Dospělačky
Career Girls
Deux filles d´aujourd´hui
Career Girls
Career Girls
Career Girls
Career Girls
Obsahy(1)
Školní přátelství mívají zvláštní příchuť. Vznikají jaksi mimovolně, necíleně, náhle – a stejně tak náhle většinou vyvanou. Skončí bezstarostná školní léta, nastoupí dospělý život se všemi svými problémy a starostmi, člověk musí najednou přestat brát svět kolem sebe na lehkou váhu – a na „hry a maliny nezralé“ a vše s tím spojené přestává mít čas… Něco podobného potkalo i dvě mladé ženy, které kdysi osud svedl do jednoho studentského pokoje. Teď se však znovu víceméně nečekaně setkávají – a to setkání je svého druhu krutou konfrontací. Jejich dívčí sny, přání a naděje podrobilo těch šest let odloučení tvrdé zkoušce. Zlepšil se za tu dobu jejich život? To jistě ano. Jsou však tam, kde toužily být? To jistě ne. A věří tomu, že se tam ještě někdy mohou dostat? Bůh ví… (Česká televize)
(viac)Recenzie (13)
Leigh je génius, který umí z tříhvězdičkového námětu udělat skvělý čtyřhvězdičkový film (lol). Příběh má dvě hlavní linie; první, zasazená v "rálném čase", je o setkání dvou dam, které se neviděly od studentských časů; druhá je o jejich poměrně zhulené minulosti. Přítomnost s minulostí k sobě stojí v dost výrazném, trochu i legračním kontrastu; zavane trocha nostalgie nad uteklým idealistickým mládím, které dalo místo fádní, dospělácké realitě. Na rozdíl od minulosti už dámy nemají tiky a emoční výbuchy; legrační jsou episody, ve ketrých se nahodně setkají se známými z minulosti, kteří působí stejně směšně konformě jako ony. Zub času nechal stopy na všech, jeden z jejich býválé party se ale s minulostí nedovedl vyrovant... Nepovrchní psychologické drama se skvělými hereckými výkony - výborný film. ()
Já mám prostě tyhle niterné příběhy od pana režiséra Leigha rád....setkání dvou nejlepších kamarádek po letech. To je vždycky plné napětí, očekávání, probuzených vzpomínek. Realita je vždy jiná, než si ji člověk představuje. Příběhem prolíná přítomnost se vzpomínkami, obě hrdinky k sobě znovu hledají cestu, musí si vyříkat pár nedořešených traumat...no zkrátka konverzačka plná emocí,ne těch stupidních, ale těch úplně obyčejných. Hrdinové Leighových filmů nikdy nejsou úplně normální lidi v tom konvenčním slova smyslu, ale ta ustřelenost je právě na jeho filmech nejlepší ze všeho. A navíc ke všemu hrají staří Cure. 85% ()
mám z toho smíšené pocity. Tak nějak jsem nepostřehl důvod, proč tenhle film vznikl, jakkoliv zde byly momenty, které se z pohledu filmového řemesla povedly. Problém jsem měl s hlavními představitelkami, Hannah zejména v mladším vydáni ztělesňovala drzou, nervní a afektovanou holku, která byla nonstop na ránu, Annie byla zase neurotické třesoucí se klubíčko. I jí čas trochu zklidnil. Panoptikum pak završuje Ricky, to už byl psychouš se vším všudy. Na mě až příliš bizarních postav a přitom ani jedna z nich sympatická. Je ale pravda, že ten posun v životě a chování za těch šest let, co se holky neviděly, bylo zajímavé sledovat. ()
Nesmírně zajímavý film, kde je snad každá postava někam ujetá. Člověku se podbízí dojem, že studovat v Británii v osmdesátých letech psychinu zaručovalo minimálně lehkou formu schizofrenie. Film v pomalejším tempu vypráví o dvou kamarádkách - spolubydlících ze studií - a o lidech, se kterými se obě i každá zvlášť setkaly. Těžko psát cokoliv dalšího. Jemný, pocitový film. Silné čtyři hvězdičky. ()
To, že sám námět je ku ničemu, by nebyla až taková katastrofa. To, že Cinemax si dal záležet s dabingem a upiplal ho za pár vteřin, nebudu vyčítat filmu. Ale koukat se na dvě afektované ženské, které spolu dělají afekty, afekty, vytřeštíme oko, afekty, afekty, poptáme se na společnou známou, zda ještě peče, afekty, afekty a afekty, nehodlám. ()
Reklama