Synonymá

Izraelský utečenec, který dostal z vojny v Izraeli PTSD, se přijel na vlastní pěst naturalizovat do Paříže aby se z něj stal echt-Francouz, což by mu možná i docela šlo, kdyby už se bohužel před tím nestal magorem, což skoro dozajista způsobí, že v naturalizačním procesu člověk pak jaksi dost nežádoucím způsobem vyčnívá, což je vždy jaksi docela dost na překážku účelu tohoto procesu, tedy naturalizace samotné, kvůli které do Francie přijel především. A tak je Yoav (skvělý Tom Mercier - na kterého se těším v dalších projektech) beznadějně zacyklen do jakéhosi Groundhog Day oparu ála bageta-eiffelovka-baret, při kterémžto cyklu není schopen ze sebe setřást Izraelskou minulost a odrazit se od nějakého pevného bodu a začít svůj "nový" život s čistým štítem od znova ve vysněné Francii. PTSD z vojny není žádná prdel, ale i tak jsem se v tomto herecky, výrazově i dialogově příjemně minimalistickém weird ass French filmu (jinak taktéž nazýváno nová francouzská vlna) párkrát od srdce zasmál. "Do you even know any famous French people? ... -Celine Dion!" a "Boredom structures me!". Je to poctivé filmařské uchopení příběhu jednoho bláznivého mladíka, co se rozhodne pro bláznivý a radikální krok ve svém životě, opustit mateřskou zemi a vydat se bez peněz a kontaktů, jen tak nazdařbůh do Francie a zrovna a nemlich tam řešit se všema lidma co potká, ale i s náhodnejma kolemjdoucíma na ulici a v metru, že je Žid jak poleno a co voni s tím jako. Krom toho, že nechápu, proč jsme se museli celý film několikrát dlouze dívat na Yoavova obřezaného šulína, asi celkově jen jediná výtka: nemuselo to trvat 2 hodiny. 75% (20.01.2020)

Po celý film bezprizorní hrdina jen bloudí městem a to je dost málo. A stačilo to na Zlatého medvěda pro vítěze Berlinale. Nervní, těkavé, sebestředné hledání na spirále odnikud nikam se promítá do pohybu kamery, řazení záběrů včetně ilustrovaných historek z armádní minulosti a nekonečných toulek vnucujících publiku už obehranou pocitovou manýru, že v Paříži nelze potkat normálního smrtelníka, pouze rozervané bytosti, jež namísto běžných existenčních starostí řeší světoborné problémy existenciální povahy a povětšinou sní o umělecké dráze. Vidíme rozborem trojské války z dětské četby nebo početné výjevy velice názorné mužské nahoty, počínaje onanií vymrzlého hrdiny ve sprše a konče jeho trapným pornografickým přivýdělkem. Okatě hysterická přepjatost snímku ubližuje, zatímco tam, kde se drží věcné střízlivosti, jeho podprahová podmanivost zabírá. Týká se to zejména zábavných titulních hrátek se souznačnými výrazy, které si mladík hlasitě za chůze osvojuje podle slovníku, načež mu přátelé musejí příliš zastaralé či literární obraty opravovat. Mimo konverzační linii se do paměti uloží třeba zběsilá taneční scéna, do haléře přesný denní rozpočet na nejlevnější jídlo ze supermarketu nebo groteskní situace z kurzů pro cizince, kde se neuměle zpívají státní hymny včetně Marseillaisy. Zkrátka Synonyma patří k dílům, jež sice mají něco do sebe, jenže stodvacetiminutovou dávkou bezcílné vykořeněnosti v deštivém městě plném lidí, kteří nevědí, co chtějí, vyhánějí diváka ze svého artového ghetta. (22.04.2020)

