Synonymá

Kdyby někdo natočil film jak jsem kdysi s partou kámošů přijel do Paříže, okradli nás tam do slipů a naboso, pak jsme vydělávali v metru s půjčenou kytarou na cestu zpátky, byl by to skoro akční film. Ale Nová vlna je holt jiná. Alce není, zato se hodně mluví o ničem. No, na Medvěda to stačí, jinak tak lehce poklimbávat za nedělního odpoledne, jelikož během snímku Vám děj opravdu neuteče. Navíc ten chlapec je uřvaný pitomec, což ho nedělá prorokem... (15.11.2020)

Pana režiséra zjevně zaujal výrazný obřezaný penis hlavního hrdiny - mává nám s ním před obličejem během filmu několikrát v možných i nemožných situacích.... A pochopil jsem dobře lehce protimigrantské vyznění filmu? Nakrmte mě, ošaťte mě, dejte mi práci, já stejně nebudu spokojený a když mě vyhodíte, přijdu zas, i kdybych měl vykopnout dveře...?!! (19.10.2019)

Izraelský utečenec, který dostal z vojny v Izraeli PTSD, se přijel na vlastní pěst naturalizovat do Paříže aby se z něj stal echt-Francouz, což by mu možná i docela šlo, kdyby už se bohužel před tím nestal magorem, což skoro dozajista způsobí, že v naturalizačním procesu člověk pak jaksi dost nežádoucím způsobem vyčnívá, což je vždy jaksi docela dost na překážku účelu tohoto procesu, tedy naturalizace samotné, kvůli které do Francie přijel především. A tak je Yoav (skvělý Tom Mercier - na kterého se těším v dalších projektech) beznadějně zacyklen do jakéhosi Groundhog Day oparu ála bageta-eiffelovka-baret, při kterémžto cyklu není schopen ze sebe setřást Izraelskou minulost a odrazit se od nějakého pevného bodu a začít svůj "nový" život s čistým štítem od znova ve vysněné Francii. PTSD z vojny není žádná prdel, ale i tak jsem se v tomto herecky, výrazově i dialogově příjemně minimalistickém weird ass French filmu (jinak taktéž nazýváno nová francouzská vlna) párkrát od srdce zasmál. "Do you even know any famous French people? ... -Celine Dion!" a "Boredom structures me!". Je to poctivé filmařské uchopení příběhu jednoho bláznivého mladíka, co se rozhodne pro bláznivý a radikální krok ve svém životě, opustit mateřskou zemi a vydat se bez peněz a kontaktů, jen tak nazdařbůh do Francie a zrovna a nemlich tam řešit se všema lidma co potká, ale i s náhodnejma kolemjdoucíma na ulici a v metru, že je Žid jak poleno a co voni s tím jako. Krom toho, že nechápu, proč jsme se museli celý film několikrát dlouze dívat na Yoavova obřezaného šulína, asi celkově jen jediná výtka: nemuselo to trvat 2 hodiny. 75% (20.01.2020)

Z mé strany naprostý krok vedle. Příběh se nerozjede, během čekání se neděje nic a konec není uzavřený. Někoho možná tyto zoufalé experimenty bez sdělení a s vytřesenou kamerou, kterou bych vážně tipla na mobil, naplňují, já však dobrodružnějším povahám doporučím spíše cosi ve stylu Ztraceno v překladu. (26.10.2020)

Neuzavřený, neusazený film, plný elips a navzájem se rušících nálad, který až do konce hledá svou řeč. Stejně jako jeho vykořeněný protagonista, který svou identitu znovu skládá z mnoha fragmentů, jimiž je tvořeno i vyprávění filmu, podnětné a iritující svou proměnlivostí a nestálostí (projevující se nejen napříč snímkem, ale někdy i v rámci jednoho záběru, který proti sobě staví elementy v různých plánech obrazu). Podstaty enigmatického hrdiny se nemůžeme dobrat, protože je stále v pohybu, stále hledá sebe a ta správná slova. Nedokáže se vzdát své někdejší identity, ani se asimilovat v nové zemi. Zas a znovu selhává a začíná od znova (podobnou výstavbu má Narušitel systému, který ale po hodině začíná být monotónní, což se Synonymům nestane). Film svým nervním rytmem (ani ne tolik vysvětlující, jako rytmizující funkci plní též flashbacky z izraelské armády) a synonymickým variováním jedné (neřešitelné) situace tuhle energii (spíš než psychologii) protagonisty výborně vystihuje. 80% (05.10.2019)