8. trieda

Ve schopnosti vystihnout důležitost určitého okamžiku v životě mladého člověka srovnatelně přesvědčivé, upřímné a nesentimentální jako Call Me By Your Name (k vrcholům obou filmů zároveň patří monolog postavy otce). Nečekejte teen komedii. Je to převážně drama, v přístupu k hlavní hrdince ojediněle citlivé, občas vtipné. Mnohé filmy o potřebě být sám sebou jen mluví. Tenhle ji chápe a ukazuje, jak strašně obtížné je sebepřijetí, překonání strachu z toho, že se ztrapníte, že nebudete dost cool. Věk přitom nehraje takovou roli. Někdo svádí boj mezi svou přirozeností a tlakem okolí ještě v dospělosti. Burnhamův cit pro nuance života sociálně úzkostlivé internetové generace a jeho pochopení pro jednu nadprůměrně inteligentní, trochu nesmělou dívku jsou výjimečné a doufám, že bude vznikat jen víc podobně empatických portrétů mladých hrdinů jako je tenhle (nebo Lady Bird, The Edge of Seventeen, The Diary of a Teenage Girl...). Film, se kterým chci rozhodně strávit víc času a víc docenit, jak zapojuje do vyprávění soundtrack nebo jak chytře pracuje např. s interakcí hlavní hrdinky a okolního prostředí (pomocí subjektivního zvuku, velikosti a ostrosti záběrů), díky které vnímáme a prožíváme okolní realitu jako ona. A Elsie Fisher by, bez jakéhokoliv přehánění, měla být nominována na Oscara. 90% (27.09.2018)

8. třída nejlépe ukazuje můj celoživotní problém s "awkward"/"second-hand embarassment"/"cringe" komediemi - nepřijde mi nic z toho vtipné, rozhodně se ale nedá říct, že by to ve mně nevyvolávalo emoce. Naopak. Emocí jsem si zde za tu zhruba hodinu a půl užil dost. Viděl jsem lidi vychvalovat zvukový doprovod, já bych vypíchnul práci s kamerou - nevypadá nikterak umělecky, spíše než k artovému filmu to má blízko k domácímu videu nebo dokumentárním záběrům, což ale rozhodně nemusí být na škodu, filmů sledujících život v tomto věku pomocí růžových brýlí, líbivých lidí, událostí a záběrů je dostatek. Tento aspekt se mi nejvíce líbil ve chvílích, které jsou možná nedůležité pro děj jako takový, ale jsou nedílnou součástí každodenního života - přemisťování z místa na místo, kdy má člověk čas přemýšlet a přemítat nad možnými scénáři toho, co se bude dít dál. Zkrátka je sám se svými myšlenkami. A kamera věrně v těchto chvílích šla s hlavní hrdinkou. U ní a jejích spolužáků musím dát filmu velkou jedničku s hvězdičkou za věrnou reprezentaci věkové skupiny, ať už co do věku nebo podoby. A v 99% filmu to samé mohu napsat i pro zážitky hlavní hrdinky (alespoň co soudím podle těch svých) - jsem rád, že se točí i filmy o lidech jako je Kayla a ne jen o "výjimečných" lidech (ať už z toho či onoho důvodu). (07.07.2020)

Manifest of Youth. Bo Burnham rozumie mládeži a patrí medzi najlepších komikov v súšastnosti. To, že dokázal spraviť film z ktorého ide nadhľad a je milý, úsmevný a skutočný, vypovedá o jeho inteligencií. Elsie Fisher a Josh Hamilton sú neskutočne dobrý. Malé kaleidoskopy príbehov prezentované skrze pohľad hlavnej hrdinky majú v sebe nehu, bolesť, odvahu a vtip. Je to úprimné ako prasa a ku koncu ste do malej Kayli zamilovaný. Takú dcéru by som dakedy chcel mať. Fuck system a hlúpych ľudí. Držím jej palce nech sa jej všetko podarí. A Bo.. skús nám o nej dakedy ešte niečo povedať. Úprimne bude mi chýbať. Jeden z najúprimnejších filmoch o najhoršom období v živote teenagera, aký som za veľmi dlhú dobu videl. Netlačí na pílu, zbytočne nedramatizuje a znova prebudí chuť na sečuánsku omáčku. (02.11.2018)

