Cobra Kai

Ani by mě nenapadlo, že se zrovna k tomuhle dostanu. Předlohu vůbec neznám, a tak jsem moc nevěděl, do čeho jdu. Je hezké vidět, že se dá nějaká legenda z 80. let po takové době oprášit a pozvednout na vyšší úroveň. Dost to klade důraz na nostalgii, ale díky flashbackům se v tom dá orientovat i bez znalosti předlohy. Hlavním hrdinou je Johhny, který je bývalý karate šampion v životě se mu moc nedaří. Rozhodne se s tím něco udělat a otevře si dódžó pro začínající zápasníky. To naštve jeho celoživotního rivala Daniela a věci se začnou komplikovat. Časem se to dost rozjede. S dalšími sériemi to získává grády a bitky jsou čím dál lepší. Postavy mění strany a dojde k hodně zvratům. Jedním z nich je bývalý Johnnyho sensei Kreese, který v tom dost zamíchá. Rozhodně se mi to líbí a budu se těšit na další sérii. "Vy jste ten chlap z reklamy na bonsaje." :D (03.12.2021)

Nemalý kus hodnocení dělá nostalgie, protože ten seriál prostě není zas tak dobrý a jeho kvalita se s každou řadou snižuje. Nicméně přinejmenším většina první řady je skvělým mixem humoru, 80kových klišé a s nimi spojené nostalgie,, poměrně vážných generačních témat a pěkně napsaných a zahraných postav. V druhé a třetí bohužel začne přibývat logických pitomostí a částečně to sklouzává do hloupoučké telenovely včetně náhlých obratů v jednání postav (celou dobu jsem vám ubližoval, tobě jsem zlomil ruku, ale teď mě něco osvítilo, tak se přidám na vaši stranu a budem kámoši) nebo úsměvných a časem už dost repetitivních bitek na náhodných místech. Vrcholem je moment, kdy někdo skoro umře a nikdo to vlastně neřeší, nevyšetřuje a všechno frčí vesele dál, Edit po čtvrté sérii: Zatím poslední řada přinesla oproti třetí výrazné zlepšení ve scénáři, vývoji postav i choreografii soubojů. Seriál si ponechává svůj humor a osmdesátkové "karatujem se všude možně, lol", ale začíná šlapat i na plyn temnějších témat a dospělejšího děje.   75,55% (15.08.2021)

Není to jen nostalgie a opakování. Tohle je o úhlu pohledu, o tom kam člověka vítězství a prohra může dostat a že všechno není jen černé a bílé. Do turnaje jsem byl naprosto nadšen perfektním scénářem (který dialog neměl smysl?), pomrkáváním na staré fanoušky, ale i novými pohledy (existuje pohled, v kterém je šikanující Johny ten outsider?). Turnaj pro mě byl trochu zlom, kdy jsem si řekl, jak tohle skončí a kudy to půjde a přesně to se stalo, ale scénáristé se pomalu vrací k tomu jednoznačnému rozdělení a to mě trochu mrzí. Doufám, že si opět uvědomí, že celé to kouzlo není v tom, tihle jsou špatní a tihle dobří, ale v tom, že každý má svojí cestu a každá situace má více úhlů pohledu. Po dlouhé době jde o seriál, který na mě působí lidsky, přirozeně a elegantně se každým dílem posouvá. (03.10.2020)

Co je pro mě nejvíce s podivem je fakt, že si původního Karate Kida vlastně ani nepamatuji, natož abych byl fanouškem. Tento sequel mě však přesto naprosto dostal a považuji ho za jeden z nejlepších seriálů poslední doby, kde i neznalost původního díla vůbec nevadí. Málokterému dílu se podaří perfektně vybalancovat a vytěžit jak sentiment osmdesátek, tak moderní prvky současných seriálů. Snažil jsem se přijít na to, proč se mi seriál tak líbí, potažmo proč je tak dobrý: nostalgie samotná již dnes nestačí. Tvůrci však prozíravě, ba moudře začlenili několik stěžejních prvků. Zaprvé, zaměřili se rovnoměrně jak na starou generaci tak na nově příchozí, čímž efektivně přilákali v podstatě všechny majoritní divácké skupiny. Dále tu zafungoval humor, který se nebojí si dělat srandu z originálu i z dnešní, někdy dusivé, politické korektnosti (zvlášť z pohledu postav starší generace). Karate jako takové doznalo zlepšení, i když bitky ála Daredevil nečekejte. Mistrovský tah však byl zaměřit se tentokrát na Johnnyho (William Zabku) jako nového protagonistu. Má jednoznačně největší charisma i herecké vlohy (zvlášť očima hraje výborně) a svoji roli ztrápeného senseie zvládá s bravurou. Vlastně celý cast je na jedničku, navrátivší se oduševnělý Macchio má také své kouzlo a mladá garda má talent. Když si Johnny v prvním díle poprvé nandal černou čelenku a zaujmul bojovou pozici, načež se objevilo stylové logo Cobra Kai, zažil jsem cosi podobného nirváně. (29.09.2020)

Schematické a předvídatelné jak prase, sluníčkové ještě víc. Kupodivu ale to moc nevadí, ten pohled "z druhé strany" je i tak zajímavý a zábavný - návrat ke klasice tak postmoderní, jak jen to jde, ale přitom pořád zábavně cheesy. Otázkou ale je, jestli to vůbec může bavit někoho, kdo na Karate Kidovi nevyrostl. /// Druhá řada pokračuje v ještě lepším stylu a je radost se na to dívat, třetí řada naopak většinu dobrého v seriálu solidně pohřbívá a nestojí za vidění vůbec... a když už, tak z ní bohatě stačí její poslední tři díly, všechny předchozí jsou úplně zbytečné. /// Čtvrtá řada - první série byly svým přístupem k původně filmovým postavám a příběhu zdaleka nejzajímavější a od té doby se už jede spíš na volnoběh, opakují pořád stejná schémata bez velkých překvapení - prostě se jen u půlky postav točí že kdo byl za kokota minule je teď v pohodě a obráceně, s povinným přírůstkem dalšího starce z originálních filmů, a teď už i s novou generací děcek která jede zase to samé co ta starší... ale vlastně mi to moc nevadí, jako příjemná odpočinkovka s místy dost zábavnými momenty to pořád funguje dobře. 8/10 (10.01.2019)