Konaj správne

Obyčejný příběh z ulice s obyčejnými postavami a jejich všedními problémy, mezi které patří třeba zametání chodníčku před obchodem, donáška pizzy, stříkání vody na dav rozpálených lidí, mno a také ten negr od vedle, šikmooká svině z protějšího obchodu, či arogantní bílí hajzlové. Film si plyne příjemným, ale nikterak oslnivým dějem až do nešťastného střetu, nad kterým když se zamyslíme, tak zjistíme, že se mu vlastně nedalo vyhnout. Ve světě, kde se buduje napětí a pozvolna i nenávist mezi rasami stačí jeden spouštěč a idylka New Yorku se rozsype jako domeček z karet... Nebo spíše shoří na popel. Spike Lee dokázal, co zamýšlel, jeho film je pravdivější než Crash, ale pro mě jaksi i méně poutavý a méně se mě dotkl. Do the Right Thing je přímo z ulice, naproti tomu obraz lidství, jenž poskytuje Crash je pokřivený, protože je plný patosu. Jenže pointa je v tom, že filmové sdělení o reálných věcech nemusí realitu přímo zosobňovat, onen symbol lidství je v Crashi prostě silnější a působivější, proto zde hodnotím níž, i když se jedná o film nepochybně kvalitní. 8/10 (27.06.2010)

Závěrečnými citacemi z Martina Luthera Kinga a Malcolma X - po zplundrování italské pizzerie -, které zpochybňují (přinejmenším) xenofobní násilí, bylo naznačeno, (vezmu si k ruce Mattyho, s kterým rád diskutuji) že se jedná o " film řešící rasovou problematiku", dokonce jeden z nejlepších. Na rozdíl třeba od Kazanova brooklynského filmu (běloši tu nejsou Italové, ale Irové) mi ale připadá, že se zde mnoho neřeší, "správné věci" jsou potopeny do atmosféry lenošení, nicnedělání (každý schod je vhodný, aby se na něj mohlo sednout a každá zeď na to, aby se o ní mohlo opřít), které je nutně zdrojem atmosféry násilí v myšlenkách, projevujícími se vulgaritou v mluvě (z toho můžeme vypustit jen "starostu", který je na to dostatečně "starý"), a nakonec prachbídně artikulovanou destrukcí (jak přehrávacího zařízení, tak celé pizzerie). Pozn. 1: Názor staršího bratra, ve filmu je dobře vidět, že už toho má plné zuby, a že chce začíst vést normální život, a že i jeho brutalita se v tomto prostředí jen stupňuje, je všeobecně odmítnut. Pozn. 2: Scéna s autem u hydrantu zase jasně ukazuje, jak se slova používají především pro oblafnutí, uvedení do prekérní situace, pouze pro vlastní obveselení. Pozn. 3: Popelnice, kterou Mookie hodí do výlohy obsahuje jeden poloprázdný igelitový pytel... Pozn. 4. Ale jak dosti neurčitě říká "Malcolm X, You've got to do the right things" - a to se rýmuje. Pozn. 5: Někdo si dal práci a spočítal, že slovo "fuck" je ve filmu vyřčeno 240 x. Pozn. 6: Tanečnice z úvodní scény byly fakt skvělé! (14.09.2018)

Spleť mikropříběhů z Brooklynu v době před jeho gentrifikací může být pro neinformovaného diváka iritující a pár podvratných scének připravujících půdu pro finále zřejmě ani nepostřehne. Snímek samozřejmě stojí za shlédnutí díky svému společensky výbušnému finále, kdy se režisérovi podařilo vystihnout složitost (zřejmě ne jen tehdejší) situace v USA a podstatu rasismu a ještě roztřesené publikum dodělá nádhernou dvojsmyslnou pointou protichůdných citátů dvou pánů z fotografie. Příjemné překvapení po poněkud pomalém ne tak záživném rozjezdu. (08.05.2017)