Kurs francouzského jazyka pro pokročilé. 1) Inu, moc jsem snímek nepochopil, ale rozhodně mě zaujal._____ 2) Poněkud surreální film se nedá příliš logicky vysvětlit. Hlavní postava i další jednají podivně, místy neracionálně. Celé východisko je taky divné. Divné, ale nikoli nepochopitelné. Něco ve filmu se dotýká divákovy duše a rezonuje. Duše odpovídá, chvěje se (jen trochu, nebojte se) a to činí film tak atraktivním a i mezinárodně úspěšným._____ 3) Někteří diváci i kritici se zaměřili na pro někoho kontroverzní scény, některé blízké pornografii - Joavovu nahotu s lehce ztopořeným penisem, jeho neujasněný vztah s Emilem, jeho zážitek s fotografem. Ale v tom jádro pudla nevězí._____ 4) Poté, co Nadav Lapid skončil svou tříletou vojenskou službu v Izraeli, nastoupil na universitu v Tel Avivu studovat filosofii. Začal se rovněž zajímat o film a po roce se spontánně rozhodl ve věku 21 let emigrovat do Paříže. Yoav je režisérovo alter ego. Stejně jako Lapid, Mercier se nikdy francouzsky neučil před svou cestou do Paříže, až během práce na filmu, čímž poskytl postavě potřebnou autenticitu. Zatímco se ovšem režisér posléze vrátil do Izraele, Mercier po filmu zůstal v Paříži._____ 5) 44letý heterosexuální izraelský režisér a scenárista Nadav Lapid napsal scénář společně se svým 71letým otcem Haimem._____ 6) Vysvětlení, které mi hodně pomohlo film pochopit, podává sám režisér: There’s no political party in Israel that could adapt this film. The film doesn’t talk about political dilemmas in Israel. The film talks about the collective Israeli soul and the Israeli collective soul is a sick soul. Something in the deepest essence of the Israeli existence is false – is rotten. It’s not just Benjamin Netanyahu – it’s not special to Israel. But, at the same time, I think this Israeli sickness or nature is characterized by young Israeli men muscular, smiling, who don’t raise any questions and don’t have any doubts. They are extremely proud of being Israeli. They have a totally dichotomist vision of existence: Us versus all the others._____ 7) Na úspěchu snímku se výraznou měrou podílí i hlavní představitel, 26letý Izraelec Tom Mercier (Joav). Tento přemýšlivý chlápek s velmi přitažlivým tělem začal jako úspěšný judista v Izraeli. Pak sport opustil a začal tancovat. Na jeho projevu hereckém i mimohereckém je patrné, že se hledá nejen jako herec, ale i jako člověk. Film je jeho herecký debut._____ 8) Rovněž 25letý Quentin Dolmaire (spisovatel Emile) dodává milovníkům pěkných chlapců další podnět._____ 9) U zmíněných herců jsem nezjistil, zda jsou homosexuální anebo ne. Hrají ale často (Mercier tedy 2x) ve snímcích s gayovskou tématikou. (22.08.2021)

velice specifický film.Natočili ho proč??Dokážu pochopit .že Izraelec měl Izraele plné zuby .Že kluk obratem poslal otce z letiště zpátky do Izraele.Ale proč ty nahé scény??Do toho nejde hned tak někdo.Zvláštní kamera  a vůbec z toho čiší úsilí vybočit ve všem.Ale že by mi spadla brada, tak to se nestalo.Nejsem puritán ale tohle jsem do konce nezvládla.Myslím ,že Francouzi si zavařili na tolik problémů ,že mohli použít jiné téma.Tohle je spíš klubový snímek. (27.09.2022)

Neuzavřený, neusazený film, plný elips a navzájem se rušících nálad, který až do konce hledá svou řeč. Stejně jako jeho vykořeněný protagonista, který svou identitu znovu skládá z mnoha fragmentů, jimiž je tvořeno i vyprávění filmu, podnětné a iritující svou proměnlivostí a nestálostí (projevující se nejen napříč snímkem, ale někdy i v rámci jednoho záběru, který proti sobě staví elementy v různých plánech obrazu). Podstaty enigmatického hrdiny se nemůžeme dobrat, protože je stále v pohybu, stále hledá sebe a ta správná slova. Nedokáže se vzdát své někdejší identity, ani se asimilovat v nové zemi. Zas a znovu selhává a začíná od znova (podobnou výstavbu má Narušitel systému, který ale po hodině začíná být monotónní, což se Synonymům nestane). Film svým nervním rytmem (ani ne tolik vysvětlující, jako rytmizující funkci plní též flashbacky z izraelské armády) a synonymickým variováním jedné (neřešitelné) situace tuhle energii (spíš než psychologii) protagonisty výborně vystihuje. 80% (05.10.2019)