Hra so smrťou

Sonda do sídliště v ghettu, kde parta černochů prodává crack. Je tu hezky ukázáno, jak funguje systém předávek a obvyklá policejní pruda, kdy dealerům kontrolujou i anály. Do toho ještě zápletka s vraždou, kdy se do samého konce neví kdo to spáchal. V hlavní roli sympaťák Mekhi Phifer, který ho mám zafixovanýho spíš jako takovýho drsňáka, ale tady mu rozbijou držku snad všechny postavy ve filmu. A moc se mi líbil Harvey Keitel a jeho don´t point your finger at me. Je to jeden z nejpřirozeněji hrajících herců vůbec. (30.01.2010)

Nechci se tady dopouštět banalit typu: velice slušný film, ale od Spikea čekám víc. Ale ono je to skutečně tak, i když se budu snažit odmyslet si dabing a stopadesát přerušení reklamou, nedosáhne mi Hra se smrtí na Krvavé léto nebo Jednej správně ani na špičkách. Je to možná paradox, ale když máte někoho zafixovaného jako výjimečnou osobnost, v tomto případě režisérskou, a po jeho práci slídíte, jste pak přísnější a rozlišujete, co si postavíte do jedné řady s těmi nej, takže jestli dneska budu někoho chválit bez výhrad, tak je to jen Harvey Keitel. 3,5 *. (14.06.2009)

Zajímavé a velice koukatelné drama z prostředí černošských "projects". Spike Lee má přitažlivé vnímání světa i filmařské know-how, jeho filmy snad ani neumí nudit. Clockers ovšem nepřinášejí nic extra objevného, už jsem viděl lepší fláky o dealování a nebezpečí drog. Takže čtyři hvězdičky, ovšem slabší. (10.09.2005)

Nekonečnej kolotoč v černošské čtvrti, kde všichni tak moc při mluvení rozhazovali rukama, že se o mě pokoušely po půlce filmu mrákoty. Drama, černošké sociální drama s několika pouličníma vraždama, jež zdobí slušné náznaky gore, jinak nemám důvodu tento film vychvalovat. Budu si muset na Spika Lee dávat většího majzla, protože tady mi dokázal, že není stoprocentně zárukou kvality. 50% (19.09.2014)

Poprvé jsem měl pocit, že ty klasické leeovské dvě hodinky jsou přílišná stopáž. Jinak klasicky kvalitní, místy stojící na hranici lacinosti, ale právě díky tomu intenzivní. Film operuje s jednou "ztracenou" generací, která nevidí východisko ze svého života, tedy krom toho, že si neustále opakuje, že další generace už na tom bude líp. Ale zároveň tomu moc nevěří, protože si vzpomíná, že stejné naděje byly vkládány do ní minulou ztracenou generací. Rozbor tohohle pocitu mi přišel hodně zajímavý. (29.11.2013)