Nádherně vizuálně opojné, doslova i přeneseně barevné, formálně kulišácky vtipné, ospale se sbírající drama, které nenápadně klíčí z drobných náznaků uprostřed nevinných žertů a uličnického handrkování, a kulminuje spolu se stoupajícím žárem letního dne, který zatemňuje soudnost a brání klidnému uvažování a vychladnutí stejně jako příliš hlasitá muzika nebo bezprostřední prožitek bezpráví, v horečce jedné noci, kdy vyvře pravda o nespojitelnosti vody a oleje, přinejmenším v systému, který nadržuje bílým, aniž by to bílí potřebovali změnit stejně silně jako jejich černí spoluobčané. Když dojde k potyčce a policejnímu násilí, odnese to vždycky černý bratr, nikdy bílý. A co se na povrchu zdánlivě spojovalo, v hloubce se zase dokonale propastně oddělí, byť noční rozvášnění je vystřídáno všestranně sdílenou ranní lítostí a únavou. ***  Snímek ilustrativně (ale nikoli plakátově) osciluje mezi dvěma možnými pohledy na násilí, jak je prezentovaly dvě nejvýraznější osobností afroamerického hnutí za občanská práva, M-m-m-mmartin a M-m-m-m-mmalcolm: 1) Násilí je nepraktickou a nemorální cestou k řešení rasové nerovnosti. Plodí jen další násilí, hledá způsoby, jak protivníka ponížit, místo snahy získat si jeho porozumění; místo lásky plodí nenávist, místo dialogu monolog. Zanechává v zúčastněných jen hořkost a surovost. -- Martin Luther King, jr. A 2) Jestliže špatní lidé drží v aktuálním systému všechnu moc a brání druhým v dosažení věcí, které potřebují k životu, mají tito druzí právo učinit, co je nezbytné, aby taková nerovná situace skončila, což sice není obhajoba násilí, zároveň však lze vyjádřit souhlas s tím, aby ho bylo použito v sebeobraně - pak to ani není násilí, jako spíše zdravý rozum. -- Malcolm X *** Ale i když film rozpracovává vážné téma, není ani trochu patetický, nadšení v nás při sledování budilo místy podmanivé a místy rozpustilé formální zpracování s vtipnými úniky mimo film, kdy třeba ne/herci vypadávají z rolí a navzájem se rozesmívají, nebo scéna dialogu začíná o vteřinu dřív, když ještě herci opření o stěnu čekají na pokyn, než se rozejdou, apod. Fantastická je vizuální práce s celou paletou sytých barev a s leskem "černé" kůže, která je pro všechny barvy na škále skvělým nosným podkladem, na rozdíl od "bílé". Neopakovatelně skvělá je celá nakažlivá atmosféra filmu, která dojíždí ještě celé hodiny a dny. *** Parádním soukromým objevem pro nás bylo, že postavu toho kluka, co zorganizuje bojkot Salovy pizzerie a vypadá jako mladý Gándhí z alternativního vesmíru, hraje Giancarlo Espozito, stejný herec, ze kterého se později stane v Breaking Bad ten chladný a elegantní majitel drogového impéria a řetězce podniků se smaženými kuřaty. Nebo že v roli bílého zrzouna, co se "narodil v Brooklynu", se mihne John Savage, představitel Clauda Bukowskiho, hlavní postavy z Vlasů. O bláznivém výkonu Spikea Lee, který si vedle režie a scénáře střihne i roli hlavního hrdiny, raději nemluvě. *** Promítání v B12. *~ (13.02.2022)

Docela mě překvapuje zdejší hodnocení, já sama čtyři hvězdičky dát nemůžu... Děj amerického filmu Jednej správně, který režíroval Spike Lee, se odehrává na přelomu osmdesátých a devadesátých let v newyorské čtvrti Brooklyn, která je známá především tím, že v ní žijí menšiny, zejména černoši, a rozhodně se nedá nazvat klidnou čtvrtí pro bohaté. Film se věnuje hlavně střetům několika odlišných kulturních menšin v již zmíněné proslulé čtvrti. 120 minut filmu reflektuje jeden celý den – začíná ráno a končí následující ráno. Film je natočen celkem originálním způsobem, kdy například režisér nechává své postavy mluvit a nadávat do kamery, a tím pádem vzniká mozaika různých negativních pohledů na jinou kulturu. Herci scého prostoru dobře využívají a předvádějí zajímavé herecké výkony.Jenže u zajímavých hereckých výkonů to končí. Děj mi přijde celkem nudný, kdybych na film nemusela psát seminárku do školy, tak bych ho asi nedokoukala. Každopádně vzhledem k tomu, že mám ráda New York, tak jsem byla ráda, že se to odehrává právě v Brooklynu - bavilo mě sledovat domy, ulice atd. Dovoluji si sem okopírovat jeden odstavec ze své seminárky na tento film, protože vyjadřuje to, proč jsem filmu dala tři a ne dvě hvězdičky: "Ve filmu je velmi zajímavý motiv především to, že ačkoliv postavy odmítají diskriminaci ze strany bílé většiny (v tomto případě policistů), tak oni sami jsou rasističtí vůči ostatním menšinám. Tedy ačkoliv černoši viní bílé ze smrti svého přítele, tak neváhají, a za chvíli se stejně špatným způsobem zachovají k další skupině lidí, kteří jsou členi jiné menšiny. Není proto od věci ze zamyslet nad tím, zda lidé nemají už od počátku v sobě zafixovanou jistou xenofobii, která se dá pouze zmírnit, nikoliv však zničit. Různým minoritám sice vadí to, že je diskriminace a rasismus proti nim, už se však nezamýšlejí nad tím, že naprosto stejný postoj oni zastávají vůči jiným skupinám. " (13.11.2009)