Na vážno

Leighova variace na Linklaterovu romanci Před úsvitem - dvě kamarádky, které spolu trajdají po Londýně a vzpomínají na svá studentská léta. I tady jde především o vztah hlavních postav, jen místo něžného, nesmělého namlouvání se tady spíše rozkrývá niterní život a charakter - jak je tomu u autora zvykem. Leigh miluje napadání divákovy tendence dělat si o lidech rychlé závěry - Hannah se tak na první pohled může zdát jako afektovaná koza a Annie jako neurotická pipka, ale jejich jednání, jedinečné charakterové rysy a tiky postupně zapadají do plastického obrazu plnohodnotných lidských bytostí, tak, že při závěrečném loučení u vlaku máme zcela jasno v tom, co pro sebe navzájem obě ženy znamenají. Leigh mě ani náhodou nezklamal, jeho Career Girls mě ale nerozválcovaly tak na tenko jako Naked, ani nedojmuly jako Life is Sweet či Secrets and Lies. 80% (09.05.2014)

mám z toho smíšené pocity. Tak nějak jsem nepostřehl důvod, proč tenhle film vznikl, jakkoliv zde byly momenty, které se z pohledu filmového řemesla povedly. Problém jsem měl s hlavními představitelkami, Hannah zejména v mladším vydáni ztělesňovala drzou, nervní a afektovanou holku, která byla nonstop na ránu, Annie byla zase neurotické třesoucí se klubíčko. I jí čas trochu zklidnil. Panoptikum pak završuje Ricky, to už byl psychouš se vším všudy. Na mě až příliš bizarních postav a přitom ani jedna z nich sympatická. Je ale pravda, že ten posun v životě a chování za těch šest let, co se holky neviděly, bylo zajímavé sledovat. (25.06.2013)

To, že sám námět je ku ničemu, by nebyla až taková katastrofa. To, že Cinemax si dal záležet s dabingem a upiplal ho za pár vteřin, nebudu vyčítat filmu. Ale koukat se na dvě afektované ženské, které spolu dělají afekty, afekty, vytřeštíme oko, afekty, afekty, poptáme se na společnou známou, zda ještě peče, afekty, afekty a afekty, nehodlám. (03.01.2014)

Nesmírně zajímavý film, kde je snad každá postava někam ujetá. Člověku se podbízí dojem, že studovat v Británii v osmdesátých letech psychinu zaručovalo minimálně lehkou formu schizofrenie. Film v pomalejším tempu vypráví o dvou kamarádkách - spolubydlících ze studií - a o lidech, se kterými se obě i každá zvlášť setkaly. Těžko psát cokoliv dalšího. Jemný, pocitový film. Silné čtyři hvězdičky. (27.07.2009)

Já mám prostě tyhle niterné příběhy od pana režiséra Leigha rád....setkání dvou nejlepších kamarádek po letech. To je vždycky plné napětí, očekávání, probuzených vzpomínek. Realita je vždy jiná, než si ji člověk představuje. Příběhem prolíná přítomnost se vzpomínkami, obě hrdinky k sobě znovu hledají cestu, musí si vyříkat pár nedořešených traumat...no zkrátka konverzačka plná emocí,ne těch stupidních, ale těch úplně obyčejných. Hrdinové Leighových filmů nikdy nejsou úplně normální lidi v tom konvenčním slova smyslu, ale ta ustřelenost je právě na jeho filmech nejlepší ze všeho. A navíc ke všemu hrají staří Cure. 85% (30.12.2013)