Anjel Pána 2

Ty vole, že já nešel Vlkovi na pohřeb. To jsem z toho Epštajn. Mám Strach, že klasickým pohádkám, v nichž je jasně definován boj Dobra se Zlem, už tímto zřejmě odzvonilo. Nyní hlásí nástup přemíra křesťanských motivů, u kterých když nejste v obraze, máte z příběhu prdlajs. Anděl Petronel s čertem Uriášem mají zase jednou pěknou polízanici. Jejich přičiněním se jablko ze Stromu poznání skutálelo na Zem, kde může natropit pěknou neplechu. Co přesně se může po zakousnutí smrtelníka do něj stát, se můžete jen dohadovat, ve filmu to vylíčeno není, nicméně musí to být něco, z čeho jde předem opravdu Strach. A tak se naše komediální dvojka, na jejíž vizáži je desetiletý posun znát, odebere, pod pohrůžkou Pána Boha Barťáka, inkriminované jablko vyhledat a přinést zpět, jinak je jejich existence vážně ohrožena. Na své klaustrofobní pouti městem zjišťují, že některým lidem by místo dobrot na tradičního Mikuláše bylo záhodno nadělit pekelný kotel. Dvojka nijak významně nenavazuje na svého předchůdce, máme zde řadu nových postav, kladných i záporných, a tolik originálních i potenciálních dějových nápadů, až je trestuhodné, jak se z nich pramálo těží. V závěrečné fázi, kdy by měl příběh vygradovat, celý vyznívá zmateně a neúplně. Není jasné, jaký záměr tvůrci měli. Řada dějových linek i nápadů zůstane neuspokojivě zakončená. Tenhle bratříček se nad svým chudobným starším bratrem vytahuje okázale dražší výpravou a vizuální atraktivností. Duo Trojan a Dvořák film táhne seč může, chrlí originální hlášky, dialogy jsou příjemně vystavěné. Nepříjemně působí ovšem ten křesťanský/biblický podtext, který sice má určitý nadhled, ale přesto je toho moc. Mladší, potažmo dětské publikum musí trpět, určitě nemůže pochopit všechny skryté i vypointované vtípky spojené s náboženskou tematikou. Paradoxně je film velmi naivní. Netvrdím, že hloupý, ale naivní je dost. Záporem je i to, že se film odehrává na malém prostoru. Město má jakýsi klaustrofobní ráz, což vyvolávalo pocit určitého minimalismu. Závěrečná píseň Lucie Bílé film úplně odrovnala. Jiří Strach a spol. připravil dost nevyrovnané pokračování, kterému postupem času ubylo nápadů a jen se to celé zhoršovalo. Panuje Strach, že jestli to půjde takhle dál, můžeme od čertů čekat anální tresty a jablka ze stromů budou sloužit jako Jawbreaker při sádlo máslo praktikách. Pokud tohle tvůrci nezakomponují do příštího pokračování, tak jsou u mě saláti. 6/10 (20.04.2017)

V dnešní době se často setkávám s multižánrovým označením. Podle mého je to zbytečné. Zastávám čistotu žánrů. Anděl Páně II. je naštěstí čistokrevná pohádka a jak je u českých pohádek zvykem, je určená pro celou rodinu a okořeněná humorem. Většina vtípků se nese v duchu křesťanské spirituality, těžko říct, zda některé fórky tak širšímu diváctvu, a hlavně dětem, neuniknou. Málokdy se stane, že by pokračování předčilo první díl. Zde se dá říct, že je dvojka rovnoceným partnerem svého o 11 let staršího bratříčka. Byť jsou hlavní protagonisté starší a je to na nich patrné, příběh se nese ve svěžím duchu. Přesto jakýsi dojem nsatavované kaše zůstává. Jen doufám, že se nebudou případná pokračování protahovat do nekonečna. Bůh je sice nesmrtelný, Jiří Bartoška ovšem ne. Heslo "V nejlepším přestat!" případně "Třikrát a dost!" by mělo platit především o úspěšných filmech. (24.02.2017)

