Ťažký deň

Šialene hravá a hravo šialená energická komédia (plná hlášok a s prvkami slapstick comedy, situačného humoru a dokonca grotesky) fungujúca ako náhražka MTV v 60. rokoch, ktorá naservírovala fanúšikom ich idoly a 38 hodín z ich života na striebornom podnose. A možno je zásadnejší skôr ako dokument o fenoméne, ktorý odštartoval spoločenskú revolúciu. Živelný boyband nikdy nepatril do môjho základného playlistu, ale ich hudba mi vôbec nie je vzdialená a A Hard Day's Night potvrdzuje status tých najlepších z najlepších. Mimochodom, skvelá práca s kamerou. Pozn.: Polovica kapely hrať (v zmysle herectva) vie, tá druhá nie. Skúste si tipnúť, ktorá. 75% (03.10.2014)

(1001) Buďto jsou Brouci znační exhibicionisté nebo Richard Lester dobře vede. Nebo oboje plus mistrovská hudba a místně až absurdně vtipné scény - Lennon ve vaně, Můžete nám vrátit náš míč?, John a Millie, George v reklamní agentuře, Paulův dědeček na policejní stanici... a tak by se dalo pokračovat a pokračovat. Mám to ráda. A jak bych nazvala ten účes? Arthur. ♥♥♥♥ Zajímavým filmům dávám jedno srdíčko, srdcovkám tři srdíčka, ale Brouci dostanou čtyři, jako jediní. (20.12.2007)

Perný den jsem viděl před dlouhou řádkou let a těšil jsem se, jak si oživím pozitivní vzpomínky. Je to zvláštní, ale kdykoliv vidím hudební film natočený na počest slavné skupiny nebo zpěváka, obvykle jdu oproti vzpomínkám s hodnocením dolů. Stejně jako u podobných snímků musím konstatovat, že tady chybí scénář, který by dokázal hity zasadit do nějakého přitažlivého příběhu a děje. Je to spíš jeden dlouhatánský videoklip natočený jako hold proslulé skupině a vezoucí se na vlně beatlemánie. Producent a režisér si holt řekli, že na tomhle projektu se prodělat nedá a kluci ze skupiny chtěli své fanoušky oslovit i jinak než koncertováním a zvukovými nosiči. Proti písničkám se nic namítat nedá, Beatles jsou i na filmovém plátně charismatičtí, takže nakonec 60 % celkového dojmu. (09.06.2009)

Výjimečně zdařilé dílko, kde těžko tušit, co ze scén bylo plánovaných, a které nikoliv. Do té doby dokumentarista Lester natočil film dokumentárním způsobem, čímž mu dodal zvláštní kouzlo včetně minipříběhů (nefungující obraz na monitoru v režii při koncertu a pokusy asistentky jej naladit), scenárista Alun Owen pak během víkendu s Beatles zapsal jejich hlášky a zvláštní humor i hry se slovíčky a dokázal to ústrojně do filmu vrazit. Navíc je zajímavá linie uťápnutého Starkeyho a jeho méněcenných pocitů, jež vyvrcholí v úžasných scénách jeho fotografování po městě a dialogem s kluky - což celé pak zase vede sympaticky k tomu, že jak ti kluci ze třídy (čtyři) se nakonec sejdou u řeky, neb k sobě patří, tak i Beatles se před koncertem sejdou všichni, protože přijdou na to, že bez toho jednoho vlastně nemohou vystoupit a jsou nekompetní). Inu a k tomu ozdobička na dortu ve formě Paulova dědečka, který je k sežrání (ale doma bych ho mít nechtěl). A samozřejmě písničky od Beatles a ty fanynky, co si rvaly vlasy (copak asi na rto říkají dnes, když se vidí? :-)). Jako záznam té doby je to celkově kouzelné, příjemné, natočené s nadhledem a se správným, rošťáckým vtipem. Škoda, že pak Beatles zblbnuli a vymastili si mozek drogami. (15.03.2015)

Film i po letech ukazuje o čem byla Beatlmánie. Tento film nasál atmosféru tohoto fenoménu a dokáže ji i po letech předávat. I když se jedná o fikci, přesto i po letech vysílá charsima čtyř mladíčků a dnešního diváka. Na tom, že se kdysi dávno zrovna tihle čtyři klučíci sešli je fakt něco téměř magického a osudového. Snímek je navíc obdařen klasickým britským humorem a téměř nesrozumitelným dialektem. Osobně mám rád spíše pozdnější písničky, ty ranné mi přijdou jako vodrhovačky, ale když to vidím přímo z úst Johna a Paula, tak mě i tyto skladby dokážou strhnout. (02.01.2008)