Dole hlavou

Jak je u Leoneho zvykem, opět skvělá práce se samotnými postavami, která dává prostor vyniknout oběma hlavním protagonistům. Ať samotný film není tolik poutavý jako nejslavnější díla, pořád se jedná o vynikající záležitost. Výprav je úchvatná a výbuchy se zde nešetří. Vše podtrženo úžasnou hudbou.......8/10 (24.03.2017)

Revolution means confusion. A nabízí se tak otázka, zdali se hodí vyčítat nekoherentnost filmu o natolik nekoherentním konfliktu jako byla Mexická revoluce. Leone se snaží všech dosažených režijních atributů využívat ve prospěch ambiciózní historické fresky a trochu se mu tam pak tluče ta stylizace (postava Jamese Coburna, toho vytáhlýho hubenýho démona s povislým zápěstím a trhavinami napchaným pláštěm!) s drastickou a jímavou výpovědí o konfliktu přerůstajícím v genocidu. V určitých chvílích jsem si zde připadal jak v Schindlerově seznamu. Obrovská scéna s popravčími jámami zmrazí i nejotrlejší třeba jen tím, že je čistě ilustrativní a předělová. Obří panoramata vyprahlé mexické krajiny se pak střídají s extrémními detaily na umaštěný držky povýšených buržoustů. Kolísavé tempo je problém, film působí jakoby každá epizoda byla úplně odtržená od zbytku a intimní sekvence jsou dost tezovité a trochu hnané zbytečně na krev. Velkolepější či žánrově čistější sekvence (zejména v první polovině filmu), jsou ale stále dechberoucí podívanou. Třeba jen už kvůli tomu kolik asi znáte filmů, kteří se Mexické revoluci věnují? (15.07.2021)

Až na tu stopáž, která je ale pro Sergia Leoneho typická, je to skvělý western se zajímavými sociálněkritickými přesahy, zasazený do neméně zajímavého údobí mexické revoluce. A že se tu cituje velký Mao a čte anarchista Bakunin jen dotváří zajímavý kontext tohoto filmu, který nezakryje svou ideovou levicovost. Ale co by western pocházející z Itálie ze svobodomyslné éry přelomu šedesátých a sedmdesátých let mohl reflektovat jiného než třeba éru zapatismu, který je v v Mexiku ostatně živý dodnes... Je to dobrá alternativa k ideově jinak orientovaným westernům americkým... (19.02.2007)

„Revoluce je aktem násilí“… a Kapsy plné dynamitu jsou jedním z nejatypičtějších westernů vůbec. Začínají záběrem na močí skrápěné mravence. Kamera pomalým pohybem vyhledá tvář močícího, opáleného Mexikánce, a kdo již viděl nějaký film od stejného režiséra, musí být rázem v obraze. Leone detaily tváří rád, čehož využívá k dosažení kýžené reakce ze strany diváka například ve scéně z dostavníku, kdy slova plná nenávisti v kombinaci se žvýkajícími pusami nutně vzbuzují znechucení. Jde o scénu, která nejjasněji definuje téma celého snímku – bohatí vs. chudí, resp. ti, kteří jsou mocní vs. ti, kteří mocnými být chtějí. Rozpor těchto dvou stran vede jedině k revoluci, jenže k čemu vede revoluce? Není to film o špinavých chlapech, kteří jedou odněkud někam, kde někoho zastřelí, případně vyvražďují Indiány a bizony, mohl by se tudíž líbit také jedincům, jež kolty zavěšené proklatě nízko nikdy příliš nevzrušovaly. Atmosféru Leone jako obvykle buduje dlouhými scénami, z nichž se o jejich aktérech poměrně brzy dovíme vše podstatné. Nepotřebuje mnoho šablonovitých situací, vše dokáže sfouknout na jeden zátah. Velice nápomocna je mu krom nezbytného humoru hudba Ennia Morriconeho. Ta ve scénách z Malloryho minulosti přejímá hlavní roli a svým způsobem je důležitější než to, co vidíme. Výborně byli vybráni oba titulní herečtí představitelé: James Coburn jako terorista, člen IRA, přesto klasický westernový hrdina, si možná právě touto rolí zajistil svou účast v Peckinpahově Pat Garrettovi a Billym the Kidovi. Při prvním pohledu na Roda Steigera mě ani nenapadlo, že je to rodilý Newyorčan, svého mexického banditu ztvárnil s naprostým přehledem. V jeho podání je Juan hlavně hlavou jedné velké famílie, jeho postupná proměna, změna ideálů, je pak příznačná pro celý film. Kapsy plné dynamitu se nesou v podobně nostalgickém duchu jako Divoká banda, kromě všeho jiného jsou totiž taky o konci jedné éry, což není symbolizováno ani tolik dynamitem a motorovými vozidly, jako značným úpadkem morálních hodnot. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Historik (05.01.2008)

Revolution means confusion.. Otec tisíce synů Steiger je de facto Tuco, terorista IRA Coburn zase Blonďák. Krásnoočko sice chybí, ale kdo nebo spíše co je tady za zlého, je myslím jasné. Motiv pragmatického spojenectví (tady se měnící dokonce i na přátelství) zůstal zachován, Leoneho nezaměnitelný rukopis přinese spoustu pamětihodných scén, nechybí ani Morriconeho protentokrát velmi rozpustilé tóny (shon, shon, shon). Postupem času se z toho stává i žaloba dopadů revoluce na délku lidského života a zjizvenost svědomí jejich aktérů a jako v nějakém reverzním Pygmalionu zde jednoduchý Mexičan něco naučí o životě chytrého Ira. Do toho výbuchy, kulometná palba, popravy u zdí či ve speciálních jámách a je tu víc tuhých než ve Starship Troopers (server Moviebodycounts dokonce řadí Pro hrst dynamitu na 7.místo v žebříčku filmů s nejvyšším počtem mrtvých).. (31.07.2017)