Zrodila sa Astrid

----- "Děti potřebují jen lásku - spoustu lásky. A ty ji máš." ----- Nečekejte, že uvidíte klasický životopisný film. Snímek se ohlíží po mládí Astrid Lingrenové - v podstatě přibližuje okolnosti, které ji formovaly - aby později mohly ovlivnit její tvorbu pro děti. Kromě talentu a píle a cílevědomosti, hraničící až s paličatostí - vlastností, bez kterých se obyčejně úspěchu nedoberete - měla i velké srdce ... a velké štěstí - což je nejspíš ze všeho nejdůležitější. Její příběh je převelice lidský - a nesnaží se zakrývat sympatie ke své hrdince, když vypráví o její vnitřní síle a odvaze ... v oněch nekompromisních, upjatých a bohabojných dobách, které ostřížími zraky hlídali veškeré morální poklesky široko daleko - a tudíž nebyly nakloněné svobodným matkám. Herecké výkony všech protagonistů jsou vesměs excelentní ... včetně malého Maria Damsleva, který ve všech scénách ze záhadných důvodů působí naprosto přirozeně ... 4,5* (04.02.2022)

„Astrid! Máš víc než hodinu zpoždění. Co sis myslela?!“ - „Přišla jsem domů s Gunnarem.“ - „To přišla.“ - „Gunnar může být venku do 10, ty musíš být doma do 9!“ - „Proč může zůstat venku déle?“ - „Gunnar je kluk a ty jsi holka.“ - „Ale tvrdíš, že před Bohem jsme si všichni rovni!“ Zpočátku mně hlavní hrdinka (o které jsem krom jejího autorství Pipi Dlouhé punčochy nevěděl zhola nic) imponovala stylem, nezávislostí a pracovitostí. Jenže pak film začal narážet na má očekávání. Pořád jsem doufal, že se bude víc věnovat jejím nápadům, příběhům, inspiracím, psaní. Místo toho se ale nemalou část projekce řešilo její dítě, a to až tak, že to začalo být únavné. Navíc přitom nevyznívala jako ta bystrá, nezávislá a svobodomyslná dívka z úvodu, ale mnohem víc jako zhrzená, naivní mladá matka, nad kterou má empatie postupně zlomila hůl. Chápu, že tohle vše ji formovalo jako člověka i tvůrkyni, ale zobrazená část jejího života mi nepřišla šťastně zvolená. Víc než 3* nedám, od své celovečerní prvotiny s názvem Telenovela udělala režisérka krok zpět. (05.08.2023)

Ač komentáře často nepíšu, tady mám chuť. Film jsem si pustila v rámci předplatného na Voyo a neměla jsem od něj žádná očekávání. Jen jsem se chtěla dozvědět něco víc o Astrid Lindgrenové, protože toho o ní vlastně moc nevím, navzdory tomu že jsem z její tvorby měla pocit, že to musí být výjimečná žena. A ano. Vůbec jsem netušila, co všechno si prožila, jakou bolest při opouštění syna musela prožívat a jak ji tohle všechno ovlivnilo v její tvorbě. Hezky to ve filmu zaznívá, jak si přes vyprávění a svět fantazie postupně získávala důvěru svého syna a jak ji tato těžká a hodně raná zkouška ovlivnila v celém jejím životě. Já moc děkuju za tento film, který ve mně, coby už mámě dvou dětí, vyvolal spoustu emocí a jsem moc ráda, že jsem si skrze její příběh mohla zase uvědomit spoustu věcí a naplnit se vděčností. (16.01.2024)

Všednodenní neznamená nezajímavé. Rozhodující fází při vzestupu feminismu je právě meziválečné období. Tady je tento pohyb sledován na individuálním osudu jakoby nenápadné a tuctově průměrné ženy, ve skutečnosti silné osobnosti švédské i světové literatury - dětské? Cožpak ale děti nejsou lidé? Film nepostrádá skandinávskou nápaditost v uchopení námětu, propracovanosti scénáře a důslednosti v sledování tématu. Je to ta kapička diamantu na dně, oč nenápadnější, o to pozoruhodnější. Dalo by se také českýma očima říci, že čapkovsky nápadité. (27.03.2023)

Asi jako jeden z mála jsem si film pustil z plezíru, páč jsem netušil, o koho jde. Vyklubal se z toho životopisný film o dospívání ženy, která později napsala Pipi Punčochu. Tu jsem nikdy neviděl, takže teoreticky spadám do kategorie těch, kterejm by film měl bejt ukradenej. A taky že jo, byl! Ale ta holka měla tak těžkej přechod do dospělého světa, až se na to někdy nekoukalo pěkně a její představitelka Alba August si od prvního okamžiku ukradla obrazovku pro sebe. Nakonec polechtám zlehounka čtyři hvězdičky. (18.06.2019)