Hichki

Moc mě baví bollywoodská rozjuchanost, schopnost vyjádřit celou škálu emocí bezprostředně a naplno. Absence plytkosti, žánrových klišé a nabubřelosti, která je typická pro hollywoodskou tvorbu, je velmi osvěžující. Takže když už si nějaký indický film pustím, tak mám docela velká očekávání. V případě Hichki, jsem ale narazil. Rani Mukherjee byla bez debat vynikající a i když se tvůrci nesnížili k tomu, aby diváky emocionálně vydírali skrze Tourettův syndrom, místy to prostě dojemné bylo. A taky docela osvětné, protože si člověk uvědomí, jak limitující je to pro výběr zaměstnání, ale také jak moc to ovlivní vzdělávání a sociální vazby - jděte do divadla, restaurace... . Před tím neutečete, nepočká to na vhodnou chvilku... . Potud moc dobrý. Potíž vidím v tom zbytku. Parta problematických dětí, nějaké ty fráze, jak to mají těžký, standardní kolečko odmítání a přijetí, dokazování, že to nejsou looseři...to všechno už tady mockrát bylo v hollywoodském provedení. Možná mají v Indii identické problémy, které řeší stejně jako zmiňovaní hollywooďané, ale pravdou a současně handycapem v mých očích je, že od nich scénáristi opisovali až příliš (volná adaptace autobiografie amerického učitele...). Což by snad ani nevadilo, kdyby nebyla stopáž dvouhodinová, ale hlavně kdyby to celé, nebylo protivně patetické. Ano, jihokorejské a indické filmy obsahují patosu litry. Jenže v Hichki je ho víc než humoru, než dramatických scén...díky němu je celý film obsahově utahaný. Hodně dělá hudba, která fakt tlačí na pilu a snaží se diváka přesvědčit, že sleduje pálení posledního vydání Kámasutry. Takže tentokrát jsem zklamaný. Jedna hvězda jde jen za Roni. (31.10.2022)

Pekný príbeh o odhodlaní, ľudskom prístupe, prekonávaní prekážok a podobne, ktorý som už ale akosi párkrát videl. V tomto prípadne išlo však o prostredie a tému chudobnej Indie, čomu zodpovedal aj soundtrack (a že sa teda opäť Bollywoodu podaril), ale stále je to variáca na tiskrát videné a sfilmované. Prostredie bolo ale pútavé, hlavná postava sympatická, a aj celkom dobre zahraná, trieda 9.F. taká indická variáca triedy pána Müllera z Fack ju Göhte, ale to nebráni vo vychnutnaní si príbehu a zahriatiu pri srdci pri naddokonalom konci. 7,2/10. (14.06.2018)

Naina mi byla sympatická od prvních okamžiků, výborná Rani Mukherjee, a ta její škytavka mě vůbec nerušila. Bitva, kterou sváděla na všech frontách, se svým onemocněním, s otcem a především o budoucnost svých svěřenců, byla obdivuhodná. Výměny Nainy s panem Wadiou byly úžasné. Indičtí tvůrci se nechali inspirovat životním příběhem Brada Cohena, učitele s Tourettem a stálo to za to, krásný film o učitelském poslání + moc hezké texty písní. (17.03.2019)

Film o učiteľke postihnutej Turretovým syndrómom, ktorá sa pri hľadaní práce stretáva len s odmietnutím. Nakoniec prácu získa ako učiteľka triedy detí z chudobných rodín, ktoré sú problematické a nezapadajú do systému. Svojim prístupom si postupne deti získa a dokáže s nimi zázraky. Príbeh napriek tomu, že niečo podobné už bolo zfilmované mnohokrát v mnohých variáciách je vďaka Rani naozaj zaujímavý. Určite stojí za to vidieť. (18.05.2018)

Cas od casu si s chuti pustim nejaky indicky snimek a Hicki muzu doporucit, nebot ma vsechno, co ma bollywoodsky film mit. Tedy vychovny charakter, pozitivni hlavni hrdina, dobra rezie, cisty obraz a dynamicky zvuk a strih. Pravda, pisnicek a tancovani moc neni... Scenar originalni neni, ale odvypraveny je svizne. Rani Mukherjee to zahrala velmi dobre. (30.05.2020)