Dole hlavou

Já tedy budu muset býti opět hajzlem. Začnu hudbou, protože ta byla samozřejmě opět skvělá a je prakticky jediným skvělým prvkem filmu. Co se mi líbilo méně je hrozně obsáhlý děj a co se mi líbilo úplně nejméně jsou hlavní dvě postavičky, které mi prostě přišly nudné a přál jsem jim pouze rychlou smrt. Western je příšerně dlouhý a troufnu si vám zaručit, že se budete místy nudit určitě taky. Pár pasáží, které si budete den, či dva pamatovat tu určitě najdete. Nejedná se však ani omylem o western, který by si zasloužil srovnání především s dřívější Leoneho tvorbou. Tohle byl velmi slabý čajíček. Maximálně hvězda. (31.12.2014)

Tenhle kousek jsem viděl z Leoneho filmografie až jako poslední. Bál jsem se ho a po jeho shlédnutí plně chápu rozporuplné hodnocení ostatních. Ale stejně je to Leone a i divný a ukecaný Leone je vždy o několik řádů lepší než kdokoliv jiný. A Kapsy plné dynamitu jsou dokonalým přemostěním mezi Hodným, zlým a ošklivým .. následným Tenkrát na Západě .. a závěrečným Tenkrát v Americe. Svědomí Ameriky dokonáno jest. ----- ( a moc rád bych viděl původní 160minutovou verzi). A ano mělo to až moc vrcholů. (06.02.2010)

Jen o chloupek horší než Leoneho nejlepší kusy a (distributory i diváky) neprávem opomíjený klenot. Tyhle kapsy jsou kromě dynamitu plné především nezapomenutelných scén (úvod v dostavníku, banka v Mesa Verde, most, jeskyně, dechberoucí flashbacky), napětí i typického humoru, a precizní režie jednoho mistra spolu s hudbou mistra dalšího a sehranými Steigerem a Coburnem z nich dělají perfektní podívanou. Při některých monumentálních záběrech a davových scénách si člověk řekne, jak skvěle by asi vypadal Leoneho Leningrad, kdyby vznikl. (18.09.2007)

C'era una volta la rivoluzione - tento italský alternativní název "zcela" vystihuje film, který je na jedničku podařenou míšeninou Tenkrát na Západě a filmu Hodný, zlý a ošklivý. Skutečně nechápu, pročpak se netěší větší popularitě, jíž by si rozhodně zasloužil. Příběhem i prostředím zcela jasný italowestern - Mexiko občanské války, motorka, "tank" a spousty mrtvých, kam se podíváš. Coburn se Steigerem jsou výborná dvojka - herecky samozřejmě zcela vybočující ze "spaghetti-podmínek". Flashbacky se zajímavě mísí s osobitým humorem a Morricone všemu dodává tu správnou šťávu (hlavní téma něco jako "šou -šou".) (07.08.2005)

Revolution means confusion.. Otec tisíce synů Steiger je de facto Tuco, terorista IRA Coburn zase Blonďák. Krásnoočko sice chybí, ale kdo nebo spíše co je tady za zlého, je myslím jasné. Motiv pragmatického spojenectví (tady se měnící dokonce i na přátelství) zůstal zachován, Leoneho nezaměnitelný rukopis přinese spoustu pamětihodných scén, nechybí ani Morriconeho protentokrát velmi rozpustilé tóny (shon, shon, shon). Postupem času se z toho stává i žaloba dopadů revoluce na délku lidského života a zjizvenost svědomí jejich aktérů a jako v nějakém reverzním Pygmalionu zde jednoduchý Mexičan něco naučí o životě chytrého Ira. Do toho výbuchy, kulometná palba, popravy u zdí či ve speciálních jámách a je tu víc tuhých než ve Starship Troopers (server Moviebodycounts dokonce řadí Pro hrst dynamitu na 7.místo v žebříčku filmů s nejvyšším počtem mrtvých).. (31.07.2017)