Réžia:
Ari AsterScenár:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Colin StetsonHrajú:
Toni Collette, Gabriel Byrne, Alex Wolff, Milly Shapiro, Ann Dowd, Mallory Bechtel, Jarrod Phillips, Austin R. Grant, Brock McKinney, Morgan Lund, Ari Aster (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Když zemře Ellen, matriarcha rodu Grahamů, začíná rodina její dcery rozplétat záhadná a čím dál tím děsivější tajemství svých předků. S přibývajícími odhaleními se čím dál více snaží překonat svůj neblahý osud, který zřejmě pronásleduje celý jejich rod a pomalu ničí vše, co znají. (Vertical Entertainment)
Videá (5)
Recenzie (699)
První hodinka nám nabídne hodně zvláštní propletenec rodinných vztahů, kdy jsem přemýšlel zda-li tento film vůbec má smysl považovat za horor. Druhá polovina ovšem hororovou zápletku skutečně přidává a musím říct že poslední minuty si člověk milující hororovou atmosféru alá Rosemary má děťátko vyloženě pošmákne. Poslední minuty jsem se přistihl že se opravdu bojím. Hereditary se může směle postavit vedle netradičních hororů jako Uteč nebo Ghost Stories, přestože překvapuje zase něčím trošku jiným, jedná se vyloženě o dílko, ke kterému se budu velmi rád opakovaně vracet a bude mě nutit jej zkoumat stále více do hloubky. 70% ()
Přiznám se, že závěr mi přišel strašně dementní a původně u mě shodil hodnocení o jednu hvězdu. Po rozmyslu zůstávám výše, protože Dědictví se mi jeví jako velmi zdařile zrežírovaný horor, který zdaleka netěží jen z několika vybraných děsivých momentů. Je to takový "celistvý" film, u něhož první polovina/třetina není jen jakýsi typický prolog hororu k nadpřirozenému běsnění, ale také samostatně funguje jako drama. 7/10 ()
Filmový horror po zatlučení posledního hřebíčku (v podobě Mamánkova kašpárka) do jeho dlouhá léta připravené rakve, se tady zoufale snaží odkopat její víko. Sledovat tuto sympatickou, avšak polítováníhodně marnou snahu, je sice zajímavé, ale zároveň taky dost smutné. ()
Přestože hodně oceňuji netradiční vedení pozornosti a minimum mainstreamových vložek, mám k tomu výhrady. Práce s tempem je prostě špatná a v neadekvátně nastavené délce trčí řada prázdných scén, které mají velmi omezenou výpovědní hodnotu. V závěrečné půlhodině se pro změnu děj náhle roztočí na plné obrátky a depresivní portrét rodinné tragédie zcela ustupuje hororovým hodům a košatému vysvětlení celé zápletky (osobně jsem v tom měl velkej guláš). Na druhou stranu je obdivuhodné, jak Aster dokáže nejprve maskovat stagnaci děje soustavně hrající nepříjemnou hudbou a vizuálními hrátkami s prostředím, potažmo jak bravurně zvládá skutečně napínavé či sugestivní sekvence, kterých je sice málo, ale o to více zapůsobí (hlavně proto, že divák musí zapojovat vlastní představivost). Přesto mě ale stále trápí příběh, v němž zkrátka zůstává až moc otazníků a podivností, abych se mohl tou unikátně budovanou atmosférou nechat bezstarostně unášet. Možná po dalším zhlédnutí přehodnotím, zatím není zbytí.. ()
Tyhle pomalé sranděry se docela často dokážou tvářit, že jsou chytřejší než ve skutečnosti jsou. Sledovat Toni Collette jak v tmavé místnosti pomalu staví své modely, to v sobě nějakou atmosféru má samo o sobě. Je to snad pohled do nitra? Vyrovnává se s posledními dny? Blázní? Tyhle otázky létají ve vzduchu a ve filmu se toho až tak moc nestane. Tvůrci to nechávají na postavách. Nuda. Ale vlastně, občas tam něco je. Něco co docela funguje. Nehoda. Model nehody. Minimálně to zapůsobí. A pak posledních pár minut. Ty jsou tu občas nazývány masakrem, i když o žádný masakr se nejedná. Ten závěr je ale protipól. Dneska v podstatě máme artové horory, které jsou plíživé. Nebo se jim tak alespoň říká. Jsou pomalé a většinou si nabubřele hrají na velká niterná dramata. A pak horory, kde matky chodí po stropě a mlátí do něj hlavou. Nebo se sekají a divně hýbají rukama. Hereditary obě tyhle sračky spojuje do jednoho filmu. A to je vlastně docela originální. Jinak i při plném uvědomění co vlastně sleduji jsem tomu taky skočil na špek. Pár scén mě bavilo. ()
Galéria (74)
Fotka © Lucky Red/Reid Chavis
Zaujímavosti (21)
- Socha Paimona so zvláštnou svätožiarou v závere snímky bola inšpirovaná záberom z poľského filmu Popol a diamant (1958) od Andrzeja Wajdu. (slord)
- Podle tvůrců měl původní sestřih filmu délku tři hodiny. [Zdroj: filmserver.cz] (Duoscop)
- Gabriel Byrne a Alex Wolff si zahrali otca a syna aj v seriáli V odborné péči (od r. 2008) z dielne HBO. (slord)
Reklama