Přiznám se, že po homicidním a karnivorním Svatojánském věnečku jsem začínal mít o jinak famózní duo Straštajn vážné obavy. Kluci ale naštěstí šli do sebe, začali ředit Džejmisna svěcenou vodou, ty sodomity ze sebe vypudili, přestali Troškařit a teď napálili do jindy zpruzených obličejů našich dětí Démona Satanova 2. Striktně katechistickou to pohádku o tom, jak se další, neméně famózní duo – Trořák, snažilo na Mikuláše vyprcat uherskou barakundu, a co z toho nakonec bylo na výsostech málem za hromadnou polízanici. Ti dva jsou rozhodně národní poklad, evidentně si to užívají a pod přísným, ale spravedlivým dohledem našeho milého správňáka Mirka Ušína z nich čiší čirá radost z perfektního a uvolněného herectví. Skoro celou dobu energicky a s nonšalancí sobě vlastní trousí překvapivě vtipné římskokatolické bonbonmoty, až má člověk místy pocit, že čumí na Smrtonosnou zbraň pro kudlanky, a pod vlivem jejich přirozeného charmu skoro lituje, že nemá rybu. Je o mě všeobecně známo, že pohádkami pohrdám, jsem hluboce věřící, pravidelně se bitchuji, o nedělích chodím foukat do šalmají církevním hodnostářům a za normálních okolností bych teď rozhořčeně volal minimálně po exkomunikaci, ne-li rovnou po upálení všech zúčastněných za znevažování autority Ředitele! Nicméně je to podáno natolik hravě, vtipně a bezelstně, až má jeden po skončení chuť přestat uctívat Vodníka, prince Bajaju a Perníkovou chaloupku, odříkat pár Bartoškonášů a neposkvrněně počít nějakého toho Issiáše, pokud by se teda Klára nechala ukecat na anál. Nedá mi to a na tomto místě musím i trochu zafrajeřit, neboť mému profesionálnímu oku neuniklo ani ono skryté, avšak velmi závažné a děsivé poselství této nadmíru povedené taškařice. To zní: „Čiň ďáblu po vůli a odmění se ti mukami pekelnými s prkenným metrosexuálním párkařem Vojtou Dickem“. Taxe radši fuckt bojte! Takže, nebýt té skupinové homoprostituce v samotném závěru, která v kontextu celého filmu působila, jako by vám do trojky se dvěma lascivními prsaticemi naběhla v nejlepším partička nahých bukvoidů a začala fistulemi zpívat Kvíny, je to krásně natočené, veskrze příjemné, svižné, originální, mile tumorné, sofistikovaně porežírované a až na tu výjimku skvěle zahrané. Jen mě trochu mrzelo, že jsem se nemohl v kině pořádně uvolnit, nahlas se chichotat, srkat a šustit, protože v lajně za mnou seděl samotný Rákosníček a já se bál, aby na mě nepoštval Prskavce. (18.11.2016)

Hihihi je tentokrát trochu lepší, ale otravka s Polívkou a dílnou šiček mě nebavila. Dal bych prostor Bartoškovi, protože na něj se dá koukat kdekoliv. Třeba s Vicou. Hudbu za výbornou nepovažuju, protože jsem měl chvílemi pocit, že se nedívám na mikulášskou nadílku s hledáním jednoho jablka, ale další pokračování batmanské ságy. Ondra by se mohl trochu zklidnit. (12.04.2017)

Anděl matla a jeho čertovský kamarád se pořád skvěle popichují a Krumlov vypadá zapadaný sněhem prostě kouzelně. Tolik k tomu lepšímu. Co se týče příběhu... no, není to něco, na co se vyplatilo deset let čekat. Především - první díl sice byl o andělovi Páně, ale stejně tak o mladé zamilované ženě, napraveném hraběti a dvou chamtivcích. Lidské postavy ve druhém díle jsou laskavě řečeno ploché a příběhy kolem nich plytké. Především musím upozornit, že za pohádku se Anděl Páně 2 moc označit nedá. Chybí tu vnitřní konzistence ohledně hodnot, která je pro pohádky typická. SPOILER Herodes a parta notorických kriminálníků si peklo nezaslouží, ale chamtivý majitel krejčovství ano? Proč místo pohádkového příběhu, který měl o být o tom, jak se anděl a čert snaží získat od mladé dívky zpátky jablko poznání, sledujeme trochu divnou story o tom, jak se oba pokoušejí o její ovdovělou matku - a ona si vybere pekelníka? SPOILER Ve výsledku jsem sice ráda, že ve filmové pohádce nesledujeme další variaci na téma princezny a chuďase, popřípadě převlečeného prince, ale zklamalo mě, jak tvůrcům oproti prvnímu dílu uniklo, že ty nejlepší pohádky i první díl Anděla Páně se vyznačují jednoduchým, ale vnitřně konzistentním dějem. Ve dvojce se na můj vkus moc zaměřili na jednoduché vtipy pro děti, zápletku ohledně mladé vdovy pro dospělé a camea celebrit pro všechny. (17.12.2016)