Pre pár dolárov naviac

Sergio Leone měl obrovský dar. Už po pár minutách obvyklého ticha mu zobu z ruky a jen se tetelím, aby se cesty obou pistolníků konečně zkřížily. A když k tomu dojde a motivace postav začnou přilévat olej do ohně, musím šokovaně uznat, že jestli se nějaký režisérův epos svými kvalitami přibližuje legendárnímu Tenkrát na západě, jsou to právě tyhle dolary navíc. Symbióza obrazu s Enniovou hudbou ještě úplné dokonalosti nedosahuje, ale má k ní zatraceně blízko. (28.08.2016)

Lepší než svůj předchůdce, ale horší než Hodný, zlý a ošklivý. Sergio Leone opět dokázal, že to byl mistr žánru a atmosféra a vůbec prostředí jaké vytvořil ve svých filmech je neopakovatelné a jedinečné. Clint Eatswood, kterému zdárně sekundují Lee Van Cleef, Gian Maria Volonté či Klaus Kinski výborně zapadli do svých rolí. Další co stojí za pochvalu je hudba Ennia Morriconiho, ale ten snad nikdy nic špatného nesložil. Na pět hvězdiček to, ale stále není, pořád to beru jako nácvik před vrcholem Leoneho tvorby - Tenkrát na Západě...... (01.03.2008)

Budu sice znít jako gramofon, ale mistr Leone a mistr Morricone jsou zárukou úspěchu. A pokud k tomu připočítáte vždy skvělého Clinta a bez debat nejlepšího Lee Van Cleefa, tak vám vyjde western, který ani v nejmenším nezaostává za Tenkrát na Západě nebo Hodný, zlý a ošklivý. A zde mě Leone přesvědčil, že patří do mé TOPky režisérů. Opravdu další jedinečný zážitek! (30.10.2009)

Ako sa zdá byť všetko ľahké, keď je príbeh dobrý, zápletka vyskúšaná a dialógy nie sú síce najlepšie na svete, avšak súvisia spravidla s akciou a nie je to povinné rozprávanie pre rozprávanie. Skvelú kapitolu tvorí všadeprítomná zložka príbehu, to jest humor, primeraný. Dobro zvíťazilo aj tu nad zlom, čo by mohlo byť hlavné motto každého westernu. Pre pár dolárov naviac má oproti svojmu predchodcovi farebnejší dej a pár naozaj nezabudnuteľných scén (viď. finále) a i Ennio Marricone napísal ešte pútavejšiu melódiu. (06.02.2015)

„Bál som sa, že neviem počítať. Ale už to sedí.“ Jednotka v porovnaní s dvojkou pôsobí ako zastaralá televízna inscenácia. Dvojka dodnes žije a dýcha a to predovšetkým vďaka špičkovému technickému prevedeniu (lepšia výprava, akcia, dekorácie) a tiež vďaka tomu, že Eastwood (ktorý na koňoch jazdí ako surový primitív, kto sa v tom vyzná, dá mi určite za pravdu) tentokrát (na rozdiel od jednotky, ktorá bola jeho one man show) rovnocenného partnera. Konkrétne v skvelom Lee Van Cleefovi. Spolu tvoria dvojicu, ktorá prekvapuje nás i seba a nuda s týmto ostrým buddy párom nehrozí. Dvojnásobne, ak je scenár vcelku kvalitný, hrá do toho hudba Ennia Morriconeho a medzi gaunermi nájdeme takých spoľahlivých prašivcov, ako sú Gian Maria Volontè alebo uhrančivý pošuk Klaus Kinski. Oproti jednotke pribudol drsný chlapský humor („Prečo sa pozeráš na mňa, keď to hovoríš?“) a neznesiteľne (v dobrom) dlhé, extra napínavé scény (klobúk, čakanie na výbuch). (01.11.2008)