Krvavé leto v New Yorku

Jako kdyby po přepravníku v sushi restauraci místo rejžovejch závitků jezdily čtyřpatrový dorty... a Spike Lee si z každýho ukous a poslal ho dál. Krvavé léto v NY je sice zajímavá podívaná, jenže v nemístně natažené stopáži ztrácí jedotlivé "lidské epizodky" v rámci celku svou konzistenci a film se mi před očima doslova rozdrobil a rozpadnul na prach. O čem nebo o kom celé to vyprávění mělo být, mi jaksi ušlo. O pátrání po šíleném vrahovi asi těžko. O partě taliánskejch dealerů? Ne. Obšourným kadeřníkovi, co soustavně podvádí svou milovanou ženu? Hodným homopankáčovi živícím se striptýzem? Nebo o mafiánech hrajících si na policajty? Nebo o řadě "velkejch témat" - rasový problematice, xenofobii, nezájmu oficiálních míst o problémový čtvrti, nebo snad o strachu a panice, kterou vyvolává neznámej zabiják v bohabojných občanech New York City? Tak trochu od všeho kousek, ale od ničeho kus. Škoda. (23.04.2011)

Konečně důkaz, že Amerika sedmdesátých let byla jeden neskutečně velký bordel :)...Ale vážně - atmosféra filmu je nezapomenutelná, střídání výjevů z běžného života a psychedelických scén se Samovým synem, nevázanost té doby, střet disca a punku (Punk´s not dead!!!) a dusno horkého léta tvoří opravdu skvělou kombinaci. Navíc humor na správných místech, "trocha" neslušné mluvy a výtečné herecké výkony...A díky Spikovi Lee to všechno drží perfektně dohromady. (29.06.2004)

Okomentuju 47 dílů Buffy a pak si ke komentáři vyberu film někoho, kdo se jmenuje Spike. Náhoda? Přesně tak. Ve skutečnosti za to mohou Blue Öyster Cult, což je naprosto fantastická kapela z newyorského Long Islandu. Nedávno jsem narazil na článek, v němž se o jedné jejich písni psalo: "(Don’t Fear) The Reaper’s ghostly autumnal guitar line beckoned like a skeletal finger as temperatures soared and Son of Sam haunted the backstreets and alleys of New York City." Po krátkém zjišťování kdo je Samův syn, jsem narazil na tenhle film. Spike Lee do něj krom zmíněného vraha nacpal úplně všechna znamení doby: disco klub Studio 54, punk rockové doupě CBGB, travolťácké rváče i homosexuální prostituty. A došlo i na Kmotra. Jen ty Blue Öyster Cult, kteří byli v létě roku 1977 na samém vrcholu popularity, samozřejmě vynechal. A přitom se mu songy jako (Don't Fear) The Reaper nebo This Ain't the Summer of Love z tehdy aktuálního alba Agents of Fortune tématicky přímo nabízely. Jenže on si prostě musel vybrat písničku The Who z roku 1971 (!) Baba O'Riley (známou též jako Teenage Wasteland), a pro jistotu ji tam šoupnout hned dvakrát. BÖC mu holt asi nebyli dost sexy. Jinak by mě zajímalo, zda už v roce 1977 nosili punkáči (nota bene ti američtí) na hlavě takové nádhery jako tuhle Richie (Adrian Brody). I kdyby inspirací pro tuto postavu byl jeho jmenovec Richie Stotts z kapely Plasmatics, řek bych, že rok 1977 je přece jen i na něj trochu too early. (Citát z Wikipedie: "In 1978, Richie was among the earliest musicians to sport a Mohawk, taking inspiration from the Travis Bickle character in the movie Taxi Driver.") Ale tak dejme tomu. Jinak krom těchto drobných výhrad a toho, že Lee mohl postavu Samova syna alespoň zpočátku obestřít trochou tajemna a nevyspoilerovat hned ze startu s kým máme tu čest, je Krvavé léto v New Yorku poměrně excelentní kousek. Potěšily některé detaily, pěkné holky a také opětovné setkání s hajzlíkem Johnem Leguizamem z Carlitovy cesty. ("Benny Blanco z Bronxu", pamatujete?) Sedmdesátky ve filmu mívají obvykle šmrnc - většinou se je tvůrcům dařívá vykreslit lépe než osmdesátá nebo šedesátá léta. Možná za to může i to, že punk a disco budou většinu lidí asi vždycky vzrušovat víc než psychedelický idealismus hippies nebo mejdanová bezstarostnost synth popu či glam metalu. (20.10.2017)

Jako většina filmů od Spike Leeho si vzal větší sousto než mohl spolknout, ale rozsah, hloubka jeho znalostí a energie je působivá. Byl jsem úplně roztancovaný. Krvavé léto v New Yorku je nudný portrét monstra. Než na vraha nebo vyšetřovací tým se film soustředí na partu fiktivní skupiny Italoameričanů zajímajících se o sex a discotanec a světu říkají "fuck". Toto slovo je ve filmu řečeno 435 krát. To je obvyklé jen v pornu. Místo vypadá to jako Bronx. Ve skutečnosti byly zločiny spáchány v Queens. Sériový vrah napsal v jednom z dopisů "Mám rád lov". Chybělo mi aby se film monstru věnoval víc času. (10.04.2020)

Zdá se mi, že zde autoři honili příliš mnoho zajíců. Nejzajímavější linie - sledování počínání sériového vraha je tím pádem zatlačena do pozadí, a byt je člověk zvědavý zejména na posun v tomto plánu, musí od sekvence k sekvenci přečkat zabývání se mnohem nudnějšími problémy vznikající střetem disca a punku, nesnášenlivosti k odlišnostem a podobně. Vzniká tak trošku podrážděná nuda. (10.08.2011)