Vtedy na Západe

Western legenda. Absolutní mýtický svět mužů, do něhož Sergio Leone vložil nostalgické připomenutí faktu, že tenhle svět už je dávno pryč (byl-li kdy vůbec)... (Civilizační pokrok bořící starý svět symbolizuje právě železnice.) Esence skutečného ,,chlapáctví", pro jehož představitele nemá ceny žena, peníze, majetek, rodina, ale jen a jen čest. Leone pracuje s archetypy. Tenhle svět tu byl před westernem a bude tu i po něm, Sergio Leone ovšem povýšil jinak v místě i čase silně fixovaný žánr do nadčasové polohy - příběh o pomstě, která determinuje celý život a která je vyšším imperativem než život... Unikátní je formální stránka filmu - jen málokterý režisér a kameraman exponuje většinu záběrů do detailů a polodetailů, navíc stále stejných míst - obličejů jednotlivých aktérů příběhu. Hra (paradoxně strnulých) mimických svalů (a zvláště očí) je doslova dechberoucí. Je to cosi jako magie. Síla magického pohledu. Leone přikládá očím zvlášť symbolickou váhu. Kapitolou samou o sobě je hudba. Každá z kvarteta ústředních postav příběhu je signalizována svým jedinečným hudebním motivem a i jako hudební celek pak funguje Moricconeho dílo fenomenálně. Stěžejní (a nejznámější) je motiv harmoniky (která dává hlavnímu hrdinovi i přezdívku), uchovávající si v sobě specifické tajemno. Harmonika jako osud, jako prokletí, jako stigma. Perfektní symbol. Zvláštní důraz je kladen také na mizanscénu, iluze amerického západu je skutečně dokonalá. Pro herce je signifikantní pot, špína, zarostlé tváře, protikladem je samozřejmě jediná žena v linii příběhu. Vjem horka a špinavosti je podán zajímavě jakoby v druhém plánu, zvlášť dobře vystoupí v kontrastu se scénami v interiérech vlaku. Sergio Leone natočil jedinečný film a uzavřel tak pomalu mrtvou kapitolu v historii filmu, kapitolu žánru zvaného western...,,Já jsem chlap." ,,Druh na vymření... Přijdou další Mortonové a vyříděj vás..." (03.08.2008)

Jeden z těch filmových skvostů, na které se nedá zapomenout nejen pro příběh samotný, kdy jsem chtěla být na místě Claudie, ale i díky nezapomenutelné melodii, kdy se mně pokaždé, kdykoliv jí slyším, ježí chloupky na celém těle......úžasné........western Tenkrát na západě v mých očích zatím nikdo nepřekonal. (29.08.2014)

"Měl´s je jen vystrašit." - "Nejvystrašenější jsou, když umírají." Pokoušet se o prvním filmu Leoneho "Once Upon a Time" trilogie cokoli napsat se musí nutně zvrhnout v dlouhou řadu superlativů bez jediného negativa. Nejlepší western a jeden z nejlepších filmů (o pomstě) všech dob, samozřejmě nejlepší Leoneho film, nejlepší Bronsonova role, jeden z nejlepších filmových záporáků... Nádherná kamera, nádherná Claudia Cardinale, nádherná Morriconeho hudba... a bylo by toho ještě hodně, např. tradičně přesně typově vybraní herci i do těch nejmenších rolí, úchvatná výprava, úderné dialogy... Film, který nesledujete, ale kterým se kocháte. (21.01.2008)

Nejlepší western všech dob, ve kterém nekulhá ani jedna složka. Velice nápaditá režie, skvělí herci a soundtrack, který dávno přesáhl rámec "pouhé" filmové hudby a stal se hudebním pokladem a legendou. Leone měl velmi šťastnou ruku při výběru herců (ostatně jako vždy). Henry Fonda se své ojedinělé záporné role zhostil s bravurou (a ve Státech divácká obec nemohla vydýchat, že představitel modelových hodných hochů hraje takového hajzla), Charles Bronson zahrál možná nejlepší roli své kariéry, Claudia Cardinale je potěchou pro oko a Jason Robards coby Cheyenne je jednou z mých nejoblíbenějších filmových postav vůbec. Nutno vidět v širokoúhlém formátu, oříznutí pro VHS rovná se zločin na tomto filmovém pokladu. (02.03.2003)

Když jsem si pouštěl tento film, vůbec jsem dopředu nevěděl čím je tak proslaven, teď už to vím a nezbývá mi nic jiného než souhlasit. Snímek oplývá snad nejlepší hudbou ve filmech vůbec a výbornou atmosférou, na které se podepisují zejména, pro tento film typické, dlouhé záběry do tváře tajemných a drsných pistolníků. Svým originálním a nadčasovým pojetím se dá vlastně nazvat uměleckým dílem a pro tyto aspekty nemůžu jinak, než udělit 5 hvězdiček, ačkoliv jen tak na okraj musím podotknout, že na druhou stranu můj zážitek plně pětihvězdičkový nebyl. Bylo to tak na rozhraní, jenže ať přemýšlím jak přemýšlím, snímku prostě nelze objektivně nic vytknout, nečekal jsem, že film z roku narození mé matky dokáže tolik oslovit i novodobými efekty zhýčkaného diváka jako jsem já :) 9/10 (12.12.2007)