gretzky při nájezdech na lavičce. Jinak samozřejmě patřím k těm, kteří znají svou polohu během všech zápasů v Naganu. Dokonce si pamatuju i vyhrocenost zápasů s CCCP, takže mi tento dokument přinesl jen pár nových záběrů, několik pro mne dosud utajených informací a spoustu staré dobré nostalgie při přepisování olympijské historie. Díky za to. (08.03.2018)

Velmi dobře natočený příspěvek k dějinám nacionalismu a současně zdařilý pokus o obnovení staré polemiky o smyslu českých dějin... ___ Á propos: Říká se, že si většina pamětníků vybaví, kde byli a co dělali, když se hrálo finále. U mě tomu tak není. Já si živě vybavuji jen to páteční ráno, kdy se konalo utkání Česko-Finsko. V sedm hodin nám začalo vyučování strojírenské technologie, avšak již od prvních minut byl v žactvu cítit podivný neklid, který byl umocněn přítomností černobílého přenosného televizoru Tesla Merkur na první lavici prostřední řady... Tento přijímač žluté barvy přinesl kdosi ze spolužáků v naivní víře, že se podaří přesvědčit přísného vyučujícího, aby dal přednost hokeji před nudným výkladem o diagramu Fe-Fe3C. O tom, že se tehdy v české společnosti dělo cosi výjimečného, svědčí i to, že jindy neústupný a neoblomný učitel podmíněně souhlasil! Onou podmínkou pak bylo, že se budeme koukat až od druhé třetiny (což bylo doslova za pár minut) a do té doby rychle něco probereme... Všechny další zápasy mám v mlhách; jen jedno vím jistě: U dalších zápasů to už bylo bez podmínek (a na velké barevné obrazovce)... No a pak si pamatuju především pozvracené ulice, českou renesanci alkoholismu a všudypřítomnou kampaň "Hašek na Hrad", ze které jsme si tehdy dělali legraci a na kterou dnes se závistí vzpomínáme... (28.03.2018)

Pohádka o tom, jak Petr "Freedom" Svoboda jednou ranou sestřelil sovětské okupanty a pomstil tak nejen svou rodinu, která na jeho emigraci doplatila, ale i tu část národa, jemuž minulý režim zkazil život. Zároveň krásná vzpomínka na dobu, kdy jsme v NHL měli nejlepšího brankáře i útočníka, nechyběli ani jedničky draftu a většina našich hráčů nebyla po celý ročník jednou nohou na farmě. V Naganu se toho sešlo tolik, že jeho zopakování je naprosto vyloučené. Poslední ZOH je toho krásným příkladem. Prohra našeho béčka s kanadským déčkem jen podtrhává výjimečnost 20 let starého úspěchu. (28.03.2018)

Fantastický a hlavně silný dokument i pro někoho jako já, kdo to ani nemohl zažít, protože ani nebyl na světě. Ta úžasná atmosféra prosakuje přes obrazovku. Moc hezky a zábavně natočeno, beze srandy držím palce na Oscara. Věřím, že tenhle dokument zaujme i ve světě. Kéž by takhle vypadaly všechny dokumenty. 9/10 (27.03.2018)

Samozřejmě...Kdo nepláče, není Čech!. Ke konci to ani jináč nejde, nicméně počáteční výlet do komunistické zoo s cedulí Československo plus story about Pítr Svobouda, který je zde prezentován jakoby emigroval s hokejovou výzbrojí na zádech již v padesátých letech a to jen pomocí lopatky a tunelu pod ostnatými dráty, mě docela vyděsil, když si k tomu člověk ještě přidá aktivity americké vlády a armády od konce čtyřicátých let dodnes, musí bojovat s těžkým pokrytectvím. Neznámý režisér Hudeček to celé pojal pěkně "poamericku", show must go on, řekl si nejspíš, ona ta nostalgie a slzy přijdou samy. Každopádně kouzlo celého dokumentu tkví v různorodém přístupu samotných hokejistů. Zámořské superstar, u kterých doma při vyhlašování nominace národního týmu náhodou sondují novináři s kamerami a foťáky a proti nim hokejový talent, jenž se zrodil v okleštěné zemi v obnošené hokejové výstroji v kabině hokejového klubu v zapadlých městech kdesi na východě Evropy. Nyní jsou na stejné úrovni. Smysl celého dokumentu? Američan si udělá pořádek v tom, že Československo a SSSR jsou dvě rozdílné země, Kanaďan bude do konce života orodovat proti nájezdům a nesnášet tehdejšího kouče nároďáku, Fin a Švéd dokument pozorují jen zpovzdálí a Rus je vděčný, že se na jeho vyjádření vůbec dostalo...jen Čech pláče, hrdý na své zlaté hochy...zase jednou i na svou zemi vzpomíná na staré dobré časy, které byly, dle tvůrců, plné frustrace z rychle nabyté svobody a ještě rychlejšího nástupu slabého odvaru kapitalismu, který byl v zámoří již v úpadku a měl za sebou již několik krizí. Obyčejní kluci, kteří si s sebou do Nagana přibalili i své srdce a maximální odhodlání k vítězství, jež dosahuje vrcholu při Hašanových zákrocích, jeho euforii a hlavně při prohlášení. "Já jsem se náhodou dozvěděl o svém draftu, ale já jsem tady měl rodinu, kamarády, svojí babetu, já zůstal doma. Americký dokument u kterého Čech roní slzy, lehce paradoxní, podobně jako vítězný gól emigranta jménem Svoboda, který po patnácti letech a naposledy oblékl dres své rodné země. (28.03.2018)