Toni Erdmann

Film, ktorý vás odmení, ak sa mu otvoríte. Myslím si, že sa tu každý rozpísal o všetkom o čom sa v rámci deja, príbehu a výkonov napísať dá. Najviac si cením tú ľudskosť čo z toho sála. Taký ten pocit, že hlavný hrdina do celého toho sveta nepatrí. Viem sa s tým stotožniť. Krása je v detailoch. Sila v krátkych prejavoch ľudskosti čo majú scénkoidný charakter. Je to úprimné a pritom ničím nepoúčajúce alebo tlačiace na pílu. Tých 162 minút ubehlo dosť rýchlo. (17.01.2020)

Toni Erdmann hledá cestu ze samoty a s falešnými zuby v hubě (někdy marně) vzdoruje odcizení. Jeho svět pomalu odchází, do nových pořádků ale zvědavě (a otravně) dloubá, jak malý kluk klackem do kupky hnoje. Dění málokdy hodnotí, to nechává na nás, kteří mu koukáme přes rameno, případně přes rameno dceři Winfrieda Conradiho. To hlavně její život řízne do kůže. Takovým tím nepříjemným způsobem, jako stéblo trávy nebo list papíru. Výkonná, racionální, cílevědomá sebevědomá, ztracená, rozbitá, rozklížená... Na její oslavu narozenin asi nikdy nezapomenu - a už na ni nikdy nepřijdu. Ne že bych předpokládal, že by mě snad příště pozvala. Toni Erdmann, svědek globalizace osobních mikrosvětů, takovej podivnej brouk, krásně nedokonalý, můj nový hrdina. (23.05.2017)

Toni Erdmann je jeden z těch filmů, o kterých se dozvíte, a už je nikdy nevypustíte z mysli. Německá dramedie, která má 162 minut? K tomu hojně chválená s nominací na Oskara? To je divné, nemyslíte? Takže jsem teoriím chtěl dát přítrž a do filmu se pustil. Výsledek je ale velké zklamání, protože jsem nečekal tak moc průměrný film. Toni Erdmann se totiž rozjíždí strašně pomalu. V první čtvrthodině jsem si říkal, že tomu dám čas. Námět vypadá dobře, délka je brutální a tak film nechám trošku nadechnout, než si udělám názor. Jenže problém byl, že film si stejnou atmosféru držel po celou tu dobu takřka tří hodin. Učitel Winfried mě ze začátku zarazil oním bláznovstvím, postupně ale štaci nepochopeného přebrala jeho dcera, která byla ještě větší maso. V tu ránu se ale z Winfrieda stal Toni Erdmann a sem tam se rozjely scény, které měly být humorné. Osobně jsem měl problém možná s tím, že mi humorné vůbec nepřišly. Naopak. Měl jsem pocit obrovského smutku ve Winfriedově duši, která se snaží pochopit život své dcery v Rumunsku, který snad normální člověk pochopit ani nemůže, natož pak Winfried. Hrozně zvláštní film, který sice má zajímavé momenty, ale já si z něj vůbec nic neodnesl. A to jsem se na něj hodně těšil. (30.01.2017)

Rozprávať za pochodu vymyslené príbehy s vážnou tvárou a vydávať ich za pravdivé, to môžem. Meniť svoju identitu a vydávať sa za niekoho druhého, to už chce odvahu. No a miešať sa dcére do života v týchto prestrojeniach a s týmito vymyslenými príbehmi, to je už iná liga. Toni je smutno - veselý príbeh otca, ktorý chce dostať svoju dcéru naspäť na zem. Aj keď je to vlastne Toni Erdmann, mňa paradoxne totálne fascinovala Sandra ako Ines. Skvelý herecký výkon. (30.12.2016)

,,JSEM TU NA DOVOLENÉ. NAVŠTÍVIT DCERU. CHTĚL JSEM JI VIDĚT, ZJISTIT, JAKÉ TO TU JE, JAK ŽIJE…“ /// Nenásilný rodinný generační sblížení ve filmu pro náročnějšího diváka. Tragikomedie, míchající neživotní absurdity s životní realitou, ve který není nouze o trapný situace a zbytečně dlouhý scény. Co čekat, vždyť to má 2 a ¾ hodiny! Čekal jsem komedii. Tohle je taková reality šou, kterou roztočil Winfried Conradi. Příběh ovšem řekne strašně moc! Takže se vlastně nedivím, že jsem to dokoukal! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Odcizila se mi dcera (syn). 2.) Zjistím, jak se pořádá stmelovací párty. 3.) Thx za titule „Dadel“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.01.2017)