Sežrána zaživa

Dalších canibal filmů,kde se děj opakuje a film se pokusí zaujmout násilím,znáslňováním a snad i pěknou krajinou,snad všechny takové filmy se rovnaj jen průměru a tady je taky vajímka,snad s tím,že tohle je u nás bylo známo daleko dřív než se na DVD vynořily různými filmy o canibalech. Tohle vidal Q film jako Pastora Thomase nebo Josefínu Munzbacher. Umberto Lenzi se dopracoval k solidní podívané. U mě to vede díky dobrého plynutí děje a hereckých výkonů,je sice pravda,že tady nemůžeme hledat skutečné umělce,jen začínající a tady je taky nenalezneme. Rozhodně ten lepší kanibalský film,který po dlohé době i pobaví. (20.10.2006)

Komentář může obsahovat možné SPOILERY. Rok před CANNIBAL FEROX Lenzi natočil dějově mnohem bohatší kanibalský kousek, který kromě kanibalského řádění v Nové Guinei nabízí divákovi i praktiky samozvaného spasitele reverenda Jonase, jehož postava je inspirována vůdcem reálné sekty, jež se nechvalně proslavila jednou z největších hromadných sebevražd v dějinách. Vlastní příběh začíná v New Yorku, kde je kobřím jedem zavražděno několik lidí a místní policie vyšetřováním přichází na stopu bohaté dívky, která díky nalezenému filmu začíná pátrat po své sestře, jež je na filmu zachycena. Pátrání ji přivádí na Novou Guineu, kde s pomocí dezertéra z války ve Vietnamu podstupuje nebezpečnou cestu džunglí. Lenzi opět divákovi servíruje deatilními záběry nelítostný život v džungli, který kombinuje se záběry panenské přírody s typickým hudebním doprovodem pro kanibalský žánr. Sežrána zaživa je pro dílko vskutku výstižný název, o čemž se divák během stopáže hladce přesvědčí na vlastní oči sledováním kanibalských hrátek se slušnou porcí zdařilého gore. Celý koncept snímku je pěkně vyvážený, takže se divák pohybuje na pomezí dobrodružné pátrací podívané, kanibalských jatek i nelidských praktik sekty osvícení. Snímek opět trpí jistou dávkou neherectví některých představitelů, několika nedotaženostmi a alespoň pro mě nevyužitým potenciálem sekty, jejíž kruté praktiky mohl tvůrce krásně konfrontovat s praktikami jeskyních lidí, jak jsou kanibalové ve snímku představeni. Samozřejmě dílko není opět pro slabší povahy, obsahuje kromě gore (režisér se opět vyžívá v tortuře genitálií i ženských prsou) i spoustu nahoty a dojde i na nějaký ten rape. Celkový dojem je kvalitní kanibalský film nejen o kanibalech, který bez výraznějších hluchých míst pěkně odsýpá a s přehledem u mě dosahuje na čtyři hvězdy. (10.04.2011)

Další ze série kanibalských filmů Umberta Lenziho. Tentokrát je to o mladé Sheile, která se vydává na Novou Guineu hledat svou sestru Dianu. Ta se totiž přidala k sektě šíleného Jonase a ukrývá se někde v hloubi pralesa. Sheile pomáhá i Mark, veterán z Vietnamské války. Sekta je vážně uhozená. Po cestě narazí i na kmen kanibalů. Ne všem se ale podaří ve zdraví vyváznout... "Pořád mi dlužíš ty prachy." (06.08.2015)

Další z typických italských kanibalských béček. Plné nahoty, násilí, uřezaných oudů, krve, vnitřností, ječících obětí, ochotnických hereckých výkonů, kamery bez nápadu a laciného vzhledu. Další výprava za kanibaly, tentokrát atraktivní blondýny hledající sestru, která skončila v podivné sektě. Ve své době to chtěl každý vidět, lákán pro nás tehdy nebývalou mírou výše zmiňovaných prvků, přes tento zájem však zůstává typickou ukázku filmového škváru, který sice může mít pro některé své kouzlo, protože se však mezi takové nepočítám, nemyslím, že bych ještě někdy v životě potřeboval něco takového vidět. (11.10.2010)

Kdybych neviděl už celou řadu kanibalských filmů, byl bych zřejmě tímto kouskem zcela omámen. Bohužel tomu tak v době zhlédnutí nebylo a nelze si nevšimnout, že Mangiati vivi je jen prachsprostou vykrádačkou starších filmů a to hlavně co se „kanibalských“ scén týká. Jasně, některé záběry si „vypůjčil“ Lenzi ze svých filmů, ale jinak tento film kromě nahých slečen nezaujme téměř ničím. Samozřejmě k dobru musíme připočítat přidání Jonasovy sekty (která opravdu existovala), jenže to je tak všechno. Jako dobrodružný kousek to na mě zapůsobilo leda tak pěkným exotickým výběrem prostředí, protože co se tempa příběhu týče, tak mě to místy neskutečně uspávalo. Film jsem měl možnost shlédnout jak v originálním znění, tak i s českým dabingem (a ten byl přímo otřesný). Podle něj však rozhodně hodnotit nebudu, protože bych tomu musel vlepit odpad. Takže pojďme pěkně popořadě. Začátek s domorodým vrahem navnadil o tom žádná. Janet Agren byla v době své největší slávy vážně kus a určitě bych věděl (coby vůdce sekty) o lepším způsobu „přijmutí“ nežli do ní píchat dřevěným kolíkem. Nicméně určitě patřila k největším ozdobám tohoto jinak hodně průměrného (lépe řečeno podprůměrného) filmu. V kráse jí však zdatně konkurovala „černá mamba“ Me Me Lai. Obě děvčata však po celou dobu své kariéry (u druhého případu dost krátké) diváky (především muže) spíše nežli svým hereckým talentem okouzlovaly hlavně svým nahým tělem. Však taky měly co nabídnout… Mnozí lidi odsuzují podobné filmy za to, že jsou v nich zabíjeny zvířata – leč v mnoha případech jde čistě o záběry z dokumentů, kdy jedno zvíře zabije druhé – hold to je život. Až budete žrát kuře, představte si, jak umřelo (na infarkt asi ne…). Vraťme se ovšem k „hororové“ stránce tohoto filmu. Mám rád „gore“ brutální scény tak lahodí mému oku, jenže jak můžu být spokojený s tím, co jsem viděl už jinde. Ano určitě byly příjemným zpestřením, jenže já chtěl vidět něco lepšího, nového a ne aby se jediným novým vítrem do plachet stalo soft porno a hromadná jebačka na počest mrtvého manžela. (30.08.2014)