Toni Erdmann

Jsem samozřejmě rád, že je tu opět nějaký německý film tak vysoce ceněný, ale sám bych tak vysoko nešel. Tedy - bezpochyby je to skvělý film, smál jsem se, postava Winfrieda se svou neschopností brát cokoli či kohokoli vážně a dělající si ze všeho srandu nemá chybu a můžu mu jen tiše závidět, neb já svůj smysl pro humor zřejmě nikdy na jeho úroveň nedotáhnu. Ačkoli... ještě nemám pošahanou, workoholickou dceru, že... Celá řada vynikajících scén (brunch, jen tak namátkou), ale asi mi tam chybělo takovéto filmové, kýčovité, takovéto tamto, kdy jeho dcera zjistí, že se chová jak píča a všichni kolem ní jsou materialističtí idioti, a tak s tím sekne a jde rodnému táteři pomáhat se skalkou, nebo něco v tom smyslu. A ne že ho jen obejme, dá vale bukurešťským kokotům a vymění je za ty singapurské... No nevadí. Hodně silné čtyři... 90% (02.11.2016)

Shodou okolností jsem den před Erdmannem viděl znovu Tatiho Playtime. V něčem jsou ty filmy podobné - podobné téma, které je podáváno skrze humor, respektive humor sám je jedním z témat. Ale Ade samozřejmě není Tati a Erdmann jeho filmům filmařsky nesahá po paty. Což není špatně. Všechno je naopak v pořádku. Tati je geniální, elegantní a smutný, Ade je srozumitelná všem a optimistická. Všechno je v pořádku. Záměr naplněn dokonale. // A funguje to i napodruhé. (23.11.2016)

No dokelu. :) Už som videl všeličo, ale toto je rozkošná, rozkošná haluz... o všetkom. Má to vyše 2,5 hodiny, takže si to človek musí fakt prežiť s nimi, ale oplatí sa. Absurdné a trápne situácie, ako by sa odohrali v reálnom svete so skutočnými ľuďmi. "Narodeninová párty" je asi filmová scéna roka 2016. Asi 10 minút som sa smial tak, že mi tiekli slzy, hoci je to v podstate vážna situácia. :) (10.02.2017)

po 13 rokoch v korporáte a čerstvo v dobrovoľnej výpovedi ma nemohol žiaden film, celkom na záver kviff, zasiahnuť viac. Ani chvíľa zbytočná, presné, úderné, smutné, neuveriteľne smutné (pre tých, čo aspoň chvíľu takto žili) a paradoxne, vtipné zároveň. Ako zabíjame seba, seba v sebe, navzájom, ako zabúdame na tých, čo nám dali dobré základy. Ako čumíme do mobilov, miesto toho, aby sme sa zhovárali, ako devastujeme prežívanie. Takmer celú dobu som pozeral s otvorenou hubou. Kto pozná mojich posledných pár rokov takto detailne? Sandra Hüller - geniálne. Za mňa jediné - zbytočných posledných 5 minút, monológ pre nepozorných. Takto si každopádne predstavujem moderný európsky film! (12.07.2016)

Hluboký význam, k němuž vedla proklatě dlouhá cesta. Vztah otce a dcery, jemuž tvůrci věnovali 160 minut artového času. Nebýt oslavy narozenin (a nahé Ingrid Bisu), asi by se mi dostatečně nelíbila ani jedna scéna. Začátek je divácky hodně náročný, ale navádí nás do situace, kdy se Toni objeví na večírku. V tu chvíli jsem čekal, že začne coby mentální kouč udávat rytmus všemu a všem, překope život Ines naruby, a udělá z ní nejlepší korporátní zaměstnankyni, která pak následně ovládne celý rumunský průmysl. A to se nestalo, jenomže to se dozvíte až když běží titulky. Divnější film jsem hodně dlouho neviděl. Je to naprosto autentické, citlivé, zajímavé, a taky nudné, praštěné a skandální. (01.02.2017)