SPOILERY Zase 3,5 a zase nevím, co s tím. Mám dát víc za to, že je to jeden z velmi mála filmů, který skutečně ukazuje realitu na střední/základní škole a nesnaží se přitom zalíbit cílovce (jako třeba Ten, kdo stojí v koutě nebo Umění zapadnout), nebo dát míň za to, že to má sice uvěřitelné dialogy, ale nezvládnutý scénář? On je celý film jako úvodní záběr - veskrze přirozeně působící, než vám dojde, že to má opravdu být video mladé teenagerky, která natáčí motivační vlogy na YouTube tím způsobem, že jen zapne kameru na počítači a mluví. Takové video se ale samo od sebe nebude zoomovat od hlavní hrdinky a ona edity nedělá, takže je efekt "jejího skutečného videa" viditelně umělý. Celé to realisticky pojednává o současné generaci teenagerů i starších dětí, spousta scén je naprosto trefně vedená a napsaná (nákupák, narozeninová oslava především...), ale jako celek nefunguje, jelikož všechna načrtnutá témata a hlavně Kaylinina situace jsou urychleně ukončené. Zpočátku jsem náhlé a nepředvídatelné ukončení dějových linií, které se zdály důležité, bral jako momentální fáze, přes které se Kayla musí dostat, jenže v závěru celá situace okolo ní skončí taktéž naprosto náhlým přívalem sebevědomí, které sice ano, vzniklo na základě toho, co jí říkal táta, ale opravdu jen na základě toho dostala sílu otevřeně kritizovat povrchní spolužačky, jít s Gabem na rande, rozpovídat se a nahradit zničený vzkaz od matky? Usmíření se s tátou do toho nepočítám, to bylo jasné a ze situace vzešlo naprosto přirozeně. Zbytek ale přijde jen tak, nic víc k němu nevede a přitom by mohlo a autentická atmosféra, při které jen vnímáme svět, by zůstala naprosto stejná. Zpětně mi to dělení na "fáze" (nebo třeba levely, to zní víc cool, když to je hlavně o tom, že introvertka chce být cool) tedy nesedí, jelikož nesouzní se závěrem a naopak, takže jedno z toho prostě mělo být jinak. Momentální happy end (s dvěma krátkými záběry z budoucnosti) je fajn, přerod z holky, která točí videa o tom, jak být sebevědomý, ale sama tomu nerozumí, na holku, která tomu už rozumí, je jasný už od začátku, ale osobně mě potěšil (protože to taky mohlo skončit ve stylu Welcome to the Dollhouse, což je film, který mám hodně rád, ale sem by se to prostě nehodilo) a hlavně se mi líbí veškerá ta jednotlivá autenticita. Ale celková autenticita tu je jen hrou na ní a já se s tím doposud nevypořádal. A teď jsem napsal dlouhý komentář, aby mi pomohl ujasnit si dojmy a já pořád nevím, jak hodnotit. Vyspal bych se na to, ale to už jsem udělal a nepomohlo to. Zatím u mě rozhodnou skvěle civilní herecké výkony a jedna skladba od Enyi, takže se přikloním, byť ne úplně rád, k vyššímu hodnocení a uvidím, jestli si to časem nerozmyslím. Jak rád píšu u těchto rozporuplných filmových zážitků - změnit hodnocení mi bude trvat jen pár vteřin. Slabé 4* (18.12.2023)

Takhle autentické dialogy a uvěřitelné postavy jsem v rámci odlehčených teen dramat snad ještě neviděl. Velká škoda, že všechny ty inteligentní podzápletky a vynalézavé zdůrazňování klíčových životních okamžiků prostřednictvím videozáznamů hlavní hrdinky, které zároveň oddělují jednotlivé pubertální etapy, jsou součástí hrozně nepůvodního příběhu, jehož emocionální vyústění už nikoho moc neohromí. Přesto hlavně Burnhamovi patří můj obdiv, jelikož takhle dobře a zábavně natočit tak ohrané téma, a nespadnout při tom k neosobní tvůrčí onanii, to chce notnou dávku vrozeného talentu.. 80% (14.12.2018)